Žebravé řády: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Noví evangelisté: opakující se slova
m →‎Noví evangelisté: opraveno slovo evangeliu
Řádek 21:
Zakladatelem jedné takové skupiny byl [[Valdès]], obchodník a bankéř z [[Lyon]]u. Po náhodném vyslechnutí příběhu [[svatý Alexius|svatého Alexia]], jenž se vzdal všeho a oddal se chudobě z lásky k [[Bůh|Bohu]], vyhledal Valdès jistého učence a požádal ho o radu, jak má změnit svůj život. Mistr ho odkázal na úryvek z evangelia „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ ([[Evangelium podle Matouše|Mt]] 19, 21) Poté Valdès učinil radikální krok: část svého majetku přepsal na svou ženu, dvěma dcerám dal věno a poslal je do kláštera, a zbytek rozdal chudým přímo na ulici. Následně se stal potulným [[kazatel]]em, který kázal přímo v ulicích a živil se žebrotou a zanedlouho začal získávat první žáky. Když byl roku 1181 vyzván, aby se za svou činnost zodpovídal legátské [[Koncil|synodě]], konající se toho roku v Lyonu, přihlásil se k pravé víře a k tomu, že ani on, ani jeho stoupenci nebudou nikdy hromadit peníze, potraviny či šatstvo a že budou žít v úplné chudobě. Byli označováni za [[valdenští|valdenské]] nebo také za Lyonské chudé. Setkali se však s nepřátelstvím ze strany kněží, a tak mnozí z nich později propadli radikálnímu [[Antiklerikalismus |antiklerikalismu]].<ref>LAWRENCE, Hugh. ''Dějiny středověkého mnišství'', s. 238-239</ref>
 
Další skupinou snažící se o návrat k evaneliuevangeliu byli [[humiliáti]]. Jednalo se o řeholní bratrstvo, jenž získalo množství přívrženců ve městech [[Lombardie]] a [[Benátsko|Benátska]]. Zajímavostí je, že [[papež]] povolil kázání i laickým členům bratrstva, byť s určitými omezeními. Povolení kázat laikům bylo první svého druhu. Většina autorit [[církev|církve]] však toto povolení brala jako zásah do svých pravomocí a snahu o jejich uzurpaci, což považovali za podvratnou činnost a [[hereze|herezi]] a snažili se tuto výhradu laikům opět odepřít. [[Lucius III.]] pak roku 1184 [[valdenští|valdenské]] i humiliáty vyobcoval spolu s dalšími [[sekta]]mi z církve. Jeho nástupce [[Inocenc III.]] nicméně humiliáty opět rehabilitoval a s církví smířil i umírněné a kompromisu nakloněné křídlo valdenských, které začalo být označováno za [[Katoličtí chudí|Katolické chudé]].<ref>LAWRENCE, Hugh. ''Dějiny středověkého mnišství'', s. 239-240</ref>
 
== Hlavní žebravé řády ==