Boris Michajlovič Šapošnikov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot odstranil interwiki, které je na Wikidatech: sk; kosmetické úpravy |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 9:
Od dubna 1918 pracoval jako tajemník soudu v Kazani. V květnu se přihlásil do [[Rudá armáda|Rudé armády]], ve které už zůstal do konce života. Podílel se na přípravě plánů ofenzivy proti [[Anton Ivanovič Děnikin|Děnikinovi]] v srpnu 1919 i organizaci bojů roku 1920 – s [[Pjotr Nikolajevič Wrangel|Wrangelem]] a [[Polsko-sovětská válka|Poláky]].
Ve 20. letech zastával vysoké štábní i velitelské funkce. Napsal několik studií o [[Ruská občanská válka|Občanské válce]], v letech 1927–1929 vydal své nejvýznamnější dílo – třídílný ''Mozek armády''. V knize jasným a srozumitelným jazykem rozebírá a hodnotí činnost generálních štábů, zejména rakousko-uherského, před 1. světovou válkou a v jejím průběhu. Vysvětlil roli, funkci a strukturu velení ozbrojených sil státu ve válce i při přípravě ekonomiky země na válku. ''Mozek armády'' vzbudil ihned velkou pozornost, Šapošnikov se dostal mezi špičku sovětských vojenských teoretiků. Vyneslo mu funkci náčelníka štábu Rudé armády (1928–1931) a doživotní [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]ovu úctu (Šapošnikov a později [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovskij]] byli jediní vojáci oslovovaní Stalinem jménem, v kontrastu k obvyklému „soudruhu Žukove“).
V letech 1932–1935 se věnoval výchově nové důstojnické generace ve [[Frunzeho akademie|Frunzeho akademii]]. Během působení v generálním štábu a akademiích vychoval řadu velmi kvalitních štábních pracovníků, Stalinem nazývaných "Šapošnikovská škola"<ref>{{Citace monografie
| |||