Vandalové: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
m WPCleaner v1.27 - Reference s interpunkcí - Odkaz shodný se svým popisem - Opakovaná reference - Opravy pravopisu a typografie (Opraveno pomocí WP:WCW)
Řádek 5:
== Migrace ==
[[Soubor:Mapa stahovania narodov.png||left|thumb|[[Stěhování národů]]]]
Ve [[2. století]] se Vandalové, díky migraci [[Gótové|Gótů]], rozdělili na dvě větve, Hasdingy a [[Silingové|Silingy]]. [[Silingové]] se usadili ve [[Slezsko|Slezsku]], Hasdingové se dostali až do okolí [[Tisa|Tisy]]. Okolo roku [[330]] se obě větve opětovně spojily, když je znovu ohrožovali Gótové. Císařem [[Konstantin I. Veliký|Konstantinem]] jim bylo přiděleno území v [[Panonie|Panonii]], kde se spojili s kočovnými [[Alani|Alany]], původem z [[Írán|Persie]]. Okolo roku [[370]], po nájezdech [[Hunové|Hunů]], se Vandalové s Alany vydali na západ. V provincii [[Raetia]] jich část vstoupila do služby k vojevůdci římských vojsk [[Stilicho]]novi, jehož otec byl také Vandal,<ref>http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/33612 Flavius Stilicho</ref>, proti Hunům. Hlavní část se roku [[406]] dostala k [[Rýn]]u, zde se spojili s částí [[Svébové|Svébů]] a porazili [[Frankové|Franky]]. Po dočasném usídlení v [[Galie|Galii]] roku [[409]] překročili [[Pyreneje]] a během pár let získali vládu nad jižní částí provincie [[Dějiny Španělska|Hispania]], která byla podle nich později pojmenována [[Andalusie|Andalusií]] (''Vandalitia''). Hasdingové se usídlili poblíž Svébů v [[Galicie|Galicii]], Silingové se usadili v oblasti [[Andalusie|Baetica]] (část Andalusie) a Alanové v [[Portugalsko|Lusitanii]]. Roku [[416]] byli Silingové poraženi [[Vizigóti|Vizigóty]] a za dva roky byli poraženi i Hasdingové s Alany. Díky stálé hrozbě se Hasdingové, Silingové a Alanové spojili do jednoho království, poté se Vizigóti z Hispánie na čas stáhli. Do roku [[425]] Vandalové dobyli jihovýchodní pobřeží [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]], tím získali silnou námořní flotilu a podnikali pirátské výpravy na [[Baleáry]] a pobřeží Mauretánie (oblast severu [[Maroko|Maroka]]), kde se roku [[429]] vylodili.
 
== Založení vandalského království v Africe==
Řádek 11:
 
== Vandalové dobyvateli Říma==
Roku 455 připlula Vandalská flotila s armádou, pod velením krále [[Geiserich | Geisericha]], do Itálie a dobyli Řím. Možnou záminkou či důvodem byla i žádost manželky císaře Petronia Maxima, Licinie Eudoxie, aby ji Geiserich zachránil z nedobrovolného svazku s Maximem, který podle ní dal zabít jejího předchozího manžela, bývalého císaře Valentinina III. Císař Petronius Maximus místo obrany města zvolil útěk, na kterém při nehodě 31. května zahynul. 2. června vstoupili do města Vandalové vedení Geiserichem, naložili na své lodě ukořistěné římské poklady a po dvou týdnech odpluli zpět do Kartága. S nimi odplula také císařovna Licinii Eudoxii a její dcery, Placide a Eudoxie mladší, která se měla stát ženou Geiserichova syna.<ref>[http://www.panovnici.cz/petronius-maximus#cv www.panovnici.cz - Petronius Maximus]</ref> Někteří historikové připisují Vandalům zběsilé bezuzdné plenění a ničení Říma - tak se jméno kmene Vandalů stalo synonymem pro bezdůvodné ničení. Podle jiných autorů bylo město Řím, do kterého vstoupil [[Geiserich | Geiserich]], již v důsledku vleklé krize říše v rozkladu - císař zemřel na útěku, počet obyvatel klesl oproti třetímu století na třetinu, pohanské chrámy byly napadány křesťanskou chudinou a Římské stavby byly potají rozebírány na stavební materiál. Papež Lev navíc měl vyjednat s Geiserichem zamezení zbytečného vraždění a ničení. <ref name="barbari">Terry Jones, Alan Ereira: „Barbaři“ (Mladá Fronta, 2008, ISBN: 978-80-204-1803-6)</ref>
 
== Neúspěšný římský pokus dobyt Vandalské království v Africe a důsledky==
Gaislerich založil v Libii Vandalské království s křesťanským ariánským náboženstvím, prakticky nezávislé na Římu a dál pořádal námořní nájezdy na Sicílii a Itálii. Tyto výpravy měly kromě získávání kořisti i náboženský podtext - jako souboj ariánského křesťanství vyznávaného Vandaly a křesťanství katolického (zaměřeného proti ariánskému vyznání - jeho představitelem byl i římský papež Lev ). Papež Lev vypravil roku 468 dohromady nákladnou flotilu, trestnou výpravu, s cílem dobýt hlavní město vandalského afrického království Kartágo - armáda zapojila mj. i nájemné jednotky Gótů, Burgurďanů a Hunů. Po souboji na moři s vandalským loďstvem se úspěšnější římská armáda vylodila v Libyi, po té se ale Vandalům podařilo římské loďstvo z části zapálit a vyloděné jednotky pobít či zajmout, takže trestná výprava byla poražena. Císař Východořímské říše [[Zenon (císař)| Zenon]] nakonec uznal Geisericha za vládce severní Afriky, Baleárských ostrovů, Korsiky Sardinie a Sicilie. Geiserich vrátil Římanům zajatce, které neprodal do otroctví, zaručil ve své zemi svobodu katolického vyznání a přestal podnikat loupeživé nájezdy proti říši. <ref>Terry Jones,name="barbari" Alan Ereira: „Barbaři“ (Mladá Fronta, 2008, ISBN: 978-80-204-1803-6)</ref>
 
==Vzestup a pád vandalského království==