Heike Kamerlingh Onnes: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 55 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q62891) |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 14:
Po jeho zvolení do Physics Chair v Leydenu, reorganizoval fyzikální laboratoř (nyní známou jako laboratoř Kamerlingha Onnese), tak aby vyhovovala jeho výzkumu, který byl založen převážně na teoriích jeho dvou krajanů J. D. van der Waalse a [[Hendrik Lorentz|H. A. Lorentze]]. Jeho cílem bylo vytvořit kryogenickou laboratoř, která by byla schopna ověřit van der Waalsův zákon korespondujících stavů ve velkém rozmezí teplot. Jeho snaha o dosažení co nejnižší teploty vyvrcholil v roce [[1908]] zkapalněním [[Helium|helia]]. Snížením teploty helia pod 0,9 K se dostal nejníže k absolutní nule. S oblibou říkával, že nejchladnější místo na světě je v Leydenu. Za výzkum v oblasti nízkých teplot dostal v roce [[1913]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]].
Dále se ve své laboratoř zabýval výzkumem [[Termodynamika|termodynamiky]], [[Radioaktivita|radioaktivity]], pozorováním optických, magnetických a elektrických jevů, dále studiem [[fluorescence]] a [[fosforescence]], magnetické rotace roviny polarizovaného světla, absorpčních spekter [[krystal]]ů v magnetickém poli, [[Hallův jev]]em, [[Dielektrická konstanta|dielektrickými konstantami]] a hlavně [[Elektrický odpor|odporem]] [[Kovy|kov]]ů. Jeho významným objevem ([[1911]]) byla [[supravodivost]] čistých kovů jako [[Rtuť|rtuti]], [[cín]]u a [[olova]] při velmi nízkých teplotách a následné pozorování perzistentních proudů.
Výsledky výzkumu publikoval v [[Proceedings of the Royal Academy of Sciences of Amsterdam]] a také v Communications z fyzikální laboratoře v Leydenu. Mnoho zahraničních vědců přijíždělo do Leydenu do jeho laboratoře na stáže.
| |||