Koordinační číslo: Porovnání verzí

Zakladatel oboru [[koordinační chemie]] je [[Alfred Werner]], který roku [[1893]] vypracoval novou koncepci o [[chemická vazba|chemických vazbách]]. Hlavní vazba ([[oxidační číslo]]) je vyrovnávána [[aniont]]y a vedlejší vazba (dnes koordinační číslo), ve které mohou být jak anionty tak elektroneutrální částice a ve velmi vzácných případech i [[kationt]]y. Jelikož v této době neexistovala [[rentgenostrukturní analýza]], musela se [[stereochemie]] [[koordinační sloučenina|komplexů]] studovat výhradně chemickými metodami. Při studijních se vycházelo zejména z přípravy [[izomerie koordinačních sloučenin|izomerů koordinačních sloučenin]]. Během dvaceti let bylo připraveno velké množství komplexů od nejrůznějších [[Kovy|kov]]ů a pomocí nich se určovalo jaké prostorové uspořádání komplexy mají.

Komplexy s koordinačním číslem 4 mají historický význam, protože se jich v počátcích [[koordinační chemie]] využívalo k důkazům [[stereochemie]] komplexů, založených na shodě v počtu předpovězených a experimentálně získaných [[Izomerie|izomer]]ů. Komplex [Ma₂b₂] (''a'' a ''b'' jsou různé jednovazné ligandy) má ve čtvercovém uspořádání izomery ''cis'' a ''trans'', ale tetraedrické uspořádání žádné izomery nemá. Například komlpex [Pt(NH₃)₂Cl₂] byl připraven v podobě dvou izomerů, a proto se předpokládalo, že jde o čtvercové uspořádání. Co když ovšem nejde o izomerii ''cis'' a ''trans''. Existuje i jiná izomerie a totiž konformační - jeden izomer by mohl být tetraedrický a druhý čtvercový. Dnes se již ovšem ví, že komplex [Pt(NH₃)₂Cl₂] je čtvercový a jeho izomery jsou skutečně ''cis'' a ''trans''.