Anorganická chemie: Porovnání verzí

Přidáno 40 bajtů ,  před 7 lety
m
napřímení 3 odkazů
m (Bot: Odstranění 71 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q11165))
m (napřímení 3 odkazů)
'''Anorganická chemie''' je obor [[chemie]], který se zabývá studiem tvorby, složením, strukturou a reakcemi [[Chemický prvek|chemických prvků]] a jejich [[Chemická sloučenina|sloučenin]] s výjimkou většiny sloučenin [[uhlík]]u a některých sloučenin [[křemík]]u, o které se zajímá [[organická chemie]]. V dnešní době, ale dochází k postupnému prolínání anorganické chemie a organické chemie a oba obory se souhrnně nazývají [[syntetická chemie]].
 
== Anorganická sloučenina ==
: ''Podrobnější informace naleznete v článku '''[[Anorganická sloučenina]]'''.''
 
'''Anorganická sloučenina''' je [[Čistá látka|chemicky čistá látka]], která se skládá z atomu nebo skupiny [[atom]]ů s kladným nábojem (nejčastěji [[Kovy|kov]]u) a atomu nebo skupiny atomů se záporným nábojem (obvykle [[nekov]]u). Anorganické sloučeniny jsou v pevném stavu elektroneutrální, ale v roztoku se polární a iontové anorganické sloučeniny obvykle rozpadají na ionty, které nesou náboje. Kladný atom nebo skupina atomů se nazývá [[kationt]] a záporný atom nebo skupina atomů se nazývá [[aniont]]. Velká část anorganických sloučenin - [[soli]] - je tvořena právě ionty.
 
Definice anorganické sloučeniny není jednotná a vzhledem k tomu, že se anorganická a organická chemie stále více prolínají nelze již dnes ani tuto definici vytvořit. K základnímu rozdílu však stále patří rozlišování anorganických a organických sloučenin [[uhlík]]u a [[křemík]]u. K anorganickým sloučeninám uhlíku patří [[oxid uhelnatý]], [[oxid uhličitý]], [[sirouhlík]], některé [[karbid]]y, [[uhličitan]]y a [[kyselina uhličitá]]. K anorganickým sloučeninám křemíku patří [[oxid křemičitý]], [[silicid]]y, [[kyselina křemičitá]], [[křemičitan]]y a polykřemičitany. Všechny ostatní sloučeniny těchto dvou prvků se řadí k organickým (u uhlíku to jsou zejména [[uhlovodíky]] a u křemíku [[silikon]]y). Jako příklad typických anorganických sloučenin, o které se zabývá organická chemie, slouží [[fosfazen]]y (sloučeniny [[dusík]]u a [[fosfor]]u, tvořící šestičetné kruhy).
Základní anorganické „sloučeniny“ jsou prvky, které tvoří celý základ chemie. Některé prvky se díky své konfiguraci valenční sféry slučují do molekul, nejčastěji tvořené dvěma atomy - [[dusík]] N<sub>2</sub>, [[kyslík]] O<sub>2</sub>, [[vodík]] H<sub>2</sub>, [[fosfor]] P<sub>4</sub>, síra S<sub>8</sub>. Právě tyto atomy, které patří převážně do [[nekov]]ových prvků mají schopnost tvořit anorganické sloučeniny v pravém slova smyslu. Dojde k rozštěpení [[molekula|molekuly]] na [[atom]]y nebo [[radikál]]y a reakcí s jiným nekovem nebo kovem.
 
'''Prvním typem''' anorganických sloučenin jsou dvou až tříprvkové sloučeniny, které tvoří především '''kovalentní sloučeniny''', nerozpustné ve vodě, s vysokými teplotami tání a varu (pevné látky), některé nevedou [[elektrický proud]], ale některé patří k velmi dobrým vodičům elektrického proudu. Tyto sloučeniny se běžně nachází v přírodě a tvoří základ získávání [[Kovy|kov]]ů z jejich rud. V podstatě se jedná o sloučeniny, které vznikly přímým sloučením prvků, popřípadě skupiny a prvku, ne vždy to ale lze v praxi provést. Jde především o [[oxidy]] a [[sulfid]]y, stejně tak však do této skupiny patří také [[fosfid]]y, [[nitrid]]y, [[borid]]y, [[silicid]]y, [[selenid]]y, iontové [[hydrid]]y, [[peroxidy]], [[hydroxid]]y, [[kyselina kyanovodíková|kyanidy]], [[rhodanid]]y, [[halogenid]]y, a mnoho dalších.
 
'''Druhým typem''' anorganických sloučenin jsou dvou až tříprvkové sloučeniny, které tvoří především '''molekulové sloučeniny'''. Tyto látky jsou dobře až velmi dobře rozpustné ve vodě a jiných polárních rozpouštědlech, mají nízké teploty tání a varu (plyny nebo kapaliny), nevedou elektrický proud, ale v roztoku ano. Tyto látky se většinou nenachází volně v přírodě, ale když už se v ní vyskytují, tak ve velkém množství. Do této skupiny patří kovalentní [[hydrid]]y ([[halogenovodík]]y, [[voda]], [[peroxid vodíku]], [[amoniak]], [[fosfan]], [[kyanovodík]] a další) a kyslíkaté [[kyselina|kyseliny]] a polykyseliny ([[kyselina sírová]], [[kyselina dusičná]], [[kyselina dusitá]], [[kyselina chloristá]], [[kyselina chromová]], [[kyselina manganistá]], [[kyselina fosforečná]], [[kyselina disírová]] a mnoho dalších…).
Druhým a značně obtížnějším způsobem tvorby anorganických sloučenin je rozklad složitějších sloučenin na sloučeniny jednodušší, popř. na [[chemický prvek|prvky]] - tzv., '''rozkladné reakce'''. Těmto reakcím se musí dodat velká aktivační energii a celkový průběh reakce je endotermický. Látky takto vzniklé jsou pevné, kapalné i plynné, elektrický proud nevedou (kovy vedou), ale v roztoku některé ano, většinou jsou to látky nerozpustné ve vodě, ale některé se rozpouští. K těmto látkám patří například [[oxid vápenatý]], [[oxid uhličitý]], [[vodík]], [[Chemický prvek|prvky]].
 
Třetím a ne příliš náročným způsobem tvorby anorganických sloučenin je záměna atomu nebo skupiny atomů za jiný atom nebo skupinu atomů - tzv., '''substituční reakce'''. Těmto reakcím se obvykle nemusí nemusí dodávat aktivační energie a celkový průběh reakce je exotermický. Látky takto vzniklé jsou pevné, kapalné i plynné, elektrický proud nevedou, ale v roztoku většinou vedou, většinou jsou to látky rozpustné ve vodě, ale některé se rozpouští. K těmto látkám patří všechny soli vzniklé neutralizací [[kyselina|kyselin]] [[hydroxid]]em, [[Oxidy|oxidem]], či přímou reakcí s [[Kovy|kov]]em.
 
== Literatura ==
201 018

editací