Sébastien Le Prestre de Vauban: Porovnání verzí

m (WPCleaner v1.27 - Opraveny odkazy na rozcestníky - Brest, Kapitán; k opravě odkazy na rozcestníky - Landau, Limburg / Opraveno pomocí WP:WCW - Opakovaná reference - Opravy pravopisu, typografie nebo kódu - …)
V roce [[1667]], po vypuknutí tzv. [[Devoluční válka|devoluční války]], velel pod dohledem krále obléhání pevností [[Douai]], [[Tournai]] a [[Lille]]. Při obléhání města Douai byl raněn do tváře. Toto zranění bylo příčinou tmavé jizvy na levé líci. Při obléhání Lille byl králem povýšen do hodnosti poručíka gardy (tato hodnost se rovnala hodnosti plukovníka v řádných jednotkách) a po pádu pevnosti byl pověřen výstavbou její [[Citadela|citadely]]. Roku [[1688]] se stal městským [[guvernér]]em. Práci na citadele a městském opevnění se věnoval další tři roky, přičemž se podílel na opravách i jiných Francouzi dobytých měst.<ref>Kupka, s. 393 – 394.</ref>
 
Při další válce s [[Holandsko|Holandskem]] a jeho spojenci, která vypukla v roce [[1672]] a skončila v roce [[1678]], velel gardový poručík de Vauban v roce 1672 obléhání pevností [[Orsoy]] a [[Duisburg]], v roce [[1673]] [[Maastricht]]u a v roce [[1674]] obléhání [[Besançon]]u a [[Dôle]].<ref>Kupka, s. 394.</ref> [[30. srpen|30. srpna]] téhož roku byl povýšen do hodnosti [[Brigádní generál|brigádního generála]]. Dále úspěšně završil obléhání pevností [[Dinant]], [[Huy]] a [[Limburg|Limbourg]]. O rok později mu podlehly Condé–seur–ľEscaut, [[Bouchain]] a [[Aire–ser–la–Lys]]. U poslední jmenované fortifikace byl opět raněn, tentokrát na ruce. Zranění mu vyneslo hodnost [[Generálmajor|generálmajora]]. V roce [[1677]] obléhal pevnosti [[Valenciennes]], [[Cambrai]] a [[Saint Guillain]]. Po smrti rytíře de Clerville se dne [[4. srpen|4. srpna]] [[1678]] stal generálním komisařem pevností (''Commissaire général des Fortifications'').<ref name="Kupka392" /> V tomto roce se ještě zmocnil [[Gent]]u a [[Ypry|Yper]]. V průběhu války vypracoval pro Ludvíka XIV. zprávu (''Mémoire des places frontiéres de Flandre qu’il faudrait fortifier pour la surete de l’obéissance du roi''), ve které navrhoval novou koncepci obrany severních hranic Francie, která spočívala ve výstavbě nových a zdokonalení některých starých pevností, které by stály ve dvou liniích (tzv. ''pré carré'') po třinácti. První linie se měla táhnout od Dunkerque k Dinantu a měla být navíc posílena dvěma bastionovými fortnami (úsek obranného pásma mezi špicemi [[bastion]]ů), druhá od [[Gravelines]] k [[Meziéres]]. Tuto koncepci po konci války a změně hranic v důsledku [[Nijmegenský mír|nijmegenského míru]] ještě rozšířil návrhem (''Mémoire sur les places de la nouvelle frontiére'') výstavby pevností na hranicích Francie a Španělska v oblasti [[Franche-Comté]], [[Provence]] a [[Languedoc-Roussillon|Roussillonu]]. Oba ambiciózní projekty francouzský král schválil a Vauban začal s jejich realizací v roce [[1680]].<ref>Kupka, s. 394 – 396.</ref>
 
[[Soubor:Vaubaninvalides01.JPG|thumb|right|150px|Vaubanův pomník v pařížské invalidovně.]] Při dalším válečném konfliktu, tzv. [[Válka reunií|válce reunií]] ([[1683]] – [[1684]]), velel generálmajor Vauban obléhání pevnosti [[Kortrijk|Courtroi]] a města [[Lucemburk]]u. Po uzavření míru se opět velmi činorodě věnoval přestavbě i budování nových opevnění a výstavbě nových civilních objektů. Na počátku [[Devítiletá válka|války s Augšpurgskou ligou]] [[1688]] – [[1697]], byl dne [[24. srpen|24. srpna]] 1688 před útokem na pevnost Philippsburg povýšen do hodnosti [[generálporučík]]a. Do konce roku ještě stačil dobýt [[Mannheim]] a [[Frankenthal]]. Následně prováděl inspekci v dolních [[Vlámsko|Flandrech]], přičemž onemocněl [[Malárie|malárií]] a byl nucen odjet na léčení. Na bojiště se vrátil až v roce [[1691]] a záhy po svém návratu se zmocnil pevnosti [[Mons]]. V roce [[1692]] velel obléhání pevnosti [[Namur]], kde změřil své síly s holandským inženýrem [[Menno van Coehoorn]]em, který byl ve své době stejně uznávaným odborníkem v oboru vojenského stavitelství jako jeho francouzský současník a pevnost vybudoval.<ref>Duffy, s. 178.</ref> Po jejím pádu se Vauban celé tři roky intenzivně věnoval přestavbě namurských fortifikací, přesto bylo město spojenci, v čele s Coehoornem, v roce [[1695]] dobyto zpět. Do konce války stačil markýz de Vauban ještě úspěšně završit obléhání pevností [[Charleroi]] a Ath. Po skončení konfliktu, zahájil v roce [[1699]] stavbu svého vrcholného díla, pevnosti [[Neuf–Brisach]].<ref>Kupka, s. 396 – 398.</ref>