Vandalové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 69 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q42211) |
Doplnění info. k dobytí Říma Vandaly, trestné výpravě na Kartágo plus reference - i vytvoření oddílu pro reference (dosud tu žádné nebyly) |
||
Řádek 9:
== Založení vandalského království v Africe==
Vandalové sem byli pozváni římským guvernérem [[Bonifatius|Bonifáciem]] jako jeho spojenci a bylo jim přislíbeno – za vojenskou pomoc proti římskému senátu – i území k osídlení. Bonifácius se jednak zalekl jejich velikého počtu (údajně až 80 000 bojovníků), jednak byl Římem omilostněn (pravděpodobně ze stejného důvodu) a vyzval Vandaly k návratu do Hispánie. Ti, pravděpodobně záměrně, neuposlechli této výzvy a obrátili své zbraně proti němu. Snadno a rychle rozdrtili místní římské posádky, pokud se jim vůbec postavily na odpor, a opanovali celé zdejší římské území (dnešní severní Maroko a severní Alžírsko]. Viz [[Geiserich]]. Vandalové vyznávali již od pobytu v Hispánii jako kmenové náboženství ariánské křesťanství a netolerovali ani římské katolické vyznání, ani ortodoxní řecké. Po pevném uchopení moci v Africe své výboje přenesli na velké středomořské ostrovy
== Roku 455 připlula Vandalská flotila s armádou, pod velením krále [[Geiserich | Geisericha]], do Itálie a dobyli Řím. Možnou záminkou či důvodem byla i žádost manželky císaře Petronia Maxima, Licinie Eudoxie, aby ji Geiserich zachránil z nedobrovolného svazku s Maximem, který podle ní dal zabít jejího předchozího manžela, bývalého císaře Valentinina III. Císař Petronius Maximus místo obrany města zvolil útěk, na kterém při nehodě 31. května zahynul. 2. června vstoupil do města král Vandalů Geiserich, Vandalové naložili na své lodě ukořistěné římské poklady a po dvou týdnech odpluli zpět do Kartága. S nimi odplula také Licinii Eudoxii a její dcery, Placide a Eudoxie mladší, která se měla stát ženou Geiserichova syna. <ref>[http://www.panovnici.cz/petronius-maximus#cv www.panovnici.cz - Petronius Maximus]</ref> Někteří historikové připisují Vandalům zběsilé bezuzdného plenění a ničení Říma - tak se jméno kmene Vandalů stalo synonymum pro bezdůvodné ničení. Podle jiných autorů bylo město Řím, do kterého vstoupil [[Geiserich | Geiserich]], již v důsledku vleklé krize říše v rozkladu - císař zemřel na útěku, počet obyvatel klesl oproti třetímu století na třetinu, pohanské chrámy byly napadány křesťanskou chudinou a Římské stavby byly potají rozebírány na stavební materiál. Papež Lev navíc měl vyjednat s Geiserichem zamezení zbytečného vraždění a ničení. <ref>Terry Jones, Alan Ereira: „Barbaři“ (Mladá Fronta, 2008, ISBN: 978-80-204-1803-6)</ref>
== Neúspěšný římský pokus dobyt Vandalské království v Africe a důsledky==
Gaislerich zalořžil v Libii Vandalské království s křesťanským ariánským náboženstvím, prakticky nezávislé na Římu a dál pořádal námořní nájezdy na Sicílii a Itálii. Tyto výpravy měly kromě získávání kořisti i náboženský podtext - jako souboj ariánského křesťanství vyznávané Vandaly a křesťanství katolického (zaměřeného proti ariánskému vyznání - jeho představitelem byl i římský papež Lev ). Papež Lev vypravil roku 468 dohromady nákladnou flotilu, trestnou výpravu, s cílem dobýt hlavnímu městu vandalského afrického království Kartágo - armáda zapojila mj. i nájemné jednotky Gótů, Burgurďanů a Hunů. Po souboji na moři s Vandalským loďstvem se úspěšnější římská armáda vylodila v Libyi, po té se ale Vandalům podařilo římské loďstvo z části zapálit a vyloděné jednotky pobít či zajmout, takže trestná výprava byla poražena. Císař Východořímské říše [[Zenon (císař)| Zenon]] nakonec uznal Geisericha za vládce severní Afriky, Baleárských ostrovů, Korsiky Sardinie a Sicilie. Geiserich vrátil Římanům zajatce, které neprodal do otroctví, zaručil ve své zemi svobodu katolického vyznání a přestal podnikat loupeživé nájezdy proti říši. <ref>Terry Jones, Alan Ereira: „Barbaři“ (Mladá Fronta, 2008, ISBN: 978-80-204-1803-6)</ref>
==Vzestup a pád vandalského království==
[[Soubor:Vandal alan kingdom 526.png|right|thumb|Vandalské království kolem roku 526]]
První známý král [[Godigisel]] padl v boji s Franky, po něm nastoupil jeho syn [[Gunderich]], nejspíš už on chtěl podnikat vpády do Afriky, ale nedožil se toho. Tehdy na trůn nastoupil výše zmíněný [[Geiserich]] ([[428]]–[[477]]), který své tažení severní Afrikou zakončil roku 469 obsazením Kartága a pokračoval dalšími výboji na [[Sicílie|Sicílii]] a ostrovy západního Středomoří. Po Geiserichově smrti nastoupil na trůn jeho nejstarší syn [[Hunerich]], který byl krutým vládcem a tvrdým zastáncem ariánství. Po něm vládl od roku [[484]] [[Gunthamund]]. Byl to mírnější panovník než jeho předchůdce, nepronásledoval katolíky, s [[Byzantská říše|byzantskou říší]] vycházel lépe. Po jeho smrti v roce [[496]] nastoupil [[Thrasamund]], jeho bratr. Tehdy katolická církev nabírala na síle a na jihu říše povstali [[Berbeři]]. Thrasamund byl poražen a krize se nadále prohlubovala; roku [[523]] zemřel. Král [[Hilderich]] ([[523]]–[[530]]), synovec neblaze proslulého Geisericha, po prudkém zhoršení dosavadních spojeneckých vztahů s Goty v Itálii (měl za manželku sestru gotského krále Theodoricha Velikého) nasadil probyzantský kurs své zahraniční politiky. Po vnitřních náboženských (podporou neariánských křesťanských kultů) a politických sporech byl roku 530 při palácovém převratu sesazen, uvězněn a vandalským králem se stal jeho synovec [[Gelimer]]. Uvěznění Hildericha se tak stalo vítanou záminkou vojenského zásahu Byzance na Západě pod velením proslulého Belisaria. Viz [[Bitva u Decima]].
Řádek 35 ⟶ 44:
* [[523]]–[[530]] [[Hilderich]]
* [[530]]–[[533]] [[Gelimer]]
== Reference ==
<references />
==Související články==
| |||