Československé opevnění: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 8 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q174514) |
m oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW) |
||
Řádek 32:
}}</ref>. V roce [[1933]], kdy se v sousedním Německu stal kancléřem Adolf Hitler, se potřeba ochrany republiky ještě zesílila. Generalita se musela rozhodnout, jakou koncepci obrany státu vybere. V úvahu přicházely dvě varianty obrany republiky. První variantou bylo vybudování motorizované a modernizované armády, která by se přesouvala dle potřeby. Druhou možností bylo zbudovat stálé pevnostní úseky, které by se táhly po celé ohrožené hranici. Tuto variantu podporovalo dostatek stavebních firem, dobrá surovinová základna ale i reliéf západní části republiky, který krom pohraničního pohoří netvořil žádné přírodní překážky. Systém stálého opevnění doporučil i západní spojenec – [[Francie]].
Obranná strategie Československa tedy spočívala v tom, že by poutala svými jednotkami útočící jednotky na linii opevnění, do doby zásahu spojenecké Francie. V případě útoku [[Německo|Německa]], které bylo považováno za nejnebezpečnějšího protivníka, by nebyla československá armáda ani za pomoci tzv. vnitrozemských příček schopná organizovaného ústupu na moravsko-slovenské pomezí, kde měla zaujmout pozice a opřít se o [[Bílé Karpaty]] a [[Javorníky]]<ref>Jan Tesař Mnichovský komplex Prostor 2000
== Plánování výstavby ==
Řádek 57:
| isbn = 80-7260-035-4
}}</ref>
. Náklady by dosáhly částky 10 miliard 900 milionů korun.<ref name="rfr1">{{Citace monografie
| příjmení = Stehlík
| jméno = Eduard
Řádek 81:
{{Viz též|Těžké opevnění}}
[[Soubor:Pěchotní srub N-S 82 (Březinka).jpg|thumb|Pěchotní srub [[N-S 82 Březinka]] na Náchodsku]]
Prvními stavbami opevnění, které v republice vyrostly, byly objekty [[těžké opevnění|těžkého opevnění]]. Tyto bunkry byly plánovány na nejohroženějších úsecích hranic, tj. severní [[Morava]] (od [[Odra|Odry]] po [[Labe]]), na předmostí [[Bratislava|Bratislavy]] a u [[Komárno|Komárna]]. Po obsazení Rakouska se kvapně projektovaly i na jižní hranici. Celkově bylo projektováno 1 276 těžkých objektů, postaveno jich bylo 226.<ref name="rfr2">{{Citace monografie
| příjmení = Stehlík
| jméno = Eduard
Řádek 143:
Prvním vzorem lehkého opevnění byl [[Lehké opevnění vzor 36|vz. 36]], který byl okopírovaným vzorem bunkru z francouzské [[Maginotova linie|Maginotovy linie]]. Tento typ měl uzavírat některé silnice a celkově netvořil žádnou nepřestupnou linii. Značné nevýhody (např. absence filtračního zařízení, nestřežený týl apod.) tohoto bunkru přinutily české projektanty k vytvoření nového vzoru, ryze českého, který dostal označení [[Řopík|vz. 37]].
Tento typ již měl tvořit linii opevnění podobně jako těžké opevnění. Postupem času vzniklo několik specifických variant, které se přizpůsobovaly terénu, a následně i typů, které se musely vložit do netypického prostředí (např. pod most, zakomponované do budov apod.), tyto typy jsou nazvané atypické. Z plánovaných 15 463<ref name="rfr1" />
== Překážky ==
| |||