Sudetoněmecká strana: Porovnání verzí

Odebráno 10 bajtů ,  před 6 lety
m
oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW)
(+citát)
m (oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW))
{{Citát|Říkám jasně, že jsem s hitlerismem nikdy neměl a nemám nic společného. Německý nacionální socialismus končí pro nás na hranicích, stejně jako tam končí SHF. Nejsme žádným pokračováním Krebsovy strany.|[[Konrád Henlein]] 9. října 1934 pro Rumburger Zeitung<ref>{{Citace monografie | příjmení = César | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = Černý | jméno2 = Bohumil | odkaz na autora2 = | titul = Politika německých buržoazních stran v Československu v letetch 1918–1938. II, (1930–1938) | odkaz na titul = | vydavatel = ČSAV | místo = Praha | rok = 1962 | počet stran = 584 | isbn = | strany = 238}}</ref>|200}}
 
V prosinci [[1935]] byl Henlein pozván do [[Spojené království|Velké Británie]] na pozvání ''Královského institutu pro mezinárodní záležitosti''. Ve svém projevu připustil, že i sudetští Němci mají díky svému radikalismu vinu na špatných vztazích mezi Čechy a Němci, ale zároveň ostře kritizoval českou politiku ve vztahu k menšinám.<ref>''Němci v Čechách'', s. 63.</ref> Na přednáškovém turné v [[Londýn]]ě byl pak Henlein ještě třikrát, v letech 1936, 1937 a 1938. Setkal se s např. s [[Winston Churchill|W. Churchillem]] nebo [[Lewis Sinclair|Lewisem Sinclairem]], ale s žádným členem britské vlády. Stále však prohlašoval, že se snaží o řešení problému sudetských Němců v rámci Československa.<ref name="rfr1">''Němci v Čechách'', s. 64.</ref> Od léta [[1934]] bylo zahájeno financování činnosti SHF z Říše a odtud přicházela i podpora pro propuštěné z vězení. [[30. duben|30. dubna]] [[1935]] se SHF přejmenovalo na ''Sudetendeutsche Partei'', aby se jako politická strana pak mohlo zúčastnit parlamentních voleb. Od listopadu 1937 vedení SdP koordinovalo svoji politiku s vedením NSDAP tak, aby došlo k oddělení Sudet od Československého státu a došlo k integraci oblastí s převážně německým obyvatelstvem s Německým státem.
 
== Volební výsledky ==
== Stupňování požadavků ==
[[Soubor:Konrad Henlein v Karlových Varech 1937.jpg|thumb|[[Konrad Henlein]] v Karlových Varech 1937]]
Československá vláda dávala zpočátku jasně najevo, že nepočítá se spoluprací s Sdp, ale hodlá nadále jednat jen s aktivistickými stranami (aktivistické strany ale zastupovaly pouze 30% voličů z řad sudetských Němců).<ref>''Němci vname="rfr1" Čechách'', s. 64.</ref> Vláda však byla zanedlouho nucena zahájit jednání s Sdp, jelikož vliv aktivistických stran postupně slábl. Československá vláda [[18. únor]]a [[1937]] přijala Program národnostní politiky, kterým vyšla (poněkud opožděně) vstříc požadavkům sudetských Němců. S tímto dokumentem souhlasily všechny sudetoněmecké demokratické politické strany, avšak SdP ho ihned zpochybnila a zavrhla. Bylo naprosto zřejmé, že hesla o zlepšení [[politická situace|situace]] sudetských [[Němci|Němců]] v ČSR jsou záminkou, aby mohlo dojít k cíli pro německé nacionalisty prvořadého - rozbití Československa a získání jeho území. Toto potvrdil později i [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]], když ve svém projevu ve [[Vídeň|Vídni]] dne [[4. březen|4. března]] [[1941]] mimo jiné řekl: ''„Právě zde, v dunajské kotlině a [[Sudety|Sudetech]] povstali první hlasatelé Velkého Německa právě zde zapustila kořeny idea pangermanismu…“… „Abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu.„… “během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně,… že bylo zralé na likvidaci…"'' 16. října [[1937]] Henleina poprvé osobně přijal předseda vlády [[Milan Hodža]]. Bylo to první přijetí Henleina členem vlády.<ref>''Němci v Čechách'', s. 66.</ref> Dne [[17. říjen|17. října]] [[1937]] došlo v [[Teplice|Teplicích]] k zinscenovanému incidentu poslance SdP [[K. H. Frank]]a s policií, při němž Frank bezdůvodně napadl a zranil tři policisty, což však bylo henleinovskou propagandou zneužito a vyloženo jako útok proti sudetoněmeckému poslanci. Tento čin přispěl k vyhrocení situace a pomohl upoutat pozornost ciziny na sudetoněmeckou otázku. Henlein dostával pokyny z [[Berlín]]a, ve kterých byl nabádán „k ostrému vyhrocení věcí v Československu a posun sudetoněmeckých autonomistických požadavků do čela evropské politiky”. V otevřeném dopise Henlein oznámil [[Edvard Beneš|E. Benešovi]], že SdP jde o autonomii územní, nikoli o autonomii národní, což neznamenalo nic jiného, než požadavek odtržení pohraničních oblastí od Československa. V listopadu poslal K. Henlein [[Adolf Hitler|Hitlerovi]] dopis, ve kterém mu sdělil, že „netouží po ničem tak horoucně, jako po začlenění sudetoněmeckého území, ba celé oblasti [[Čechy|Čech]], [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]], do [[Nacistické Německo|Říše]].“ V této době se vyhrocovala situace v pohraničí, [[Češi]] byli od [[Němci|Němců]] napadáni, byly jim odmítány služby v obchodu a pohostinství, byli nuceni čelit nátlaku německých výrostků v podkolenkách, kteří pořádali místní demonstrace a pochody, při nichž skandovali: „Heim ins Reich“! (domů do Říše!)
 
V průběhu roku 1938 dále rostl počet členů SdP. Zatímco v lednu 1938 měla strana asi 542 000 členů, tak do března vystoupal jejich počet na 759 289.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Klimek | jméno = Antonín | odkaz na autora = Antonín Klimek | titul = Velké dějiny zemí Koruny české XIV. 1929-1938 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2002 | počet stran = 768 | isbn = 80-7185-425-5 | poznámky = Dále jen ''Velké dějiny XIV'' | strany = 528}}</ref> Do SdP vstupovali na některých místech dokonce i starousedlí Češi s argumentem, že musí takto chránit své rodiny.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brandes | jméno = Detlef | odkaz na autora = Detlef Brandes | titul = Sudetští Němci v krizovém roce 1938 | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 430 | isbn = 978-80-257-0605-3 | poznámky = Dále jen ''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'' | strany = 78}}</ref> K nárůstu počtu členů strany přispíval hospodářský a sociální nátlak. Mnohé německé firmy v pohraničí nutily své zaměstnance ke vstupu do SdP. Naopak především členům [[Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR|německé sociální demokracie]] bylo vyhrožováno ztrátou zaměstnání. Stranické noviny ''Die Zeit'' zveřejnily jména německých dětí navštěvujících české školy, aby mohl být vyvíjen nátlak na jejich rodiče. Němcům, kteří nevstoupí do SdP bylo členy strany vyhrožováno, že je po připojení k Německu čeká zabavení majetku a koncentrační tábor.<ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 79–83.</ref>
138 738

editací