Patricij: Porovnání verzí

Patriciové nebo také '''optimáti''' (tj. nejlepší) se pokládali za přímé potomky rodů, které město založily, a tvořili v něm privilegovanou vyšší vrstvu. Původně pouze patriciové bojovali ve vojsku, volili a mohli být voleni do městských úřadů, mohli uzavírat plnoprávné sňatky a zastávat kněžské funkce. Do jejich rodin či domácností patřili vedle otroků také nesvobodní chráněnci či klienti, kdežto svobodní občané mimo rodiny a rody byli [[plebej]]ové. O původu patriciů svědčí skutečnost, že patřili ke třem původním kmenům (''tribus'') – ''Ramnes, Tities'' a ''Laceres'' – z nichž každý tvořilo deset kurií po deseti rodech (''gens''). Rody se pak dělily na jednotlivé rodiny či hospodářství (''familia''). Protože patriciové byli původně také bojovníci, počet jejich rodů časem klesal, a tak vznikly snad už v královské době tři další kmeny se stejnými jmény, ale s přízviskem ''secundi'' („druzí“). Po občanských válkách klesl počet patriciů snad pod padesát a za císařství se titul patricie uděloval jednotlivým osobám jako dědičné vyznamenání. Patriciové se tak podobali rodové šlechtě a po staletí houževnatě bránili své výsady proti plebejům.<ref name="rfr1">''Ottův slovník naučný'', heslo Patriciové.</ref>

Ve středověkých městech byli patriciové představitelé zámožných a dlouho usedlých rodin, kteří si obvykle vymohli na panovníkovi nebo šlechtici městskou samosprávu a aspoň zpočátku ji také plně ovládali.<ref>''Ottův slovníkname="rfr1" naučný'', heslo Patriciové.</ref> Teprve v pozdním středověku museli připustit i účast řemeslníků a méně zámožných občanů, případně i přistěhovalců.