Napoleonovo tažení do Egypta a Sýrie: Porovnání verzí

Napoleon Bonaparte se pokoušel zreformovat feudální politický systém v Egyptě a zavést [[Demokracie|demokratické zřízení]], což se mu nepodařilo <ref name="rfr1">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 89</ref>. Vznikl pouze generální [[díván]], sestávající ze zástupců všech regionů, který nakonec nevládl, ale fungoval jen jako komunikační prostředek mezi okupanty a obyvateli Egypta. Napoleon se rovněž snažil naklonit si lstí také náboženské vůdce a tvrdil jim, že on a jeho vojáci se chtějí stát [[muslim]]y <ref>Nina Burleighová,name="rfr1" Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 89</ref>. Tento plán nakonec ztroskotal, když [[islám]]ští [[teolog]]ové požadovali po Francouzích jako důkaz obřízku a abstinenci od alkoholu. Obě kultury – francouzská a muslimská – zažívaly v Egyptě celou řadu ostrých střetů. Nejčastějším zdrojem těchto sporů byl rozdílný přístup k [[alkohol]]u, rozdílný postoj k ženám a nepokrytě projevovaná neúcta Francouzů k celé řadě muslimských zvyků a památek. Poslední iluze o mírovém soužití Francouzů a Egypťanů se rozplynula 21. 10. [[1798]], kdy vypuklo v Káhiře povstání, vyvolané francouzským požadavkem na zvýšení daní <ref>Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 94</ref>. Povstání bylo potlačeno, ale zemřelo při něm 200 Francouzů a 2000 Egypťanů. Povstání rozdrtil generál [[Thomas-Alexandre Dumas]] (otec spisovatele [[Alexandr Dumas starší|Alexandra Dumase]]). Po potlačení povstání nechal Napoleon Bonaparte několik desítek povstalců popravit a francouzští vojáci vydrancovali a znesvětili [[Mešita|mešitu]] [[Al-Azhar|Al Azhar]] <ref>Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 96</ref>.

V únoru [[1799]] se [[Napoleon Bonaparte]] vydal v čele 13 000 vojáků z Egypta do oblasti známé jako [[Svatá země]] (současná [[Sýrie]], [[Izrael]] a [[Libanon]]). V té době uzavřeli [[Britové]] s [[Osmanská říše|Turky]] příměří. Britové hlídali pobřeží a pozemní operace nechali na armádě Osmanské říše. Napoleon se s tureckou armádou střetl u města [[Al Ariš]], kde zvítězil, ale jeho vojáci následně napochodovali do tureckého tábora plného morem nakažených nepřátel. Následně francouzské vojsko dobylo [[Jaffa|Jaffu]], kde se rozzuření vojáci dopustili krvavého násilí na místním civilním obyvatelstvu. Děsivé vraždění a znásilňování popisuje ve svých memoárech ''L´Agenda de Malus'' přímý účastník Louis Malus <ref name="rfr2">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 132</ref>. V Jaffě se Francouzům vzdaly čtyři tisíce [[Turci|Turků]], které nechal Napoleon okamžitě povraždit, jelikož neměl pro zajatce dost jídla a stráží, které by je hlídaly <ref>Nina Burleighová,name="rfr2" Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 132</ref>. Aby se ušetřilo střelivo, přikázal Napoleon bezbranné turecké zajatce pozabíjet bajonety <ref>Nina Burleighová,name="rfr2" Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 132</ref>. Po tomto masakru táhla armáda k pevnosti [[Akko]] (Acre). Během obléhání Akka se v řadách francouzského vojska rozšířil [[mor]] a 700 vojáků na něj zemřelo. Po neúspěšném šestitýdenním obléhání Francouzi Akko opustili a značně demoralizováni se pustili do drancování vesnic v okolí. Během následného ústupu zpět do Egypta údajně [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] vydal příkaz podat svým nemocným a raněným vojákům jed a provést tak [[Eutanazie|eutanazii]], aby nepadli do rukou nepřátelských Turků. Sám Napoleon později rozkaz k zabíjení vlastních vojáků popíral a tvrdil, že se jednalo o nedorozumění <ref name="rfr3">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 139</ref>. Farmaceut francouzské expedice Claude Royer a lékař [[René Desgenettes]] však tvrdili, že k vraždění s Napoleonovým souhlasem skutečně došlo <ref>Nina Burleighová,name="rfr3" Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 139</ref>. Tuto událost propagandisticky využili Britové, kteří po ústupu Napoleona obsadili Jaffu a údajně tu nalezli 500 otrávených francouzských vojáků. Zpráva, kterou poté Britové předali tisku v celé Evropě, trvale poškodila Napoleonovu pověst <ref>Nina Burleighová,name="rfr3" Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 139</ref>