Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 54 bajtů ,  před 6 lety
m
oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW)
== Charakteristika a původ kultu ==
[[Soubor:Fresque_Mithraeum_Marino.jpg|thumb|330px|Římská freska zachycující tzv. „''tauroktonii''“, čili Mithru kterak svou dýkou zabíjí býka. Mithra je zde zpodobněn v červeném perském oděvu a s typickou [[Frygická čapka|frýžskou čapkou]]. Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života.]]
Není známo nakolik je helénský a římský Mithrův kult pokračovatelem perského náboženství a jeho reformní podoby zavedené prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]] - [[Zoroastrismus|zoroastrismem]]. Úcta k Mithrovi byla v [[Perská říše|Persii]] velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou zoroastriánského náboženství, byl trvale zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž byl natrvalo druhořadým bohem.<ref name="rfr2">Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Z toho důvodu se Mithrův kult nemohl uchytit v [[Persie|Persii]], ale našel si stoupence v nábožensky tolerantních [[Helénismus|helénistickém]] středomoří a později také v [[Starověký Řím|Římské říši]], kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie nedaleko [[Londýn]]a).
 
Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla (na rozdíl od helénského světa a starověkého Říma) nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla na území [[Perská říše|Perské říše]], nýbrž se postupně vyvíjela v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím obchodu a výbojů. Mithra byl také velice oblíbený v [[Pontus|Pontském království]] (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno ''Mithradatés'', což doslova znamená „''daný Mithrou''“), kam doputoval ze sousední [[Sásánovská říše|Sásánovské říše]] (snad prostřednictvím perských zoroastriánských mágů). Mithrův kult se poté rozvíjel na území Malé Asie (pravděpodobně nejvíc stoupenců si nalezl právě v Pontském království), kde přebíral antické vlivy. Po dobytí Pontu [[Pompeius|Pompeiem]] se Mithrův kult začal hojně objevovat u kilikijských pirátů. Po porážce kilikijských pirátů se prvními římskými šiřiteli kultu stali pravděpodobně arménští legionáři, kteří se účastnili války proti Pontu a později i proti pirátům. Také někteří piráti původně pocházeli z bývalé pontské armády krále Mithridata.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref> Po mnoha četných porážkách a bojích jim zachutnal pirátský způsob života. Postupně tak byl orientální Mithrův kult zprvu ovlivňován helénistickým prostředím Malé Asie a posléze [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římskou]] kulturou, řecko-římskými náboženskými představami, antickou [[astrologie|astrologií]] a možná v pozdějších době také [[křesťanství]]m.<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>
 
[[Soubor:Mithraic Kronos of Florence.png|110px|thumb|left|Mithraistické božstvo času Aión ([[Kronos]]) s klíčem a holí boha [[Janus]]e]][[Soubor:Mithras petra genetrix Terme.jpg|150px|thumb|right|Mithras vystupující ze skály]]
Mithrovy mýty se do dnešních dnů nedochovaly, ale z kamenných reliéfů Mithrových oltářů je možno vyčíst kultický příběh boha. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref name="rfr1">Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody nebo sklízel obilí, poté vystřelil z luku šíp a zasáhl jím skálu, ze které pak vytryskl životadárný pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého bylo zapotřebí zkrotit.<ref>Robert Turcan,name="rfr1" ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho nejvýznamnějším skutkem je však zkolení býka. Ústředním motivem příběhů je tedy výjev zvaný ''tauroktonie'', tomu je na oltáři věnována největší pozornost, na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu umírajícího býka. Tento akt představoval oběť, během které je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu. Kromě Mithry se na obrazech objevují další postavy - různá zvířata (had, pes, škorpion, havran...), sluneční bůh [[Sol (bůh)|Sol]] (či [[Hélios]]), Mithras bývá někdy doprovázen dvěma mladíky (dvojčaty - blíženci) s pochodněmi, kteří bývají oblečení stejně (či podobně) jako Mithras, ti se jmenují ''Cautes'' a ''Cautopates''. V prostorách Mithrových svatyní se pak objevuje bůh či démon zvaný [[Aión]] v podobě sochy. Ten má představovat personifikaci času (či nekonečného času, pravděpodobně se jedná podobu římského boha [[Saturn (bůh)|Saturna]] a řeckého [[Kronos|Krona]]). Mimo soch Aíona se v některých svatyních objevují také sochy a busty [[Ptolemaiovský Egypt|egyptsko]]-[[Helénismus|helénského]] synkretického boha [[Serapis|Serapida]] (například v londýnském mithraeu jeho busta). Serapis byl nejvyšší bůh [[Ptolemaiovský Egypt|Ptolemaiovského Egypta]] a centrem jeho kultu bylo helénské město [[Alexandrie]].
 
Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla uctívaný uprostřed temné jeskyně, je to mladý bojovník, vládce universa („''kosmokrátor''“) a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje a cyklicky obnovuje veškerý život. Byl zobrazován jako mladík v červeném orientálním (zřejmě perském) oděvu s červenou [[Frygická čapka|frýžskou (neboli frygickou) čapkou]] (podoba inspirována možná bájným řeckým hrdinou [[Perseus|Perseem]]), tato podoba nepochází ze zemí jeho původu, ani frygická čapka není typickou pokrývkou hlavy Peršanů (byť si to zjevně [[Řekové]] a [[Římané]] naopak mysleli). Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života. Na výjevu ''tauroktonie'' proto bývá někdy zobrazeno, kterak z býkovi rány kromě pryštící krve vyrůstají také zemědělské plodiny. Proto byl Mithras chápán jako zachránce a spasitel. Na rozdíl od křesťanského spasitele není Mithras zabit pro spásu lidstva, ale naopak pro spásu lidstva zabíjí. Jeho kult kvůli vojenskému charakteru byl velice oblíbený zejména v římských legiích, ale také rozšířen v řadách městských úředníků a podporován některými římskými císaři.
Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila jeskyně či uměle zbudovaná podzemní svatyně (zvaná ''mithraeum'') s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života, později vznikaly také nadzemní chrámy (podobné křesťanským kostelům). Někdy bývají v podzemních svatyních umístěné otvory, odkud měly dovnitř proudit paprsky slunečního svitu. Ty měly osvětlovat některá speciální místa (například oltář) během obřadů a celkově tak podtrhovat atmosféru svatyně. Ústředním výjevem interiéru chrámu byl bohatě zdobený oltář s ''tauroktonií'' - výjevem Mithry, kterak zabíjí býka, ta měla obvykle největší rozměr a byla umístěna tradičně uprostřed oltáře (či nad oltářem). Shromáždění věřících uvnitř chrámu byl pro antický svět novinkou (u tradičních antických chrámů se věřící shromažďují před vchodem a přístup dovnitř mají pouze kněží), kdežto zasvěcenci kultu se shromažďují v prostorách Mithrova chrámu podobně jako křesťané v kostelech. Mimo to Mithrův kult disponoval také speciálními mobilními oltáři s reliéfy, které bylo možno libovolně přesouvat či rozebrat a postavit je jinde. Kamkoli Mithrovi věřící přišli, tam si své náboženství přinesli se sebou díky přenosnému oltáři a mohli tak praktikovat svou víru jako kdekoli jinde. Právě díky tomu se kult šířil prostřednictvím [[Římská legie|římských legií]] neobvyklou rychlostí a zakládání nových náboženských obcí bylo mnohem jednoduší.
 
Zasvěcenci v Mithrových svatyní nosili během obřadů pestrobarevná orientální roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům zasvěcení. Obřady byli neveřejné a pro obyčejné lidi nepřístupné, pro zájemce byl vstup do kultu zajišťován prostřednictvím speciálního obřadu - křtu, který spočíval ve vypálení (či vytetování) znamení (či znaku) na čelo,<ref>[[Tertullian]], ''De praescriptione haereticorum'' 40</ref><ref>Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in ''Mysteria Mithrae'', ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501</ref> značka měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo byla ve tvaru písmene ''X'' (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.<ref>Robert Turcan,name="rfr2" ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Liturgie a náboženské svátky byly odvozeny z příběhů Mithrova života, kult oslavoval zabití býka Mithrou slavností či hostinou, během kterého byl obětován býk, jehož maso se později na hostině jedlo. V pobožnostech hrály také významnou úlohu voda a víno (původně haoma neboli [[sóma]], obětní nápoj z rostliny, která na Západě neroste a proto byla v obřadech nahrazena vínem). Každý stupeň měl svůj iniciační rituál, během kterého kandidát musel prokázat svou odvahu nebo znalosti, které byly tajné a pro běžného smrtelníka nedostupné. Kandidát byl vystavován nebezpečí nebo si musel poradit s různými překážkami, nástrahami a hádankami. Například během zasvěcovací ceremonie ke vstupu do kultu byl zájemce přiveden do temné jeskyně s ovázanýma očima. Tam mu byla látka z očí sejmuta a poté mu byla nabídnuta honosná koruna. Aby zájemce mohl v obřadu uspět, musel nabízenou korunu odmítnout a prohlásit, že jeho korunou je sám bůh Mithras.
 
== Sedm stupňů zasvěcení ==
138 738

editací