Letohrádek Kinských: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW) |
|||
Řádek 2:
'''Letohrádek Kinských''', nově též zvaný '''Musaion''', je předměstská vila čp. 98-XVI. z raného [[19. století|19.století]] zbudovaná ve stylu pozdního klasicismu v [[Kinského zahrada|Kinského zahradě]] na [[Smíchov|Smíchově]] v [[Praha|Praze]] podle projektu vídeňského architekta [[Heinrich Koch|Heinricha Kocha]]. Roku 1901 se stala sídlem Národopisného muzea českoslovanského, od roku 1922dodnes stálá expozice etnografického oddělení Národního muzea, jedné z největších muzejních sbírek lidového umění a kultury 17.-20. století svého druhu v Evropě. <ref>http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Navstivte-nas/Narodopisne-muzeum-Musaion.htmlpraha/pamatky/letohradek_kinskych</ref>
<ref name="rfr1">http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/letohradek_kinskych</ref>
== Historie stavby ==
Řádek 16:
Když byly roku 1891 zbořeny malostranské hradby s Újezdskou bránou a zastavovala se Holečkova ulice, dotkla se Kinského pozemků. Park roku 1860 navrhl rozšířit architekt [[Friedrich Wünsch]], a dále jej kultivoval ještě vídeňský botanik [[Franz Xaver Höhnel]] (1852-1920). K největšímu rozkvětu života v areálu letohrádku s oploceným uzavřeným parkem došlo v letech 1836 - 1871, kdy zde často pobývala vdova po Rudolfu Kinském, kněžna [[Vilemína Alžběta Kinská]] se šesti dětmi, z nichž se dospělosti dožili syn a dědic Ferdinand Bonaventura,a dcery Vilemína a Rudolfína. Hosty u nich bývali korunní princ Rudolf či arcivévoda František Ferdinand d'Este.
Na Smíchově od 40. let 19. století sílila výstavba továren (kartounka, železárna, porcelánka), jež značně znečištovaly ovzduší, a rychle pokračovala výstavba dělnické čtvrti s činžovními domy. Proto rodina Kinských po smrti babičky Vilemníny (+ 1871) postupně přestávala využívat své letní sídlo jako rezidenci. Syn Ferdinand Bonaventura chtěl pozemky rozprodat na parcely pro činžovní domy, což město Praha odmítlo a roku 1901 zakoupilo areál za 919 500 Kč; zahradu zpřístupnilo veřejnosti. Vybavení letohrádku Kinští odvezli na své rodové zámky [[Česká Kamenice]], [[Heřmanův Městec]], [[Choceň]] a do paláce na Freyungu ve [[Vídeň|Vídni]]. V letech 1896-1920 se do parku přestěhovaly některé výstavní objekty z Výstaviště v Holešovicích a v roce [[1902]] byly v letohrádku shromážděny sbírky, zakoupené z [[Jubilejní_zemská_výstava_v_Praze_1891|Jubilejní zemské výstavy v Praze r. 1891]], a zejména z [[Národopisná_výstava_českoslovanská_v_Praze_1895| Národopisné výstavy českoslovanské v r. 1895]]. Téhož roku bylo zřízeno Národopisné muzeum, později začleněné jako oddělení do Národního muzea. Pro lepší přístup návštěvníků byl proražen vchod do [[Hladová_zeď|Hladové zdi]] a Kinského zahrada tak byla spojena s Petřínskými sady. [[3. květen|3.května]] [[1958]] byl objekt vyhlášen Národní kulturní památkou.<ref>http://monumnet.npu.cz/ohr/ohrdetail.php?IdReg=152407&oKodOk=1100&Nem=N&Limit=25</ref> Sbírky zůstaly v letohrádku až do roku [[1986]], kdy byl objekt pro havarijní stav uzavřen. Po roce [[1989]] připadl objekt městu, které však nenalezlo na rekonstrukci potřebné finanční prostředky. Trámy a krovy napadla [[Merulius vastator|dřevomorka]], interiéry byly poškozeny plísní a do základů budovy pronikla spodní voda. Od té doby byla stavba evidována Národním památkovým úřadem v seznamu nejohroženějších nemovitých památek [[Česko|České republiky]].<ref
== Současnost ==
| |||