Jindřich II. Kyperský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 13 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q546497) |
m oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW) |
||
Řádek 8:
== Život ==
Byl druhorozeným synem kyperského krále [[Hugo III. Kyperský|Huga Velikého]] a [[Isabela z Ibelinu|Isabely]], dcery kyperského konetábla [[Vít z Ibelinu|Víta z Ibelinu]] a královskou korunu získal po smrti staršího bratra [[Jan I. Kyperský|Jana]]. Zdá se, že byl do jeho náhlého skonu zapleten. Hned po svém nástupu na trůn v červnu 1285 si stěžoval papeži [[Bonifác VIII.|Bonifácovi VIII.]] na odpor proanjouovského templářského řádu a papež se pokusil obě strany usmířit.<ref name="rfr1">''Noví rytíři'', str. 323</ref> Velmistr [[Vilém z Beaujeu]] jej posléze jako vládce jeruzalémského království uznal<ref>{{Citace monografie | příjmení = Demurger | jméno = Alain | odkaz na autora = | titul = Jakub z Molay : soumrak templářů |vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2011 | strany = 117 | isbn = 978-80-257-0432-5}}</ref> a Jindřich byl 15. srpna 1286 v Tyru korunován jeruzalémským králem.
Roku 1291 se Jindřich krátce zúčastnil bojů o Akkon,a protože mu bitva připadala předem prohraná, vrátil se po deseti dnech na Kypr.<ref>''Jakub z Molay'', str. 68</ref> Po pádu Akkonu směřoval na kypr příliv uprchlíků ze Sýrie a Palestiny a zároveň tam přenesly svá sídla rytířské řády, což přineslo zapřičinilo mnohé třecí plochy ohledně majetku na Kypru.<ref>''Jakub z Molay'', str. 118</ref> Během roku 1300 navázal Jindřich kontakty s mongolským ílchánem Ghazanem, který přislíbil spojenectví proti mamlúkům. V následujících letech se král, rytířské řády a křižácká šlechta snažila sladit svůj postup s Mongoly.<ref>''Jakub z Molay'', str. 197</ref>
26. dubna 1306 prohlásil Jindřichův bratr [[Amaury z Tyru]] krále za "chorého na těle a neschopného náležitě se věnovat vládě v království" a za podpory rady složené z mnohých pánů a za souhlasu templářů<ref
Po návratu z vynuceného exilu Jindřich uvěznil bratrovy příznivce a dohlédl na dořešení procesu s templáři. Zemřel bezdětný v březnu roku 1324 a byl pohřben ve františkánském kostele v Nikósii.
|