Ivo Tretera: Porovnání verzí

Odebráno 157 bajtů ,  před 7 lety
m
oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW)
(Verze 9845995 uživatele 90.176.189.237 (diskuse) zrušena nepatřičné do infoboxu a nelogické vzhledem k časové prodlevě do narozenin)
m (oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW))
''Bohumil Hrabal: Filosof Tretera? To je ten, co po hospodách hledá pravdu. Pravdou ovšem je, že pak po hospodách hledá Treterova žena Treteru...'' <ref>Filosof existence a autor filosofického bestselleru Ivo Tretera (1933–2012). COUFALOVÁ, Iveta. Dějiny a současnost [online]. 02/2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://dejiny.nln.cz/archiv/2012/2/filosof-existence-a-autor-filosofickeho-bestselleru-ivo-tretera</ref>
 
V roce [[1966]] obhájil na FF UK kandidátskou dizertaci Pravda a intuice. V letech 1966–1967 přitom studoval na univerzitách v Nancy a Paříži (setkání s P. Ricoeurem a J. Hyppolitem). <ref name="rfr1">Ivo Tretera. FILOSOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Katedra filosofie [online]. 1.1.1996 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/trtera.html</ref>
 
V období tzv. [[normalizace]] mu byla postupně omezována a posléze zcela zakázána pedagogická činnost. Po nuceném odchodu z FF do Archivu UK se zde v letech [[1983]]–[[1990]] nad rámec běžných archivářských povinností zabýval i historií české a německé univerzitní filozofie ([[Ernst Mach]], [[Masaryk|T. G. Masaryk]], herbartovci, [[Jan Blahoslav Kozák|J. B. Kozák]]). Plodem tohoto bádání je rovněž jeho hlavní dílo [[Johann Friedrich Herbart|J. F. Herbart]] a jeho stoupenci na pražské univerzitě ([[1989]]). Po listopadu 1989 se vrátil na FF UK; z počátku vyučoval externě, k [[1. září|1. 9.]] 1990 se stal opět členem její katedry filosofie. V roce 1990 byl jmenován docentem a roku [[1995]] profesorem pro obor dějiny filozofie. <ref>Ivo Tretera.name="rfr1" FILOSOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Katedra filosofie [online]. 1.1.1996 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/trtera.html</ref>
 
V posledních letech přednášel především francouzskou filozofii [[20. století]] ([[Bergson]], [[Teilhard|Teilhard de Chardin]], [[Ricoeur]], [[Lévinas]] a další), většinu posluchačů si získal zajímavou formou přednášeným úvodem do filosofie. Jeho kniha Nástin dějin evropského myšlení z roku [[1996]] se stala klíčovým pramenem pro všechny zájemce o společenské vědy.
138 738

editací