Skiboby

Rychlost a skoky

Skibob by se dal klidně zařadit do kategorie adrenalinových sportů. Jezdí se na strmých svazích lyžařských sjezdovek, z nichž by se leckdo nepustil ani pěšky. Rychlost kolem 120 km/h je naprosto běžná a opravdu velé skoky taktéž. Naštěstí tratě bývají dobře připraveny, po stranách jsou bezpečnostní sítě i žíněnky, které tlumí případný náraz. Navíc pravidla předepisují pro všechny závodníky uzavřenou přilbu.

I disciplíny jsou stejné jako u lyžování. Tedy sjezd (1500 - 3500 m), slalom (300 - 800 m), obří slalom (800 - 4500 m) a super G (1100 - 2200 m). Pro všechny se používají stejné skiboby, jen lyže se liší pro sjezd a pro slalom. Všechny disciplíny mají svou mužskou i ženskou kategorii. Na vrcholných soutěžích, jako je mistrovství světa či Evropy, se kromě samostatných disciplín vyhodnocuje i trojkombinace, to znamená časy ze sjezdu, slalomu a obřího slalomu. Světový pohár, jenž bývá pětidílný, zahrnuje také paralelní slalom.

Skibobisté podle slov reprezentačního trenéra Pavla Hlaváče trénují podobně jako lyžaři. "Tyhle dva sporty jsou opravdu strašně moc příbuzné. Potřebujete stejné pohybové dovednosti, stejné svaly atd. Jediný rozdíl je, že pro sjezdaře jsou nejdůležitější silné nohy, kdežto u skibobistů se ta síla rozloží mezi nohy a ruce," vysvětluje Hlaváč. "Dobrý skibobista totiž používá nohy spíš méně, protože ho vlastně brzdí. Silné ruce jsou strašně důležité. Uřídit dvacetikilový skibob ve stokilometrové rychlosti dá opravdu námahu. Třeba zatáčení - skibobisté nezatáčejí pomocí řidítek, ale náklonem, podobně jako jezdci na rychlých motorkách," říká trenér. "Dřív se dokonce říkalo, že skibob je sport zkrachovalých lyžařů. Je to logické. Když někdo umí dobře na sjezdovkách, skibob je pro něj samozřejmě daleko jednodušší. Navíc je to nesrovnatelně menší sport. Je snadnější prosadit se mezi skibobisty než mezi lyžaři. Ale sport zkrachovalých lyžařů, to opravdu nejsme," směje se.