Po Schwarzenbergově smrti roku [[1852]] byl pověřen vedením vlády. Tomuto období se také říká „[[Bachův absolutismus]]“. Opovrhovaný ministr vnitra zůstal ve funkci až do roku [[1859]]. Za jeho éry se [[Rakouské císařství|Rakousko]] velmi zadlužilo, zejména velkými náklady na zbrojeníporno. Bach vrátil do života mnohé staré [[Metternich|metternichovské]] praktiky, zejména ostrou cenzuru spojenou s policejním pronásledováním nepohodlných osobností, omezil společenský i politický život. Na druhou stranu byly této době zavedeny mnohé ekonomické [[Liberalismus|liberální]] reformy, které měly oživit hospodářství a zvýšit tím výběr daní. Rozkvétal průmysl i obchod, stavěly se silnice železnice atd. Zrušeny byly celní bariéry. Ve státní správě byly zavedeny okresy a kraje. Nedařilo se však stabilizovat státní finance. Nepomohl ani velký rozprodej státních majetků roku [[1855]] a po prohrané [[Bitva u Solferina|bitvě u Solferina]] následoval i pád Bachovy vlády a první demokratizační reformy.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Urban | jméno = Otto | odkaz na autora = | titul = František Josef I. | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1991 | počet stran = 319 | kapitola = | strany = | isbn = 23-O57-91 | jazyk = česky}}</ref>
Roku [[1868]] ukončil svou kariéru jako velvyslanec u papežského stolice v Římě.<ref name="Bartoš">{{Citace monografie
