Otevřít hlavní menu

Změny

bez shrnutí editace
Již v témže roce se Castrén, veden jazykovědným a filologickým zájmem, vydal se svým přítelem, lékařem Dr. Ehrenströmem, na badatelskou cestu po [[Laponsko|Laponsku]] a v roce 1839 pak do [[Karélie]]. V roce 1841 vydal první [[Švédština|švédský]] překlad finského národního [[epos|eposu]] [[Kalevala]]. Mezi lety 1841 a 1844 navštívil společně s [[Elias Lönnrot|Eliasem Lönnrotem]] ugrofinské národy v severním [[Rusko|Rusku]] na druhé straně [[Ural|Uralu]]. V roce 1844 vycházejí Castrénova díla ''Elementa grammatices Syrjaenae'' o [[komijština|komijštině]] a ''Elementa grammatices Tscheremissae'' o [[marijština|marijštině]], která jsou považována za průkopnické práce v oblasti výzkumu [[ugrofinské jazyky|ugrofinských jazyků]] na území Ruska.
 
Promoval v roce 1844 a získal titul doktora filozofie. I přes svůj nepříznivý zdravotní stav podnikl v letech 1845 až 1848 na doporučení [[Andreas Johan SjögrensSjögren|Andrease Johana SjögrenseSjögrena]] a za podpory [[Akademie věd v Sankt-Petěrburgu]] a helsinské univerzity další badatelskou cestu na [[Sibiř]]. Výsledkem cesty bylo publikování práce ''Versuch einer ostjakischen Sprachlehre nebst kurzem Wörterverzeichnis'' (1849) (o [[chantyjština|chantyjštině]]) a ''De affixis personalibus linguarum Altaicarum'' (1850).
== Profesorská činnost na helsinské univerzitě ==
Dvanáctisvazkové souborné vydání
 
[1] Vzpomínky z cest z let 1838-1844.--[2] Zprávy a dopisy z cest z let 1845-1849.--[3] Přednášky o finské mytologii.--[4] Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a [[Tataři|tatarské]] hrdinské [[sága|ságy]].--5. Drobné spisy.--[6] Pokus o vytvoření [[gramatika|gramatiky]] a stručného slovníku jazyka osťáckého. --[7] Gramatika samojedských jazyků.--[8] Slovníky samojedských jazyků.--[9] Hlavní rysy tunguzské gramatiky a stručný slovník.--[10] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka [[burjatština|burjatského]].--[11] Pokus o vytvoření gramatiky jazyka [[kojbalština|kojbalského]] a karagazského[[karagaština|karagaského]], jakož i stručnéhostručné slovníkumluvnice z tatarských nářečíjazyka [[Minusinskchantyjština|minusinského]] kraje.--[12] Pokus o vytvoření gramatiky jazyka jenisejských Osťáků]] a jazyka kottského jakož i stručných slovníků těchto jazyků.
 
==== 4. svazek: Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy ====
 
Ze švédštiny do němčiny přeložil [[Carl Gustav Borg]]. Castrén své etnologické přednášky v žádném případě nevypracoval kompletně a nezanechal je ve stavu připraveném do tisku.
 
Jeho profesura na univerzitě v Helsinkách byla potvrzena rychleji, než očekával. Měl okamžitě začít na univerzitě přednášet. Jeho úvodní přednáška se konala 6. května 1851 a poté následoval přednáškový kurz o etnologii altajských národů, přičemž Castrén přednášel čtyřikrát týdně v průběhu května.
** Úvod (str. 1 – 21) – vymezení předmětu přednášek, filologie, lingvistika, etnografie, názory fyziologů a filologů na původ altajských národů, dělení jazyků do tří skupin (jednoslabičné, [[aglutinační jazyk|aglutinační]] a [[flektivní jazyky|flektivní]] jazyky)
** Tunguzské národy (str. 21 – 33) – původ, rozdělení a způsob života ruských Tunguzů, čínští Tunguzové, zprávy čínských kronikářů, Tunguzové pod mongolskou a čínskou nadvládou, nástup dynastie Mandžu, vliv čínské kultury
** [[Mongolština|Mongolské národy]] (str. 33 – 53) – rozšíření mongolského kmene na území [[Vysoká Asie|Vysoké Asie]], jižní Sibiře a Ruska, dělení na Východní Mongoly, [[Burjati|Burjaty]] a [[Kalmyci|Kalmyky]], nejstarší dějiny, zmínky v čínských kronikách, čtyři kalmycké ([[Ojrati|ojratské]]) kmeny – [[Džúngarové]], [[Torguti]], [[Chošudi]], [[Dörvöti]]
** [[Turkické národy]] (str. 53 – 79) – nejstarší dějiny, dynastické posloupnosti, [[Ujgurové]], [[Uzbekové]], [[Seldžukové]] a další turkické kmeny, přehled zmiňovaných dynastií, stručné pojednání o původu a dějinách turkických kmenů v Evropě ([[Skythové]], [[Hunové]], [[Avaři]], [[Alani]], [[Roxolani]], [[Chazaři]], [[Kumáni]] aj.)
** Samojedské národy (str. 79 – 87) – názory fyziologů na původ samojedských národů, jazyková blízkost s finštinou, dělení samojedských národů (Jurakové – dnešní [[Něnci]], Tavgijští Samojedi – dnes [[Nganasanština|Nganasani]], Osťáko-Samojedi – dnes [[Selkupové]], Jenisejští Samojedi – dnes [[Enci]], [[Kamasínci]])
** Jenisejští Osťákové – sajánský původ, způsob života, náboženství
** Finové (dnes [[ugrofinské národy]]) – první zmínky, rozdělení finských národů
*** [[Ugrické jazyky|Ugrické národy]] – dějiny, příbuznost s turkickými [[Ujgurové|Ujgury]]
**** Osťákové (dnes [[chantyjština|Chantyjci]]) – etnografický popis, zvyky, způsob života
**** Vogulové (dnes [[mansijština|Mansijci]]) – blízce příbuzní s Osťáky, území, náboženství
 
*** [[Finsko-volžské jazyky|Volžské národy]]
**** [[Čeremisové]] (dnes [[Marijci]]) – pod nadvládou Bulharů a kazaňského[[Kazaňský chanát|Kazaňského chanátu]], pojednání o názvem mara, [[merja]] a [[muromština|muroma]]
**** [[Mordvinci]] – zmínky u gótských, byzantských a ruských kronikářů, mongolská a ruská nadvlády, dělení na dvě skupiny ([[mokša]] a [[erzja]])
 
*** [[Permské jazyky|Permské národy]]
**** Permové, [[zyrjanština|Zyrjané]] (dnes mluvčí jazyka [[Komi]]), [[Voťáci]] (dnes obyvatelé [[udmurtština|Udmurtska]]) – původní [[Bjarmaland]] u [[Bílé moře|Bílého moře]], povodí řeky [[Kama|Kamy]], rozdíl mezi Permy ve skandinávských ságách a permskými národy u ruských kronikářů, obchodní cesty, podrobení permských kmenů, moskevská nadvláda, biskup Stěfan[[Štěpán Permský]]
 
*** [[Finové]] v užším smyslu – první zmínky, územní rozšíření finských kmenů, hlavní větve ([[Karelové]], [[Tavastové]], [[Votové]], [[kvenština|Kvenové]], [[Čudové]], [[Estonci]], [[LivovéLivonci]] aj.), nejstarší osídlení v Bjarmalandu, křížová výprava krále Erika Emundssona, vztahy Karelů a novgorodských Rusů, mír v [[Nöteborg|Nöteborgu]] [[1323]]
 
* ''Samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy''
 
 
Castrén se oženil s Lovisou Natalií Tengströmovou (1830-1881), jejíž otec, arcibiskup [[Johan Jakob Tengström]], působil jako profesor teoretické a praktické [[filozofie]].
V roce 1921 byl v Helsinkách na Castrénovu počest odhalen pomník, který se nachází v bezprostřední blízkosti [[finské Národní muzeum|finského Národního muzea]].
 
Anonymní uživatel