Portugalská Indie: Porovnání verzí

V souvislosti s marným úsilím o uzavření Rudého moře muslimskému obchodu tudy od přelomu 30. a 40. let 16. století procházel stále větší objem orientálního zboží, jako např. pepře ze [[Sumatra|Sumatry]], [[hřebíček|hřebíčku]] z Moluk nebo [[muškátový oříšek|muškátového ořechu]] ze souostroví [[Banda]]. Koncem 16. století přepravovali Portugalci po tzv. ''Carreira da Índia'' kolem [[mys Dobré naděje|mysu Dobré naděje]] do [[Evropa|Evropy]] v důsledku aktivit plavidel z Acehu a Gudžarátu jen 1/10 celkového produkce koření z Moluk,<ref>Pearson, Michael Nayron: c. d., s. 59</ref> pouhou 1/5 exportu pepře plynoucího po levantské trase<ref>Boxer, Charles Ralph: Império Colonial Português, s. 80</ref> a jenom 12–14% veškerého vypěstovaného hřebíčku.<ref>Thomaz, Luís Filipe F. R.: Estado da Índia, s. 392</ref> Roku [[1575]] byli Portugalci navíc po povstání tamějšího sultána nuceni opustit molucký ostrov Ternate. Tváří v tvář klesajícím příjmům z Orientu se již ve 40. letech 16. století uvažovalo o vyklizení většiny tamějších pozic, ale nakonec byla dána přednost marockému bojišti, kde tak Portugalci fakticky kapitulovali ([[1541]]–[[1550]]). Pravdou však je, že současná historiografie upozorňuje na fakt, že portugalská plavidla přepravovala až do 80. let 16. století až 75% veškerého koření dodávaného do Evropy a že rudomořské zásilky byly určeny převážně pro blízkovýchodní a severoafrické trhy. Jedinou výjimkou bylo období ekonomické krize 50.-60. let 16. století.<ref>Disney, Anthony R.: A History of Portugal and the Portuguese Empire, sv. 2: The Portuguese Empire, New York 2009, s. 151-152; Subrahmanyam, Sanjay: O Império Asiático Português 1500–1700, Lisboa 1996, s. 200-202; Subrahmanyam, Sanjay; Thomaz, Luís Filipe F. R.: Evolution of Empire: The Portuguese in the Indian Ocean during the sixteenth century, in: Tracy, James D. (org.): The Political Economy of Merchant Empires, Cambridge, New York 1991, s. 308</ref> Nicméně od 70. let 16. století se zájem portugalského státu začal pozvolna přesouvat do atlantského prostoru, který díky brazilským plantážím [[cukrová třtina|cukrové třtiny]] zásoboval [[cukr]]em drtivou většinu Evropy. V roce [[1570]] se král vzdal přímé kontroly monopolu na obchod s asijským kořením (začal jej pronajímat soukromým kupcům a bankéřům) a chřadnoucí Portugalská Indie, kde nikdy nepůsobilo současně více než 10 000 bojeschopných mužů a 16 000 osob portugalské národnosti a euro-asijských [[míšenec|míšenců]] vůbec,<ref name="Boxer, Charles Ralph: Império Colonial Português, s. 75"; /> <ref>Veen, Ernst van: Decay or Defeat? An Inquiry into the Portuguese Decline in Asia 1580-1645,Leiden 2000, s. 16; Subrahmanyam, Sanjay; Thomaz, Luís Filipe F. R.: c. d., s. 318</ref> měla brzy čelit náporu evropských konkurentů.