Od dětství to byl [[Pastevec|pastýř]], pak [[valach]] na [[salaš]]íchsalaších v okolí [[Tisovec|Tisovce]], [[Muráň|Muráně]] a [[Horní Pohroní|Horním Pohroní]]. Pro krádež ovcí byl vězněn v [[Rimavská Sobota|Rimavské Sobotě]] a banskobystrickou komorou odsouzen k 200 ranám holí. Na jaře [[1739]] vstoupil do zbojnické družiny a v roce [[1740]] zorganizoval vlastní zbojnickou družinu. Působila zejména v Horní Pohroní, v [[Polsko|Polsku]], později na [[Orava (region)|Oravě]], pak přes [[Liptov]] a Horní Pohroní v [[Novohradská župa (Uhersko)| Novohradské]] a [[Zvolenská župa|Zvolenské župě]]. Město [[Brezno]] a Zvolenská župa podnikly přípravy na její likvidaci. [[16. září]] [[1740]] jej po boji, ve kterém byl zraněn, lapili v Lopušného krčmě na území dnešní obce [[Pohronská Polhora]]. Po výslechu a [[právo útrpné|mučení]] byl odsouzen k smrti lámáním na kole na šibeničním vrchu [[Viselnice]] nad Březnem. Starší tradice i odborné spisy ho nesprávně pokládaly za jednoho z příslušníků Jánošíkovy družiny, avšak Surovec se narodil až 2 roky po popravě [[Juraj Jánošík|Juraje Jánošíka]]. V lidové tradici byl pokládán za jednoho z nejvýznamnějších lidových lupičských hrdinů na Slovensku i v Polsku. Jeho působení se jako idealizovaný příklad odporu proti feudalismu zachovalo v lidové slovesnosti, hudbě i ve výtvarném projevu.
