Semjon Michajlovič Buďonnyj: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Životopis: oprava interních odkazů |
m →Životopis: interní odkazy |
||
Řádek 4:
== Životopis ==
[[Soubor:SM-Budyonny-01.jpg|left|thumb|Buďonnyj během soudu s Tuchačevkským]]
Narodil se ve vesnici Kozjurino v chudé rolnické rodině. V mládí pracoval v dělnických profesích, roku [[1903]] byl odveden ke 43. kozáckému pluku a sloužil v [[Mandžusko|Mandžusku]]. V roce [[1907]] studoval Vyšší důstojnickou jezdeckou školu v [[Petrohrad]]u, kde se účastnil poddůstojnického kurzu pro cvičitele koní, což hrálo v jeho další kariéře velkou roli. Po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] Buďonnyj bojoval nejprve v [[Evropa|Evropě]], později v [[Persie|Persii]] proti [[Turecko|turecké]] armádě. Po [[Říjnová revoluce|Velké říjnové socialistické revoluci]] vstoupil do řad rodící se [[Rudá armáda|Rudé armády]], kde se postupně vypracoval na velitele [[1. jízdní armáda (SSSR)|1. jízdní armády]]. V jejím čele dokázal porazit [[Anton Ivanovič Děnikin|Děnikinovo]] jezdectvo a obsadit [[Krym]], ale v roce [[1920]] utrpěl porážku u Zamoscie při tažení do [[Polsko|Polska]]. V lednu [[1922]] byl jmenován zástupcem [[velitel]]e Severokavkazského vojenského okruhu, v srpnu [[1923]] se pak stal zástupcem hlavního velitele ozbrojených sil pro [[jezdectvo]] a od dubna [[1924]] působil ve funkci [[inspektor]]a jezdectva
Po napadení Sovětského svazu [[Nacistické Německo|Německem]] v roce [[1941]] se stal členem moskevského [[Hlavní stan vrchního velení|Hlavního stanu]], kde byl ustaven jako velitel armádních záloh. 10. července [[1941]] byl jmenován velitelem nově vytvořeného [[Západní front|Západního frontu]] a krátce nato pak velitelem jihozápadního strategického směru. Zde se ukázala jeho neschopnost reagovat na rychlé německé útoky a přizpůsobit se novým formám boje. I když měla jeho vojska nad nepřítelem na [[Ukrajina|Ukrajině]] početní převahu (nicméně velmi zastaralou techniku (Tanky T26, BT-7, BT-7m a T28), nedokázala postupující Němce zastavit (i když to byla spíše chyba velitele Brjanského frontu [[
Roku [[1947]] se stal náměstkem sovětského ministra zemědělství, přičemž měl na starosti obnovu [[Chov koní|chovu koní]]. V roce [[1953]] působil opět ve funkci inspektora jezdectva a roku [[1954]] byl jmenován náměstkem sovětského ministra obrany. V šedesátých a sedmdesátých letech se věnoval sepisování a vydávání svých pamětí. Zemřel 26. října roku [[1973]] v [[Moskva|Moskvě]].
|