Semjon Michajlovič Buďonnyj: Porovnání verzí

Narodil se ve vesnici Kozjurino v chudé rolnické rodině. V mládí pracoval v dělnických profesích, roku [[1903]] byl odveden ke 43. kozáckému pluku a sloužil v [[Mandžusko|Mandžusku]]. V roce [[1907]] studoval Vyšší důstojnickou jezdeckou školu v [[Petrohrad]]u, kde se účastnil poddůstojnického kurzu pro cvičitele koní, což hrálo v jeho další kariéře velkou roli. Po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] Buďonnyj bojoval nejprve v [[Evropa|Evropě]], později v [[Persie|Persii]] proti [[Turecko|turecké]] armádě. Po [[Říjnová revoluce|Velké říjnové socialistické revoluci]] vstoupil do řad rodící se [[Rudá armáda|Rudé armády]], kde se postupně vypracoval na velitele [[1. jízdní armáda (SSSR)|1. jízdní armády]]. V jejím čele dokázal porazit [[Anton Ivanovič Děnikin|Děnikinovo]] jezdectvo a obsadit [[Krym]], ale v roce [[1920]] utrpěl porážku u Zamoscie při tažení do [[Polsko|Polska]]. V lednu [[1922]] byl jmenován zástupcem [[velitel]]e Severokavkazského vojenského okruhu, v srpnu [[1923]] se pak stal zástupcem hlavního velitele ozbrojených sil pro [[jezdectvo]] a od dubna [[1924]] působil ve funkci [[inspektor]]a jezdectva, V roce [[1932]] absolvoval [[Michail Frunze|Frunzeho]] vojenskou akademii. V listopadu [[1935]] se stává prvním [[Maršál Sovětského svazu|maršálem Sovětského svazu]], spolu s [[Michail Tuchačevskij|Michailem Tuchačevským]], [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Klimentem Vorošilovem]], [[Alexandr Jegorov|Alexandrem Jegorovem]] a [[Vasilij Bljucher|Vasilijem Bljucherem]] a je jmenován velitelem Moskevského [[vojenský okruh|vojenského okruhu]]. Období stranických a armádních čistek v letech [[1937]] - [[1938]] přežil jako blízký [[Stalin]]ův přítel bez obtíží, roku [[1938]] byl jmenován členem sovětské Hlavní vojenské rady. V době čistek také neblaze proslul jako člen vojenského tribunálu, který "soudil" maršála Tuchačevského a 7 dalších vysoce postavených sovětských důstojníků. Tehdy i projevil své nedostatečné vzdělání ohledně moderního vojenství, když prohlásil, že "Tuchačevského návrhy zavést ve velkém měřítku tanky do Rudé armády by pro nás byly velkou pohromou!". Když Sovětský svaz napadl Finsko, byl Buďonnyj jedním z předních velitelů sovětských jednotek; jeho velení je považováno za jeden z důvodů katastrofálních výsledků Rudé armády v této válce, jelikož nedokázal vůbec pochopit moderní válečnictví, teorii a ani praxi. V roce [[1940]] byl jmenován do funkce prvního náměstka lidového [[Lidový komisař]]e obrany|lidového komisaře obrany]], v témže roce se stal členem Ústředního výboru [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany Sovětského svazu]].

Po napadení Sovětského svazu [[Nacistické Německo|Německem]] v roce [[1941]] se stal členem moskevského [[Hlavní stan vrchního velení|Hlavního stanu]], kde byl ustaven jako velitel armádních záloh. 10. července [[1941]] byl jmenován velitelem nově vytvořeného [[Západní front|Západního frontu]] a krátce nato pak velitelem jihozápadního strategického směru. Zde se ukázala jeho neschopnost reagovat na rychlé německé útoky a přizpůsobit se novým formám boje. I když měla jeho vojska nad nepřítelem na [[Ukrajina|Ukrajině]] početní převahu (nicméně velmi zastaralou techniku (Tanky T26, BT-7, BT-7m a T28), nedokázala postupující Němce zastavit (i když to byla spíše chyba velitele Brjanského frontu [[Alexandr Jerjomenko|Jerjomenka]], který nedokázal zastavit postup [[HansHeinz Guderian|Guderianovy]] 2. tankové skupiny). Proto byl odvolán a v září [[1941]] se stal velitelem [[Záložní front|Záložního frontu]]. V říjnu roku 1941 byl pověřen „důležitým“ posláním - řízením slavnostní přehlídky Rudé armády v Moskvě k výročí [[Říjnová revoluce|VŘSR]], poté se stal zmocněncem vrchního velitele sovětské armády pro výstavbu záložních jednotek. Během roku [[1942]] zastával funkce velitele severokavkazského strategického směru a (od května [[1942]]) [[Severokavkazský front|Severokavkazského frontu]], v lednu roku [[1943]] byl jmenován nominálním velitelem jezdectva [[Rudá armáda|Rudé armády]].