Giuliano Cesarini: Porovnání verzí

Tažení, jehož se zúčastnily především oddíly z Uher, Valašska, Srbska a Polska, to znamená ze zemí ohrožených tureckou expanzí, bylo zahájeno roku 1443. V čele křižáckých vojsk stanul mladý polský a uherský král [[Vladislav III. Varnenčik|Vladislav III.]], srbský despota [[Jiří Branković]] a uherský magnát [[Jan Hunyady]]. Křižáci byli zpočátku úspěšní, podařilo se jim ve dvou bitvách Turky porazit a obsadit Sofii. Poté uzavřel sultán [[Murad II.]] s Vladislavem v [[Segedín]]ě desetileté příměří, které bylo velmi výhodné pro [[Srbsko]], jemuž byla navrácena řada Osmany zabraných území. Cesarini jako reprezentant papežské kurie však usilovně naléhal na Vladislava, aby příměří porušil a pokračoval ve výpravě. To se stalo osudným nejenom této výpravě, ale také všem balkánským státům. Křižácké vojsko bylo roku [[1444]] rozbito [[Bitva u Varny|u Varny]], král [[Vladislav III. Varnenčik|Vladislav]], zvaný poté Varnenčik, v bitvě zřejmě zahynul. Tak skončil poslední pokus západní Evropy odvrátit tureckou expanzi. Cesarini zahynul po bitvě na neznámém místě. Jedna z verzí vypráví o tom, že byl při návratu přepaden a zabit dunajskými piráty.