Bohrův princip komplementarity: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m bot sloučil šablony, typos fixed: Bohr´s → Bohr's (3), 1928-1962 → 1928–1962 za použití AWB |
|||
Řádek 1:
{{upravit|wikifikovat}}
'''Je komplementarita princip?''':
[[Niels Bohr]] o [[Komplementarita|komplementaritě]] nehovoří jako o [[Princip|principu]] (to dělají jeho kolegové a pozdější autoři článků a knih o [[Kvantová fyzika|kvantové teorii]]), nýbrž o [[Systém|systému]], [[Idea|ideji]] či konceptuálním rámci komplementarity, který přesahuje potřeby [[interpretace]] [[Problém|problémů]] a [[Paradox|paradoxů]] vzniklých ve vyvíjející se kvantové teorii.
'''Pokus o "definici" Bohrovy komplementarity''':
Komplementarita povstává jednak z problému kvantové akce, která se ukazuje jako základní rys v kvantové teorii (z hlediska [[Klasická fyzika|klasické fyziky]] iracionální), a díky [[Fakt|faktu]], že v popisu observační [[interakce]] (v nedělitelnosti a celostnosti [[Fenomén|fenoménu]] interakce) dochází k arbitrární distinkci mezi ''objektem'' a observačními činiteli. ''McGrath'': „Chování jistých entit lze úplně popsat pomocí jednoho ze dvou vzájemně se vylučujících "klasických" modelů. Jeden aspekt jeho chování lze popsat modelem A, jiné aspekty modelem B; přitom však neexistuje žádný aspekt jeho chování, který umožňuje nebo vyžaduje, aby byl správný jak model A, tak model B; ani nejsou důvody k výroku, že příslušná entita "je" A nebo "je" B, nebo "je" A i B.“. ''Heisenberg'': „Bohr považoval oba obrazy – částicový a vlnový – za dva komplementární popisy téže reality. Každý z těchto popisů může být jen částečně správný. Musí existovat právě tak hranice pro aplikaci částicového obrazu jako pro aplikaci vlnového obrazu, neboť jinak bychom se nemohli vyhnout rozporům.“ Jinak řečeno, díky komplementaritě obou nekompatibilních obrazů - „určitá věc nemůže být současně částicí (tj. substancí, omezenou na velmi malý objem) a vlnou (tj. polem, rozprostraněným po velkém prostoru - /.../ získáme nakonec správný dojem o zvláštním druhu reality, která se skrývá za našimi atomovými experimenty.“ Tato podivná realita však není pro Heisenberga tzv. objektivní realita, nýbrž cosi mezi možností a uskutečněním v aristotelovském smyslu. Sám Bohr se varoval hovořit o komplementárním popisu téže reality, téhož objektu, který by byl nezávislý na našich experimentálních uspořádáních.
''Polkinghorn'': komplementarita je vlastnost „kvantové mechaniky, podle níž je možné popisovat dynamické vlastnosti systému alternativními a vzájemně se vylučujícími způsoby. Můžeme například vědět, kde částice je (popis pomocí polohy), v tom případě nám však princip neurčitosti nedovoluje přesně zjistit, jak se pohybuje; nebo víme přesně, jak se pohybuje (popis pomocí hybnosti), avšak v takovém případě nevíme, kde přesně je.“
'''Komplementarita je filosofický výkon''':
Bohr uvažuje o obecně filosofickém (tj. též jazykovém, nikoli matematickém) hledisku, které nebylo vypracovávané jen na podkladě principu neurčitosti (jak se uvádí v četné literatuře), nýbrž již dlouho před rokem 1927. V roce 1925 byl navíc Bohr – po důležitých experimentech – nucen přijmout dualismus světla, proto je rámec komplementarity mimo jiné také zaměřen na konkrétní problém duality vlnového a korpuskulárního obrazu přírody, na vlno-částici či vlntici, což je z dnešního hlediska již jen malebně-názorné pojmosloví, které lze v kvantové mechanice vynechat. Nicméně za tímto v té době heuristickým komplementárním pojetím duality se skrývají mnohem hlubší komplementární problémy, které nás dodnes provázejí, tj. například vzájemně současně výlučné a nekompatibilní deskripce každodenního a vědeckého myšlení, kvalitativního a kvantitativního, organismu jako mechanismu a organismu jako živoucího fenoménu (Bohr často – namísto pojmu zkoumaný či pozorovaný objekt – používá pojem fenomén ve smyslu toho, co se pozorovateli ukazuje v rámci celkového experimentálního uspořádání; jakákoli změna teorie nebo uspořádání vede k novému fenoménu, který nemůže být s předchozím kauzálně propojen).
'''Kinematicko-dynamická komplementarita''':
Průlomová ve fyzice je především komplementarita kinematicko-dynamická (D. Murdoch). Tato komplementarita zevšeobecnila Heisenbergův formalizovaný princip neurčitosti, který ukazuje, že v jednom experimentu nejsme schopni současně přesně měřit, kauzálně vykázat a popisovat kinematické a dynamické vlastnosti, např. polohu a hybnost nebo čas a energii; potřebujeme dvě odlišná experimentální uspořádání (v klasické fyzice jsou tyto vlastnosti či proměnné kanonicky synchronně sdružené a kauzálně vykazatelné, v kvantové teorii jsou diachronní, rozpadají se do neurčitého a komplementárního vztahu-nevztahu, jsou komplementárně uchopené až abstrakcí).
Řádek 17 ⟶ 16:
Kvantové postuláty implikují podle ''Bohra'' dva odlišné aspekty komplementarity.
1. Aspekt se týká dualismu vlno-částice: Bohr v Como přednášce uvádí:
„Dva ohledy o povaze světla jsou spíše uvažovány jako odlišné pokusy interpretace experimentálních důkazů, ve kterých je limitace klasických konceptů vyjádřena komplementárními způsoby.“ O několik řádků níže pokračuje ve stejném tónu o povaze hmoty: „Ve skutečnosti se zde opět nezabýváme protikladnými, ale komplementárními obrazy fenoménů, které pouze dohromady nabízí přirozenou generalizaci klasického způsobu deskripce.“
2. Aspekt se týká obecně kinematicko-dynamické komplementarity (Murdochův metodický název), která vystihuje komplementaritu prostoro-časové deskripce a hybnostně-energetické deskripce; v Como přednášce Bohr píše:
„Právě povaha kvantové teorie nás tak nutí zvažovat časoprostorovou souřadnici a požadavek kauzality – spojení příznačné pro klasické teorie – za komplementární, avšak vzájemně se vylučující rysy deskripce.“ Toto je snad první a zásadní výslovný výskyt pojmu komplementarita v jeho veřejných textech.
Podle Murdocha však v pozdějších textech Bohr hovoří tak, že oba typy komplementarity propojuje:
„Mimoto evidence získaná na základě odlišných podmínek a odmítnutí pochopitelnosti jedním obrazem, musí být uvažovány, nehledě na zjevný kontrast, jako komplementární ve smyslu, že dohromady vyčerpávají všechny dobře definovatelné informace o atomovém objektu“; v rámci experimentálního uspořádání.
'''Rok 1927 - rok principu neurčitosti, rámce komplementarity a Kodaňské interpretace''':
Řádek 34 ⟶ 33:
== Literatura ==
* Bohr, N., Atomic Theory and the Description of Nature, Four essays with an Introductory Survey by N. Bohr, Cambridge 1961 (1. Atomic Theory and Mechanics, 2. The Quantum Postulate and the Recent Development of Atomic Theory, 3. The Quantum of Atomic and the Description of Nature, 4. The Atomic Theory and the Fundamental Principles underlying the Description of Nature).
* Bohr, N., Collected Works, volume 10: Complementarity beyond Physics (
* Bohr, N., Discussion with Einstein on Epistemological Problems in Atomic Physics, in: Albert Einstein: Philosopher-Scientist. Ed. By A. Schilpp, Evanston 1949.
* Bohr, N., „Poslední rozhovor“ in: Five-Session Interview with Niels Bohr, conducted by: Thomas S. Kuhn, L. Rosenfeld, E. Rüdinger, and Aa. Petersen Prof. Bohr
* Faye, J./ Folse, H. J. (ed.), Boston studies in the Philosophy of Science, Volume 153: Niels Bohr and Contemporary Philosophy. Kluwer Academic publishers, Dordrecht / Boston / London 1994.
* Folse, H. J., The Philosophy of Niels Bohr, The Framework of Complementarity, Amsterodam / Oxford / N.Y. / Tokio 1985.
Řádek 44 ⟶ 43:
* Heisenberg, W., Fyzika a Filosofie, Praha : Aurora 2000.
* McGrath, A. E., Dialog přírodních věd a teologie, Praha : Vyšehrad 2003.
* Murdoch, D., Niels Bohr
* Pais, A., Niels Bohr
* Plotnitsky, A., Complementarity, Anti-epistemology after Bohr and Derrida, Durham and London 1994.
* Polkinghorne, J., Kvantový svět, Praha : Aurora 2000.
* Stránky v češtině k Nielsi Bohrovi viz http://nielsbohr.webnode.cz/
[[Kategorie:Kvantová fyzika]]
| |||