Větší proroci: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m pahýl |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
V bibli se označují jako navi (povolaný, volající), ro'e (vidoucí) a choze (vidoucí, s darem vidění). Proroky například byli Abraham , Mojžíš (největší prorok). Tato skupina obyvatelstva byla a ve svém odkazu i stále je velmi důležitou hybnou silou vývoje Judaismu. Byli ceněni dle své schopnosti předpovídat. K tomu abychom pochopili jejich význam, si musíme uvědomit to, že myšlenky, které sepsali a hlásali jsou brány jako slovo Boží. Jinak řečeno, skrz proroka mluví Bůh. Jeho role je zprostředkovatel slova božího. Z historie víme, že prorokem se mohlo stát téměř i dítě. Proč? Odpověď je jednoduchá, dle tradice prorok slouží jako tlumočník božích nařízení, tím pádem jeho případná nedospělost, nevzdělanost nehraje závažnou roli. Vážený prorok ale musel mít jisté znalosti, aby se mohl správně pochopit souvislost a vyjádřit to co viděl. Další rovina jejich prací je historická. Na stránkách starých zjevení se dozvídáme, kdo vládl, jaké panovali podmínky, etc.
Většinou pronášeli své vyze v „extaktickém vytržení“, které bylo umocňováno hudbou a někdy i omamnými látkami. Vize kterých se jim dostávalo byli barvité a někdy těžko pochopitelné. Z toho vyplývá jistá komplikovanost, nepřístupnost některých zdělení.
Proroků bylo mnoho, ale ne každý byl pravý, existovali i falešní proroci, většinou žili na královský dvorech. Říkali vladaři to co si přál slyšet, vladař byl spokojen, že jedná správně a tak je odměňoval. Praví prorok neodpovídal králi tak, aby měl z toho prospěch. Nebyl zavřený v luxusních palácích, právě naopak, cestoval, snažil se být v kontaktu s lidmi.
Velmi často působili jako kritici. Ranní proroci byly často bráni jako součást vládnoucí elity. Mohli si říkat a kritizovat koho a jak chtěli a nikdo si jim nedovolil odporovat, kvůli jejich božskému spojení. Pozdější však byli velmi často krutě pronásledováni za své myšlenky. Právě ta schopnost trefně komentovat neduhy společnosti je u proroků důležitá. Vždy když lidé určitým způsobem sešli z cesty byl tu prorok, který je tvrdě kritizoval. Kritika má většinou velmi ozdravný účinek. Nešlo jen o čistě „bezduché“ pošlapání něčeho. Vždy šla ruku v ruce s vysvětlení (odůvodněním). Působili také jako vykládači historie
Poté co byli věci nazvány „pravým“ jménem, bylo potřeba ukázat správnou cestu, kam směřovat. K tomu tu byl také samozřejmě prorok. Kdo jiný by byl schopen ukázat pravou cestu, než ten, skrz kterého promlouvá sám Bůh. Z tohoto důvodu velmi často působili i v roli těch, kdo rozhodují - soudců. Když bylo potřeba jmenovat nového krále, tak se této záležitosti ujímal také prorok. I když ne všechna jejich rozhodnutí se zdají z krátkodobého hlediska správná. Tak většinou mají v delší časovém horizontu pozitivní výsledky. Například před Babylónským zajetím, prorok hlásal, že je to trest za špatné chování. Pohroma takových velkých rozměrů, se může zdát z krátkodobé perspektivy katastrofou, ale s odstupem vidíme, že spíše než neštěstí, šlo o jistou formu pozitivní nápravy. Prorocká zjevení proto nebyla vždy brána s kladným ohlasem.
Z výše uvedeného se dá logicky vyvodit schopnost proroků určovat nové etické a duchovní cíle. To má za následek neustálý vývoj. Jakmile obyvatelstvo zkostnatělo, zlenivělo, už je prorok káral a vytyčil jim, kam mají směřovat. Pokut společnost nemá nějaký takový hybný element, tak nezadržitelně spěje k záhubě(což je námětem množství zjeveni). Protože jen díky vývoji může správně reagovat, přežít. Schopnost potlačovat, bořit stereotypní myšlení je neocenitelnou službou v každé kultuře.
Názvem '''Větší''' nebo '''Velcí proroci''' se v křesťanství označují čtyři [[Starý zákon|starozákonní]] proroci či knihy nesoucí jejich jména. Adjektivum „velcí“ neoznačuje ani tak význam jako spíš rozsah knih – jedná se o nejdelší [[prorocké knihy]] Starého zákona. Křesťané sem řadí následující knihy:
* [[Kniha Izajáš]]
| |||