Státní převrat ve Španělsku (1981): Porovnání verzí

[[státní převrat|Puč]] z roku [[1981]] je v přímé souvislosti s událostmi, jež se odehrály během [[Španělský přechod k demokracii|Španělského přechodu k demokracii]]. Čtyři prvky vytvářejí stálé napětí, jež se [[Gobierno de España|vládě]] [[Unión de Centro Democrático|UniiUnie demokratického středu]] nedaří zastavit: problémy vycházející z ekonomické krize, spolu s problémy s definováním nové územní organizace státu, [[Terorismus|teroristické]] akce osnované [[Baskicko]]u organizací [[ETA]] a odmítnutím přijetí demokratického systému některými složkami [[Španělská armáda|armádou]].

Zatímco v řadách [[Fuerzas Armadas de España|armády]] a extrémní pravice sílí pro-pučistické nálady, [[Španělská vláda|vláda]] pokračuje v zahájení nové dekády k hluboké krizi, jež se během roku [[1980]] stává stále méně udržitelnou. Mezi prvními hlavními událostmi jsou to hlavně demise [[Ministerstvo kultury (Španělsko)|ministra kultury]], [[Manuel Clavero Arévalo|Manuela Clavera]] 15. ledna, znovuvytvoření [[Gobierno de España|vlády]] 3. května, návrh na cenzuru proti [[Adolfo Suárez|Adolfa Suáreze]] ze strany [[Partido Socialista Obrero Español|PSOE]] ve dnech 28. -30–30. května, demise [[Místopředseda vlády|místopředsedy vlády]], [[Fernando Abril Martorell|Fernanda Abrila Martorelle]]Martorella, 22. června, jež vyústila v opětovné znovuvytvoření vlády v září, a v říjnové zvolení [[Miguel Herrero y Rodríguez de Miñón|Miguela Herrera y Rodrígueze de Miñón]] mluvčím středové parlamentní skupiny, alternativního kandidáta na jeho místo ([[Santiago Rodríguez-Miranda Gómez|Santiaga Rodrígueze-Mirandu]]) jmenovaného [[Adolfo Suárez|Suárezem]].

Trvající neschopnost [[Adolfo Suárez|Adolfa Suáreze]] zajistit jednotu ve vlastní straně, ještě podpořilo vyhlášení jeho demise na funkci [[Presidente del Gobierno de España|předsedy vlády]] a [[Unión de Centro Democrático|UCD]] dne 29. ledna [[1981]], v  jedné televizní intervenci, během níž události nabraly rychlý sled. 1. února, [[colectivo Almendros|Colectivo „Almendros“]] zveřejňujezveřejnil v pravicovém deníku ''[[El Alcázar (España)|El Alcázar]]'' otevřeně pučistický článek. Od 2. do 4. února, [[Juan Carlos I.|královský pár]] cestuje do [[País Vasco|Baskicka]] a navštěvuje [[Casa de Juntas de Guernica]], kde je poslanci [[Herri Batasuna|Herriho Batasuny]] přivítali pískotem a několika incidenty. Dne 6. února byla nalezena mrtvola týraného a zavražděného inženýra [[central nuclear de Lemóniz|jaderné elektrárny Lemóniz]], [[José María Ryan|José Maríi Ryana]], uneseného několik dní předtím, zatímco pátrání po dalším uneseném technikovi, [[Luis Suñer|Luisi Suñerovi]], je bezvýsledné.

Uprostřed takto vyhrocené situace se dává do pohybu proces odvolání [[Adolfo Suárez|Suáreze]]. Ve dnech 6. – 9. února se rovněž koná II. kongres [[Unión de Centro Democrático|UCD]] na [[Mallorca|Malorce]], kde se zdá, že strana je naprosto nejednotná a předsedou je zvolen [[Agustín Rodríguez Sahagún]], a 10. dne, je [[Leopoldo Calvo-Sotelo]] jmenován kandidátem na funkci [[Presidente del Gobierno de España|předsedy vlády]].

Při puči z 23. února spolupracovaly různé skupiny pučistů, které v zemi operovaly už od počátku [[Přechod k demokracii ve Španělsku|demokratizace]], v rámci koordinované akce. Přesně v osmnáct hodin začalo jmenovité hlasování o svěření funkce do rukou [[Leopoldo Calvo-Sotelo|Calvo-Sotela]] coby [[předseda vlády (Španělsko)|premiéra]]. V 18:22, ve chvíli, kdy se chystal odevzdat svůj hlas také socialistický poslanec [[Manuel Núñez Encabo]], začala operace s krycím názvem „Duque de Ahumada“ (Vévoda z Ahumady), podle zakladatele policejních oddílů [[Guardia Civil]]. Podle vytyčeného plánu, jedna skupina „guardias civiles“, vedená podplukovníkem [[Antonio Tejero|Antoniem Tejerem]] se samopaly v rukou vnikla do půlkruhové haly [[Poslanecká sněmovna (Španělsko)|Poslanecké sněmovny]]. Tejero z tribuny zakřičel ''„¡Quieto todo el mundo! “'' (''SicTicho všichni!'') a dal příkaz, aby si všichni přítomní lehli na zem.

Jako nejvyšší vojenská hodnost z přítomných a jako místopředseda vlády, generálplukovník [[Manuel Gutiérrez Mellado|Gutiérrez Mellado]] se zvedl, obrátil se na podplukovníka [[Antonio Tejero|Tejera]], ostře napomenul útočníky, žádaje vysvětlení a nařídil jim, aby složili zbraně. Během krátké roztržky a aby znovu potvrdil svůj příkaz, [[Antonio Tejero|Tejero]] vystřelil pro výstrahu ze své pistole, na což reagovali ostatní útočníci několika dávkami ze [[samopal]]ů. Bez velkého vzrušení s rukama v hlasovací nádobě, letitý generál snášel zvuk zbraní. Zatímco většina poslanců uposlechla Tejerových rozkazů, poslanec [[Santiago Carrillo|Carrillo]] a předseda [[Adolfo Suárez|Suárez]] zůstali sedět ve svých lavicích. Suárez dokonce gestem vyjádřil podporu [[Manuel Gutiérrez Mellado|Gutiérrez Melladovi]]. Během útoku utrpěl jeden z poslaneckých asistentů nával úzkosti a udeřil jednoho z přítomných do nosu.

* Busquets, Julio; Aguilar, Miguel A.; Puche, Ignacio. ''El golpe: anatomía y claves del asalto al congreso''. 1981 (escrito pocos días después del golpe).

* Medina, Francisco. ''23F, la verdad''. 2006 (escrito a los 25 años del golpe con los testimonios de políticos y militares participantes en aquellos sucesos).

* Segura, Santiago y Merino, Julio. ''Jaque al Rey. Los “enigmas” y las “incongruencias” del 23-F ... dos años después''. Barcelona: Planeta, 1983. ISBN 84-320-5692-8. (prólogo del teniente general [[Jaime Milans del Bosch]].

* [[Gregorio Morán]] ''Adolfo Suárez: Ambición y destino'', Ed Debate; Barcelona, 2009. ISBN 84-8306-834-6

* [http://www.elpais.com/videos/portada/Santiago/Carrillo/Pense/cualquier/momento/podrian/matarme/elpepucul/20090412elpepspor_1/Ves/Santiago Video testimonio de Santiago Carrillo. El País]