Maniok jedlý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Oblasti pěstování: Zpřehlednění textu a přidání externích odkazů. |
Úprava refarencí. |
||
Řádek 23:
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref> Vyznačuje se velmi atraktivním látkovým složením, jak pro výživu člověka, tak i hospodářských zvířat, a to hlavně díky přítomnosti nejenom škrobu, ale i určitého množství bílkovin.
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref> Někdy se manioku podobně jako [[jam]]ům a [[batáty|batátům]] přezdívá ''sladké brambory''.
}}</ref>▼
== Popis ==
Maniok je bylina nebo keř dorůstající výšky 1 až 5 metrů. <ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Jarmila Mladá, František Procházka
| titul = Atlas cizokrajných rostlin
| vydavatel = Státní zemědělské nakladatelství Praha
▲}}</ref>
'''Kořenový systém''' tvoří 5-10 vějířovitě rozložených kořenových '''hlíz''', které vznikly ztloustnutím adventivních kořenů. Tyto hlízy (20-100 cm dlouhé) dorůstají válcovitého nebo vřetenovitého tvaru. Mohou vážit až 2 kg.
Jejich povrch je růžový až tmavě hnědý.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
[[Stonek]] o obvodu 2-7 cm je tvořen ztloustlými články. ▼
}}</ref>
'''Listy''' manioku jsou dlouze řapíkaté a jejich čepele jsou hluboce dlanitě laločnaté. Počet laloků se pohybuje od 3 do 9. Zbarvení listů je velmi variabilní od žlutozelené až po červenou barvu.▼
▲[[Stonek]] o obvodu 2-7 cm je tvořen ztloustlými články. <ref>{{Citace elektronické monografie
Barevnou variabilitou disponují kromě listů i '''květy''', které bývají světle žluté nebo červené, bezkorunné, se zvonkovitým kalichem. [[Květenství]], která vyrůstají v paždí listů, dosahují u samčích a samičích květů délky 10 cm. ▼
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref>
▲'''Listy''' manioku jsou dlouze řapíkaté a jejich čepele jsou hluboce dlanitě laločnaté. Počet laloků se pohybuje od 3 do 9. Zbarvení listů je velmi variabilní od žlutozelené až po červenou barvu. <ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Jarmila Mladá, František Procházka
| titul = Atlas cizokrajných rostlin
| vydavatel = Státní zemědělské nakladatelství Praha
}}</ref>
▲Barevnou variabilitou disponují kromě listů i '''květy''', které bývají světle žluté nebo červené, bezkorunné, se zvonkovitým kalichem. [[Květenství]], která vyrůstají v paždí listů, dosahují u samčích a samičích květů délky 10 cm. <ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Jarmila Mladá, František Procházka
| titul = Atlas cizokrajných rostlin
| vydavatel = Státní zemědělské nakladatelství Praha
}}</ref>
'''Plodem''' je asi 1,5 cm dlouhá [[tobolka]] s úzkými podélnými křídly. Ve zralosti tobolka praská a vymršťuje tak semena. <ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 56 ⟶ 80:
}}</ref>
Podle obsahu '''linamarinu''' se rozlišují odrůdy hořké a sladké. Obě jsou jedlé a
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref>
Je to hlavně '''škrob''', který se z hlíz získává a který se používá nejen v potravinářském a kosmetickém průmyslu, ale i při výrobě lepidel. <ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 79 ⟶ 109:
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref> Jedná se o oblasti suché - 1000 - 3000 mm srážek / rok. Minimum srážek v kombinaci s písčitými nebo písčitohlinitými půdami představuje pro maniok ideální růstové podmínky. <ref>{{Citace elektronické monografie
| autor =
| titul =
| vydavatel =
}}</ref>
| |||