Volby do Říšské rady 1911: Porovnání verzí
.článek založen, zatím ještě chybí 2 tabulky a dopad voleb |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 30. 3. 2013, 01:48
Volby do Říšské rady roku 1911 byly volby konané 13. a 21. června 1911 v Předlitavsku. Zvoleno v nich bylo 516 členů poslanecké sněmovny (dolní komory) celostátního parlamentu, Říšské rady. Šlo o historicky poslední celostátní volby v Předlitavsku před zánikem Rakouska-Uherska.
Dobové souvislosti
V roce 1911 Předlitavsku již více něž dva roky vládla vláda Richarda Bienertha. Definovala se jako úřednická, odbornická a konzervativní, třebaže měla podporu některých sil v parlamentu. Trvale se potýkala s roztříštěností a nestabilitou parlamentního života v Rakousku. V roce 1911 se vláda uchýlila k trvalejšímu obcházení parlamentu s cílem parlament vyhladovět (myšleno obrazně, protože poslanci v době, kdy parlament nezasedal, nepobírali poslanecké diety a náhrady a vláda sněmovnu opakovaně odročovala). Tato taktika ovšem nebyla úspěšná, proti vládě se postavili silné frakce, zejména Polský klub. A když kabinet nedokázal projednat v parlamentu klíčové zákony, nechal Říšskou radu rozpustit a vypsat nové volby.[1]
Výsledky voleb
Volby proběhly ve dvou kolech 13. a 21. června 1911.[2]
Výrazným prvkem voleb roku 1911 byla porážka klerikálních stran, a to jak českých tak německých. Zejména německorakouští křesťanští sociálové zaznamenali výrazné ztráty. Naopak posílili němečtí i čeští agrárníci a taky nacionalistické formace jako čeští národní sociálové. Úspěchem nebyly volby pro rakouské sociální demokraty, protože jejich někdejší jednota zanikla a jednotlivé sociálnědemokratické strany v příslušných etnických skupinách postupovaly samostatně.[3]
Ve volbách se silně projevily koalice pro druhé kolo voleb, takže některé strany sice zaznamenaly vysoký zisk hlasů, ale získaly málo mandátů, protože se proti jejich kandidátům spojili v druhém kole voliči ostatních stran.
| Národnost | Němci | Češi | Poláci | Ukrajinci | Slovinci | Italové | Chorvati a Srbové | Rumuni | sionisté | celkem |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Mandátů | 232 | 108 | 83 | 31 | 24 | 19 | 13 | 5 | 1 | 516 |
| Strana | % hlasů | Mandátů |
|---|---|---|
| etnicky české strany | ||
| agrárníci | 26,4 | 30 |
| národní sociálové | 9,7 | 15 |
| sociální demokraté | 36,5 | 14 |
| mladočeši | 9,8 | 14 |
| státopráv. radikálové | 2,4 | 1 |
| staročeši | 0,4 | 1 |
| klerikálové | 11,9 | 0 |
| nezávislí | 2,0 | 0 |
| realisté | 0,7 | 0 |
| soc. dem. - centralisté | 0,2 | 0 |
| etnicky německé strany | ||
| radikálové | 15,2 | 16 |
| agrárníci | 17,8 | 15 |
| sociální demokraté | 40,6 | 9 |
| pokrokáři | 4,8 | 4 |
| Volkspartei | 3,4 | 4 |
| Všeněmci | 4,3 | 3 |
| DAP | 5,4 | 2 |
| křesť.-sociálové | 6,8 | 1 |
| nez. socialisté | 1,0 | 1 |
| společný něm. kandidát | 0,7 | 0 |
Odkazy
Reference
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 548.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 333.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 548-549.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 333.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 629-631.