Bezstyková kolej: Porovnání verzí

První pokusy s bezstykovou kolejí se datují do roku 1924 – k jejímu zřízení došlo v [[Německo|Německu]]. V roce 1930 následovaly [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a o dva roky později i [[Sovětský svaz]]. V té době se možnostmi zřizování bezstykové koleje v [[Československo|Československu]] zabýval ve svých studiích prof. Ing. Dr. [[Josef Vaverka (rektor)|Josef Vaverka]], DrSc. V 50. letech se zřizování bezstykové koleje stalo běžnou praxí ve Spojených státech, v 60. letech následovalo Německo, Sovětský svaz i Československo, které se ve zřizování bezstykové koleje zařadilo na jedno z prvních míst ve světě.<ref>http://www.cdrail.cz/VTS/CLANKY/904.pdf</ref>

Svařování resp. upevňování kolejnic je proto třeba provádět při teplotě kolejnic odpovídající průměrné teplotě okolí, aby se omezilo namáhání při teplotních výkyvech. Předpis udává teplotu kolejnicového pásu 17–23° °C pro hlavní koleje, proto se kolejnice v zimě ohřívají. Druhou možností je kolejnice předepnout silou, která odpovídá namáhání vzniklému v kolejnicovém pásu, který byl svařován při předepsané teplotě. Tlaková [[Napětí (mechanika)|napětí]] v kolejnicových pásech při vyšších atmosférických teplotách ohrožují stabilitu koleje. V případě nedostatečné odolnosti kolejového svršku (tzv. podbití) hrozí nebezpečí vybočení koleje v příčném směru.