Čestmír Císař: Porovnání verzí

Ve 30. letech absolvoval reálné gymnasium v [[Duchcov]]ě a pokračoval ve studiu ve Francii. Ve druhé polovině 30. let studoval na [[Lycée Carnot]] v [[Dijon]]u, za okupace pracoval v letech [[1939]]-–[[1942]] jako účtárenský úředník První české vzájemné pojišťovny v Praze a zaměstnanec vinných sklepů. Do roku [[1945]] byl vedoucím kanceláře firmy ''Brača Kristovič'' v Praze. Po válce studoval na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]], kde dokončil studium roku [[1948]].<ref name="Císař ČNR"/>

Do KSČ vstoupil v roce 1945. Tehdy byl sekretářem Sociologického ústavu v Praze. Od roku [[1946]] zastával stranické funkce. Po dva roky působil jako referent kulturně propagačního oddělení ÚV KSČ. Do roku 1952 pak zastupoval vedoucího odboru, později byl vedoucím oddělení ÚV KSČ. Od roku [[1952]] do roku [[1957]] byl vedoucím oddělení a později tajemníkem Krajského výboru KSČ v [[Plzeň|Plzni]] (v této funkci se podílel na potlačení [[Plzeňské povstání (1953)|plzeňského povstání roku 1953]]<ref>''Kdo byl kdo''. 57-5857–58</ref><ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2013-03-25}}</ref>). V roce [[1957]] se stal zástupcem hlavního redaktora ''[[Rudé právo|Rudého práva]]'' a v roce [[1961]] hlavním redaktorem listu ''Nová mysl''. V roce [[1963]] byl zvolen tajemníkem ÚV KSČ (v této funkci od dubna do září 1963, zároveň členem sekretariátu ÚV KSČ). V témže roce byl ale z této funkce odvolán a jmenován [[Seznam ministrů školství Československa|ministrem školství a kultury]] ve [[Vláda Jozefa Lenárta|vládě Jozefa Lenárta]]. Tento post zastával v letech [[1963]]-–[[1965]]. Získal si zde pověst liberálního a reformního politika. [[Antonín Novotný]] a jeho mocenská skupina ho proto z ministerské funkce stáhl a v roce 1965 pověřil postem velvyslance ČSSR v [[Rumunsko|Rumunsku]].<ref>{{Citace elektronické monografie

Jeho politická kariéra vyvrcholila během [[pražské jaro 1968|pražského jara v roce 1968]]. V březnu 1968 byl z dosavadního postu velvyslance v Rumunsku povolán zpět do Prahy, kde byl zpočátku pověřen vedením stranické práce na úseku školství a vědy na ÚV KSČ a během několika měsíců se stal tajemníkem ÚV KSČ (v období březen -– srpen 1968 byl členem sekretariátu ÚV KSČ). Jeho nástup do vrcholných funkci patřil mezi několik nejvýznamnějších personálních změn v první fázi reformního procesu. Část vysokoškolských studentů ho dokonce po abdikaci [[Antonín Novotný|Antonína Novotného]] navrhovala do úřadu prezidenta republiky. Při oslavách 150. výročí narození [[Karl Marx|Karla Marxe]] prohlásil, že [[leninismus]] se ke škodě věci stal jednou povolenou interpretací Marxova díla. V červenci 1968 se stal předsedou [[Česká národní rada|České národní rady]], která byla tehdy nově utvořena jako přípravný zákonodárný orgán českých zemích v rámci [[federalizace Československa|federalizaci Československa]] (skutečné ústavní pravomoci získala až po provedení federalizace od počátku roku 1969).<ref name="Císař ČNR"/><ref name="funkce KSČ"/><ref>{{Citace monografie

}}</ref><ref>''Kdo byl kdo''. 57-5857–58</ref>

| datum přístupu = 2012-02-20}}</ref> V letech 1969-19701969–1970 zasedal i v České národní radě, kde zároveň zastával funkci jejího předsedy. I na tento post v roce 1970 rezignoval.<ref>{{Citace elektronické monografie

Jeho posrpnový ústup z politiky probíhal nejednoznačně. [[Petr Pithart]] jeho chování komentoval následovně: „jeho pokus udržet se byl na hranici etické přípustnosti“. [[Zdeněk Mlynář]] zase vzpomíná, že Císař měl na otázku svého dalšího profesního uplatnění odpovědět „pod deset tisíc nejdu“. V roce [[1970]] byl vyloučen z [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Za [[normalizace]] byl zbaven všech funkcí a žil v ústraní. Pracoval v památkové péči. Nepodepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a politicky aktivní byl až koncem 80. let v opozičním hnutí reformních komunistů [[Obroda|Klub za demokratický socialismus Obroda]], které spoluzakládal. Příležitostně publikoval v [[samizdat]]u pod pseudonymem ''Laureatus''.<ref>''Kdo byl kdo''. 57-5857–58</ref>

Během [[sametová revoluce|sametové revoluce]] se snažil pro klub Obroda získat zastoupení ve vládě a vedl o tom rozhovory s [[Ladislav Adamec|Ladislavem Adamcem]], což ale [[Občanské fórum]] odmítlo. V prosinci 1989 se jeho jméno znovu objevilo mezi možnými uchazeči o post hlavy státu. Císařovu kandidaturu tentokrát navrhl tehdejší [[Socialistický svaz mládeže]], Císař však ustoupil [[Václav Havel|Václavu Havlovi]] a kandidaturu stáhl. Dne 21. prosince [[1989]] byl jmenován velvyslancem se zvláštním posláním. Působil jako poradce nového ministra zahraničních věcí [[Jiří Dienstbier|Jiřího Dienstbiera]] a v roce 1991 se stal československým velvyslancem u [[Rada Evropy|Rady Evropy]]. Na nátlak veřejnosti byl ovšem odvolán.<ref>''Kdo byl kdo''. 57-5857–58</ref>