|
[[Starokatolická církev]] naopak nezná praxi soukromé zpovědi, ale přímo do nedělních bohoslužeb je vsunuto po vzbuzení lítosti nad hříchy (obvykle se tak děje po [[kázání]]) hromadné [[rozhřešení]] přítomných, včetně předsedajícího bohoslužbě, který si tak de facto dává rozhřešení sám sobě. Tato praxe je rovněž z hlediska katolických církví sjednocených s [[Řím]]em neplatná.
== Evangelikální církve: Boží odpuštění podle evangelia není exkluzívní výsadou katolického či pravoslavného kněze ==
V evangelikálních společenstvích neexistuje svátostná praxe zpovědi. Nevylučuje se praxe vyznání hříchů před druhým člověkem eventuelně před skupinou lidí. Převládá ale spíše to, že člověk svěří své hříchy v modlitbě odpouštějícímu Bohu individuálně, bez účasti druhých.
Člověk, který má v srdci opravdovou lítost a rozhodnutí opustit zlou cestu, může s bázní pokleknout před samotným Všemohoucím Bohem zastoupeným Kristem a Jemu vyznat své viny přímo a žádat o odpuštění (viz níže List Židům, 4 kapitola a jiná místa v Bibli). To nevylučuje možnost vyznání hříchu před skupinou lidí nebo před konkrétním člověkem a nepopírá ani dar církve vyhlašovat nad hříšníkem Boží odpuštění daný Ježíšem Kristem (viz níže Janovo evangelium, 20. kapitola). Není správné ani biblické zpochybňovat Bohem ustanovený přístup upřímného kajícníka k trůnu Boží milosti individuální cestou (hříšník - Bůh) a není správné, biblické ani ekumenické, vztahovat Kristův dar odpouštění hříchů výlučně na určitou denominaci. Boží odpuštění je základem evangelia (=radostná zpráva), je nosným sloupem biblického učení a křesťanské víry a jako takové musí být správně interpretováno a aplikováno napříč celým spektrem Kristovy církve.
Kdo hledá Boží odpuštění, musí vědět, že hříchy má v konečném důsledku moc odpustit jedině sám Bůh a On to udělá, jak zaslíbil a jak to činil v osobě Ježíše Krista. Komu chce odpustit, tomu odpustí. Prostřednictvím církve nebo přímo. To je možné díky dokonalé Kristově oběti na kříži, totiž díky Boží lásce, milosrdenství a moci. Bohu patří plná zásluha za Jeho milost a odpuštění.
Bůh je také svrchovaný a spravedlivý. Svědomitému čtenáři Bible neunikne, že Bůh vždy zkoumá a zná srdce člověka (viz níže začátek Listu Židům 4. kapitola a jiná místa). Nezbytná je tedy pravost pokání (lítosti) a pravost ochoty zanechat zla a touha důsledky zlého jednání napravit. Snaží-li se člověk v tomto oklamat Boha, klame sám sebe. Sebelepší obřad sám o sobě nepomůže, divadlo se mine účinkem. Bůh vidí za oponu. Naopak pokorné a upřímné Bůh miluje a těm odpouští (viz níže 1. List Petrův, 5. kapitola a jiná místa v Bibli). Bůh stanovuje pravidla pro odpuštění, se kterými musí být všichni lidští aktéři v souladu, nikoli naopak.
Výše uvedená praxe je biblická a platná. Informace o přímé cestě Božího odpuštění a Kristově milosti poskytují [[Evangelikalismus|evangelikální církve]], které tvoří významnou a rostoucí skupinu mezi českými a světovými křesťanskými církvemi. Rozcestník českých církví je [http://www.cirkve.cz/ ZDE].
== Odkazy ==
| 