Verze z 17. 3. 2005, 13:47 editovat Ludek (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 20 265 editací m →‎Historie použití: ještě "výjimku" ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 17. 3. 2005, 14:03 editovat zrušit editaci Ludek (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 20 265 editací m šmarjá, tady těch vyjímek je...! Teď už snad jsou opraveny všechny. Přejít na další porovnání →
Řádek 7: Před [[19. století]]m tato taktika s drobnými modifikacemi dominovala bitevním polím (ač i tehdy mohla vést ke katastrofě - viz [[bitva u Cann]] nebo [[bitva u Kresčaku]]), nicméně s rozvojem palných zbraní její význam stále klesal. Počátkem [[19. století]] byla rychle potlačována ve prospěch nápaditějších manévrovacích a obchvatných způsobů boje a na konci [[Napoleonské války\|Napoleonských válek]] již byla až na výjimky považována vyloženě za akt neschopnosti a bezradnosti velitele a stále častěji byla označována jako sebevražedná. Jestliže před 19. stoletím byl považován frontální útok, který skončil katastrofou jaksi ze své vlastní přirozenosti, za výjimku, od 19. století je to naopak a úspěšné použití frontálního útoku je nyní považována za malý zázrak, který se neobejde bez specifických podmínek. Vedle ~~vyjímečných~~výjimečných úspěšných akcí ([[bitva u Isandlwany]]) se zde oběvují první debakly ([[bitva u Gettysburgu]]) signalizující konec frontálního útoku, jakožto použitelné metody. Definitivní konec této taktiky ohlásila [[První světová válka]] a masové rozšíření [[kulomet]]ů. Přesto se objevila i na bojištích [[Druhá světová válka\|Druhé světové války]], kde ji [[Rudá armáda]] používala jako hlavní taktiku v [[Zimní válka\|Zimní válce]] a relativně často se objevovala i ve [[Velká vlastenecká válka\|Velké vlastencké válce]]. Avšak ani [[Sovětský svaz]] si nemohl dovolit úděsné ztráty, které přinášela, a byla (až na některé ~~vyjímečné~~výjimečné operace) opuštěna. [[Kategorie:Bojové taktiky]]

Frontální útok: Porovnání verzí