Zvoník
Zvoník je povolání, jehož úkolem je rozeznít zvon.
Největší rozkvět povolání zvoník byl v osmnáctém století. V některých menších kostelích neexistovalo samostatně a zvonění obstarával kostelník. U vesnických zvoniček dostal zvonění na starost jeden z občanů, mnohdy ten, na jehož pozemku stála zvonička. Tradice povolání zvoníků se v rodině dědila.
Historie editovat
Za socialismu se zvony ohlašoval radioaktivní poplach.
Současnost editovat
Zvoněním dnes se na vesnicích ohlašují mše a další církevní obřady, jako například pohřby. Ve velkých městech se zvoní už jen při významných událostech. Zvony pražské katedrály se například rozezněly, na deset minut, v době, kdy byla ničivým požárem zachvácena pařížská katedrála Notre-Dame. Svatovítští zvoníci tak chtěli dát najevo smutek a solidaritu s neštěstím sesterského chrámu.[1]
Nejznámějším zvoníkem je Zvoník od Matky Boží. Právě jeho příběh se odehrává v tomto pařížském chrámu. Třeba, že jde jen o smyšleného hrdinu historického románu francouzského romantického spisovatele Victora Huga.[2][3]
Zdravotní rizika editovat
Povolání zvoník má i svou stinnou stránku. Většina zvoníků má kvůli hlučnosti trvalé problémy se sluchem, úplné ztrátě sluchu se brání nošením ochranných sluchátek.[zdroj?] Zvoníci malých vesnických zvoniček jsou vystaveni menšímu zdravotnímu riziku, než ti co pracují ve velkých zvonicích kostelů a katedrál, těm jednak hrozí riziko prasknutí zvonu, kdy mohou být zasaženi odlomenou střepinou, jednak hrozí riziko pádu, protože zvoník doslova balancuje na trámech zvonice, několik metrů nad zemí.[zdroj?]
Sdružení zvoníků editovat
Sdružení zvoníků existují po celém světě. V Cambridge se nazývá Societies Fair a jeho členové každou sobotu chodí zvonit do kostela a na věž. Jejich zvonění se od ostatních liší, jedná se o takzvané výměnné zvonění. Výměnné zvonění je typ zvonění na sadu naladěných zvonů v sériích vzorů, které se nazývají výměny. Výměny jsou přesně matematicky definovány. Výměnné zvonění se liší od zvonkoher tím, že se nesnaží o vytváření melodie.[4]
Ocenění editovat
Zelený čtvrtek je dnem, kdy britská královna Alžběta II osobně obdarovává za služby zaměstnance Windsor Castle, mezi ně patří i zvoníci, jedním z každoročně obdarovaných je zvoník ze Sunbury na Temži Thomas Brock, kterému bylo v roce 2019 sto let a je tak nejstarším zvoníkem na světě. Stal se jím, když mu bylo sedm let.[5]
V Čechách se pravidelně slaví 30. dubna.[6] Den zvoníků. Na tento den jsou pozváni nejen zvoníci z Čech, ale i ze zahraničí. V tento den je jim pražským arcibiskupem poděkováno za jejich službu a symbolicky věnován soudek plzeňského piva.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ EUROZPRÁVY.CZ. Solidarita s Notre-Dame: Rozezní se svatovítské zvony, poslanci poslali dopis do Francie. EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2020-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-31.
- ↑ FRYČER, Jaroslav. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. [ISBN 80-7277-130-2 Dostupné online]. S. 356–360.
- ↑ PASCAL, Tonazzi. Florilège de Notre-Dame de Paris (anthologie) [online]. Paris: Editions Arléa, 2007. [ISBN 2-86959-795-9 Dostupné online].
- ↑ ŽÍDEK, Augustin. Co dělá takový zvoník v Cambridge? [online].
- ↑ Evening Standard, Queen sends out 'Maundy money' by post in break with tradition amid coronavirus lockdown, ROBERT JOBSON Royal editor, 9. 4. 2020
- ↑ DUKA, Dominik. Poděkování Pražským zvoníkům svatovítským [online]. Praha: Arcibiskupství pražské. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu zvoník na Wikimedia Commons
