Zmije nosorohá

druh hada

Zmije nosorohá (Bitis nasicornis), nebo také zmije pobřežní, je had z čeledi zmijovití. Žije v západní a střední Africe. Obývá deštné lesy a lesní porosty podél řek, obvykle se pohybuje v nadmořské výšce do 2500 metrů. Jedná se o velkou a mohutnou zmiji, která v dospělosti měří okolo 60 až 90 cm, výjimečně možná až 150 cm.[2][3] Potravu loví ze zálohy a živí se savci, velkými žábami a rybami. Zbarvení je krycí, podobně jako u příbuzné zmije gabunské (Bitis gabonica), zahrnuje pravidelný koberec z šedé, modré, purpurové, oranžové a sametově černé, s velkou černou kresbou ve tvaru šípu na dlouhé hlavě. Rohům podobné výrůstky na nose daly této zmiji druhové vědecké jméno – nosorohá. Přestože je pozemní, dokáže šplhat po nízkých keřích a umí i dobře plavat. Samice rodí živá mláďata, kterých bývá 6 až 35 a jsou 18 až 25 cm dlouhá.[3] Zmije nosorohá disponuje poměrně silným jedem, z velké části hemotoxickým, který rozkládá tkáň a způsobuje masivní krvácení. Laboratorní testy na myších ukázaly, že v případě nitrožilně podaného jedu se smrtná dávka LD50 pohybuje okolo 1,1 mg/kg, přičemž had může mít v zásobě i více než 350 mg jedu.[4]

Jak číst taxoboxZmije nosorohá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádhadi (Serpentes)
Čeleďzmijovití (Viperidae)
Rodzmije (Bitis)
Binomické jméno
Bitis nasicornis
(Shaw, 1792)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ROGERS, Garry. Bitis nasicornis (Rhinoceros Viper). Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Bitis nasicornis | snakedatabase.org. snakedatabase.org [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  4. LD50 and venom yields | snakedatabase.org. snakedatabase.org [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat