Xaxado

skupinový tanec

Xaxado je skupinový tanec, který se rozvinul v táborech brazilských banditů ve 20. a 30. letech 20. století. Název vznikl podle zvuků vznikajících při pohybu sandálů na písčitém či suchém, prašném podkladu. Portugalská výslovnost je ša-ša-do. První dvě slabiky připomínají zvuky šustivé, způsobené pohybem pravé nohy a poslední slabika označuje zvuk přídupu pravé nohy, často doprovázený úderem pušky o zem.

Xaxado
Soudobá choreografie (2015)
Soudobá choreografie (2015)
Typskupinový tanec
Takt3/4 (2/4, 4/4)
TempoAllego
Nástrojeflétna
harmonika
triangl
PůvodBrazílie
Vznik1921–1938

Historie editovat

Původ tance není jednoznačně určen. Pro rytmické schéma je poukazováno na portugalský původ, lineární skupinová projekce poukazuje na vliv indiánský. Nejrozšířenějším názorem je smíšení obou vlivů v oblasti brazilského severovýchodu.

 
Historický soubor-Lampiãova banda (1932)

V táborech banditů byl používán jako truchlivý i oslavný tanec již v od počátků vzniku bandy, jejímž náčelníkem byl nejslavnější brazilský bandita Lampião. Na počátku se bandité bez hudebního doprovodu pohybovali v krátké vzdálenosti za sebou a pomalu, většinou po spirální cestě, postupovali tábořištěm. V dobách, kdy v táboře ještě nebyly ženy, simulovala partnerku puška. Úder její pažby o zem často doprovázel poslední dobu každého taktu. Později se produkce obohatila o hudební doprovod harmoniky, flétny a trianglu. Po určitém množství taktů se tanečníci zastavili a provolávali výhrůžky a nadávky nepřátelům nebo připomínali statečné skutky a bojové úspěchy pochovávaného zločince. Po dobytí sídel a přerušení telegrafního spojení uspořádali tance xaxado často na návsích či náměstích dobytých míst. Tak se s tancem banditů seznámila veřejnost a mohl být dále rozvíjen i po likvidaci bandy v roce 1938.

Ani pozdější příchod žen do táborů (Maria Bonita) již nedokázal xaxado změnit v párový společenský tanec a zůstal tancem skupinovým.

Největší zásluhu na popularizaci žánru xaxado má slavný brazilský zpěvák, básník a skladatel Luiz Gonzaga (1912–1989).

 

Provedení editovat

Standardním historickým provedením je pomalý postup skupiny krátkými rychlými kroky ve ¾ taktu. První doba je určena pro posun levé nohy ve směru postupu, druhá pro dva údery ploskou pravé nohy o zem (ša-ša) a třetí doba pro přídup pravé nohy, případně úder puškou o zem (do). Pro úder pušky může být použita také první doba.

Současná choreografie se neomezuje jen na nepřerušovanou posloupnost raz-xaxa-do ve tří čtvrtečním taktu, která umožňuje pouze pomalý postup tanečníků, ale používá dvě základní funkční doby v libovolných intervalech, umožňující větší prostorové využití. Tanec je provozován zejména při místních oslavách a státních svátcích, žánr xaxado je i předmětem vlastních soutěží. Logickým úborem je oblečení banditů Lampiãovy bandy a rozšířenými rekvizitami atrapy zbraní.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • BENJAMIN, Roberto. Xaxado. Folguedos e danças de Pernambuco. Recife: Fundação de Cultura Cidade do Recife, 1989 – 103 stran
  • Luís da Câmara. Xaxado. FOLCLORE. Recife: Secretaria de Educação e Cultura, 1975 – 43 stran
  • Chandler, Billy Jaynes (1978). The Bandit King: Lampião of Brazil. Texas A&M University Press.

Související články editovat

Externí odkazy editovat