Wikipedie

William Blake

anglický romantický básník

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř, básník a tiskař.[2][3] Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý,[4] dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu.[5][6]

William Blake
William Blake na portrétu od Thomase Philipse (1807)
William Blake na portrétu
od Thomase Philipse (1807)
Narození28. listopadu 1757
Soho, Londýn,
Království Velké Británie
Úmrtí12. srpna 1827 (ve věku 69 let)
Soho, Londýn, Spojené království Velké Británie a Irska
Místo pohřbeníBunhill Fields Burial Ground
Povoláníbásník, malíř, tiskař
Národnostanglická
Obdobípreromantismus
Žánrpoezie, mystika
Významná dílaZpěvy nevinnosti a zkušenosti, Snoubení nebe a pekla. Prorocké knihy
Manžel(ka)Catherine Blake (neé Boucher) (1762-1827)
RodičeJames Blake[1] a Catherine Hermitage[1]
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí editovat

Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea.[7][8] Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly.[9] Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake (narozena Wright). Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.

Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem.[10]

Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka (v St Mary’s Church v Battersea). Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický.[11]

Myšlení a názory editovat

 
Autoportrét z roku 1802.
 
William Blake, rytina od Johna Linnella.
 
Blakeův hrob, Bunhill Fields, Londýn

Blake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon.

Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem 18. století považovány za zastaralou formu umění. Ani tak se rytectví nechtěl vzdát a rozešel se kvůli tomu se spoustou ochotných mecenášů.[12]

V jeho staromilectví tkvěla obrovská rozporuplnost, protože v některých věcech byl naopak velmi inovátorský a revolucionářský. Podporoval Americkou revoluci a po určitou dobu života sympatizoval s myšlenkami Velké francouzské revoluce; chvíli se pohyboval v politických kruzích kolem radikálně smýšlejících osobností, včetně Josepha Johnsona (nakladatel), Williama Godwina, Thomase Paina a dalších.[13] Nikdy nevstoupil do žádné politické strany.

Mysticismus editovat

Kromě rytectví psal a maloval, v čemž mu pomáhaly jeho bohaté vize, které sám popisoval jako nespecifické, ale jasné hypnagogické obrazy přicházející mezi spánkem a probuzením. Věci se mu ve vizích jevily v jiných podobách, například slunce jako hostitel velebeného Boha a tygr jako ztělesnění kreativní a zároveň destruktivní energie. Vedle vizí budoucnosti se mu zjevovali také mrtví přátelé a andělé.[14] Jednoznačně ale odmítal být označován za jasnovidce nebo fantastu.[15]

Ve zralém věku usiloval o vytvoření vlastní mystické filosofie navazující na Jakoba Böhma, Paracelsa a Emanuela Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho „mystické svatby“ převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.

Literární činnost editovat

Literární význam editovat

Blake byl nepochopený za života, upozaďován po smrti, a nakonec zapomenut, až jeho životopis začal zpracovávat Alexander Gilchrist (asi 1860). Kniha Life of William Blake okamžitě změnila Blakeovu pověst. Skutečně doceňován začal být až ve 20. století. Zasloužili se o to zejména Geoffrey Keynes, Northrop Frye a S. Foster Damon.

Mnohé osobnosti uměleckých kruhů, například June Singer, tvrdily, že Blake předběhl svou dobu. Diana Hume George dokonce prohlašovala, že Blake může být považován za předchůdce Sigmunda Freuda.

V padesátých letech 20. století měla Blakeova tvorba obrovský vliv na beatníky a zejména na velikány, jakými byli Allen Ginsberg, Bob Dylan, Jim Morrison, Van Morrison a Aldous Huxley. Zpěvák Iron Maiden Bruce Dickinson je velkým obdivovatelem Williama Blakea, zhudebněnou báseň Jerusalem můžeme najít na albu The Chemical Wedding.

V roce 2002 se William Blake umístil na 32. místě v průzkumu BBC o 100 nejvlivnějších Britů.[16]

Básnické dílo editovat

Mnohé z jeho prvotních literárních počinů provází pastorální motivy, jako třeba beránek v básni Beránek (Zpěvy nevinnosti – 1789, Zpěvy zkušenosti – 1794). Zpěvy nevinnosti bývají někdy kritiky označovány za až příliš naivní, Blake, kterému v době jejich vzniku bylo 30 let, se vrací do dětství a ve světě hledá, nachází a obdivuje krásu. V kontrastu k nim jsou právě Zpěvy zkušenosti, které zobrazují jakési rozčarování, uvědomění si zákonů, které lidskou duši svazují, a objevuje se zde mnohem více symbolů.[11]

Významný je také Blakeova báseň Tiriel, kde se opět vrací k nevinnosti dítěte a příkazů, jež ho poutají, tentokrát ze strany rodičů, a také pozdější Kniha Thel, v níž se objevuje většina motivů vycházejících z Blakeových vizí. Nejznámější Blakeovou básní je ale bezesporu Tygr (The Tyger).[17]

Bibliografie editovat

 
Snoubení nebe a pekla
 
Jerusalem The Emanation of the Giant Albion

Knihy označeny hvězdičkou patří mezi takzvané Prorocké knihy (Prophetic Books), ve kterých Blake vytvořil vlastní mytologii vycházejí z jeho vizí.

  • Poetical Sketches (1769–1777).
  • An Island in the Moon (1784).
  • There is No Natural Religion (1788).
  • All Religions are One (1788, editováno 1795).
  • Songs of Innocence (1789, Zpěvy nevinnosti).
  • Tiriel* (1789).
  • The Book of Thel* (1789–1790, Kniha Thel).
  • The Marriage of Heaven and Hell (1790–1793, Snoubení nebe a pekla), próza obsahující radikální útok na uznávané hodnoty jako je osvícenský racionalismus, na pokrytectví církve i na samo Desatero, doplněná aforismy Proverbs of Hell (Pekelná přísloví).
  • The French Revolution (1791), báseň, ve které básník popisuje rozklad zkorumpované francouzské monarchie a pokrytecké církve; vysvětluje, jak americká revoluce vyvolala revoluci francouzskou. Báseň měla mít sedm části, v korekturách se dochovala pouze její první část, ostatní jsou ztraceny.
  • A Song of Liberty (1792).
  • Visions of the Daughters of Albion* (1793).
  • Songs of Innocence and of Experience (1794, Zpěvy nevinnosti a zkušenosti), součástí Zpěvů zkušenosti je Blakeova slavná báseň The Tyger (Tygr) známá i podle jejího prvního verše Tyger Tyger, burning bright (Tygře, tygře, žhavě žhneš).[18]
  • Continental prophecies*
    • America a Prophecy* (1793, Amerika: Proroctví),
    • Europe a Prophecy* (1794–1821, Evropa: proroctví),
    • The Song of Los* (1795, Píseň Losova),
  • The Book of Urizen* (1794, Kniha Urizenova).
  • The Book of Los* (1795, Kniha Losova).
  • The Book of Ahania* (1795, Kniha Ahanie).
  • Vala, or The Four Zoas* (1795–1807, Vala aneb čtyři Zoa), nedokončeno.
  • Milton* (1804–1810).
  • Jerusalem. The Emanation of the Giant Albion* (1804–1820, Jeruzalém. Emanace gigantického Albionu).
Literární díla Williama Blakea
  •  
    Kniha Thel
  •  
    Vidění dcer Albionu
  •  
    Zpěvy nevinnosti a zkušenosti
  •  
    Kniha Urizenova
  •  
    Kniha Ahánie
  •  
    Milton

Odraz v kultuře editovat

Česká vydání editovat

Výtvarné umění editovat

Chronologie editovat

  • 1772–1779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství
  • 1779–1780 studoval na londýnské akademii, kde projevoval vyslovený odpor proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů
  • 1780 se osamostatnil jako grafik a ilustrátor. Spřátelil se se sochařem J. Flaxmanem a švýcarským malířem H. Füsslim.
  • 1782 se žení s Kateřinou Butcherovou, která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský obchod se stýkal se společenskými reformátory a pomýšlel i na politickou dráhu.
  • 1800–1803 pracoval jako grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu.
  • Po r. 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 1804–1818 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Jób[25] a k Dantově Božské komedii.
  • 1809 uspořádal samostatnou výstavu v krámě svého bratra, jež skončila naprostým neúspěchem.
  • 1818 se spřátelil s malířem J. Linnellem, který ho seznámil s akvarelistou a astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátelského kroužku kolem něj v posledních letech jeho života

Přínos výtvarnému umění editovat

V druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem.

Výtvarná díla (výběr) editovat

 
Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění
 
Hekaté
  • Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění (1785, Joseph's brethren bowing down before him) – The Fitzwilliam Museum, Cambridge.
  • Zpěvy nevinnosti: Ztracené dítě (1789, Songs of Innocence: The Little Boy Lost) – National Gallery of Victoria. Melbourne.
  • Pravěk dní (1794, Ancient of Days) – Glasgow University Library, Glasgow.
  • Newton (1795) – Tate Gallery, Londýn.
  • Hekaté (1795, Hekate) – Tate Gallery, Londýn.
  • Velký rudý drak (1803–1805, The Great Red Dragon), série čtyř akvarelů inspirovaná biblickou knihou Zjevení Janovo:
    • Velký rudý drak a žena oděná sluncem I. (The Great Red Dragon and the Woman Clothed with the Sun) – National Gallery of Art, Washington.
    • Velký rudý drak a žena oděná sluncem II. (The Great Red Dragon and the Woman Clothed in Sun) – Brooklyn Museum, New York
    • Velký rudý drak a šelma vystupující z moře (The Great Red Dragon and the Beast from the Sea) – National Gallery of Art, Washington.
    • Číslo bestie je 666 (The Number of the Beast is 666) – The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie.
  • Satan vylévá morové rány (1826–1827, Satan pours on the plagues – Tate Gallery, Londýn.


Blakeova výtvarná díla
  •  
    Pravěk dní
  •  
    Newton
  •  
    Velký rudý drak a žena oděná sluncem I.
  •  
    Velký rudý drak a šelma vystupující z moře
  •  
    Číslo bestie je 666
  •  
    Satan vylévá morové rány

Blakeovy ilustrace k dílům jiných autorů (výběr) editovat

 
Shakespeare: Král Lear
 
Shakespeare: Sen noci svatojánské

Kromě toho, že ilustroval vlastní knihy, je Blake autorem mnoha ilustrací k Bibli a k následujícím literárním dílům:

Blakeovy ilustrace
  •  
    Ilustrace k Nočnímu rozjímání Edwarda Younga
  •  
    Ilustrace k básní Hrob Roberta Blaira
  •  
    Ilustrace k Poutníkově cestě Johna Bunyana
  •  
    Shakespeare: Richard III.
  •  
    Shakespeare: Hamlet
  •  
    Ilustrace k Dantovu Peklu

Blakeovy ilustrace k Bibli (výběr) editovat

 
Kniha Jób – Behemot a Leviatan
  • 1799 – Abraham and Isaac (Abrahám a Izák)
  • 1799 – The Last Supper (Poslední večeře), tj., Poslední večeře Ježíše Krista,
  • 1800 – The Soldiers Casting Lots for Christ's Garments (Vojáci losují o Ježíšův oděv)
  • 1803 – The Creation of Eve (Stvoření Evy)
  • 1803 – The Baptism of Christ (Kristův křest)
  • 1803 – The Third Temptation (Třetí pokušení), tj. třetí Kristovo pokušení
  • 1805 – Cain Fleeing from the Wrath of God (Kain prchá před hněvem Božím)
  • 1805 – Jacob's Dream (Jákobův sen)
  • 1805 – Christ in the Sepulchre, Guarded by Angels (Kristus v hrobce hlídaný anděly')
  • 1808 – Adam and Eve (Adam a Eva)
  • 1810 – Christ Blessing (Kristovo pořehnání)
  • 1823–1826: The Book of Job (Kniha Jób)
  • 1825 – The Parable of the Wise and Foolish Virgins (Podobenství o prozíravých a pošetilých pannách)
Blakeovy ilustrace k Bibli
  •  
    Poslední večeře
  •  
    Vojáci losují o Ježíšův oděv
  •  
    Stvoření Evy
  •  
    Kain prchá před hněvem Božím
  •  
    Jákobův sen
  •  
    Kristus v hrobce hlídaný anděly

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Peter Ackroyd: Blake. 1995. ISBN 978-1-85619-278-1.
  2. ↑ G.E. Bentley, William Blake, British writer and artist — Encyclopaedia Britannica.
  3. ↑ William Blake.. www.bl.uk [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-31. 
  4. ↑ Saving Blake.
  5. ↑ William Blake, Artist, Poet (1757–1827).
  6. ↑ William Blake.
  7. ↑ Poet William Blake.
  8. ↑ David Ross, William Blake, biography.
  9. ↑ William Blake.
  10. ↑ William Hayley, English poet and biographer — Encyclopaedia Britannica.
  11. ↑ a b BLAKE, William. Snoubení nebe a pekla. Přeložil Otto František BABLER, přeložil Jaroslav SKALICKÝ. Liberec: Dauphin, 1994. ISBN 80-901842-5-1.
  12. ↑ BLAKE, William. Svět v zrnku písku. Přeložil Jiří VALJA, ilustroval Květa KRHÁNKOVÁ. Praha: Maťa, 2010. Bouře. ISBN 978-80-7287-057-8.
  13. ↑ EDITED BY NORTHROP FRYE. Selected poetry and prose of William Blake. New York: Modern Library, 1953. ISBN 0394309863. Str. 4–8.
  14. ↑ Biography William Blake.
  15. ↑ EDITED BY NORTHROP FRYE. Selected poetry and prose of William Blake. New York: Modern Library, 1953. ISBN 0394309863. Str. 3–18.
  16. ↑ BBC – Great Britons – Top 100". Internet Archive. Archived from the original on 4 December 2002. Retrieved 12 April 2013.
  17. ↑ The Tyger, poem by Blake - Encyclopaedia Britannica.
  18. ↑ BLAKE, William. Tygr /The Tiger/. Český jazyk: Studentský underground [online]. 2005.10-15 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online. 
  19. ↑ Texts to vocal works by Benjamin Britten - The LiederNet Archive.
  20. ↑ MANN, James. Allen Ginsberg & William Blake. Ink 19 2017
  21. ↑ LESSNAU, Laura. Songs of Innocence wins four Grammy Awards. University of Michigan News 2006
  22. ↑ Virgin Steele – Encyclopaedia Metallum
  23. ↑ GREENE, Andy. Bono on How U2’s ‘Songs of Experience’ Evolved, Taking on Donald Trump [online]. RollingStone, 2017-09-20 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Hopeful Symmetry: A Blakeian Look at U2’s Songs Of Experience [online]. In Search of Rock God, 2017-12-13 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ William Blake 1757–1827.

Literatura editovat

  • ACKROYD, Peter. Kořeny anglické imaginace, Praha 2004, nakl.. [s.l.]: BB art, 2004. 488 s. ISBN 80-7341-293-4. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=William_Blake&oldid=23850274“