Westinghouse J34
Westinghouse J34 (firemní označení Westinghouse 24C) byl proudový motor vyvinutý společností Westinghouse Aviation Gas Turbine Division na konci 40. Let 20. století. V podstatě se jednalo o zvětšenou verzi dřívějšího motoru Westinghouse J30. J34 dokázal vyvinout tah více než 13,6 kN (3 000 liber), což bylo dvakrát tolik než motor J30. Pozdější modely motoru poskytovaly tah až 22,2 kN (4 900 liber) s přídavným spalováním. Z motoru byl později vyvinut větší a silnější motor Westinghouse J46, který byl asi o polovinu větší.
| J34 | |
|---|---|
 řez motorem Westinghouse J34 | |
| Typ | proudový motor |
| Výrobce | Westinghouse Aviation Gas Turbine Division (USA) |
| První rozběh | 11. ledna 1947 |
| Hlavní použití | F2H Banshee F3D Skyknight P-2 Neptune |
| Vyvinut z motoru | Westinghouse J30 |
| Další vývoj | Westinghouse J46 |
Vývoj editovat
Motor J34 byl postaven v době prudkého rozvoje technologií reaktivního pohonu, takže než se dostal do služby byl už velmi zastaralý. Často byl používán jako prozatímní motor, než bude pro letoun dokončen vyspělejší motor.[1] Například letoun Douglas X-3 Stiletto byl vybaven dvojicí motorů J34, když se ukázalo, že plánované motory Westinghouse J46 se prokázaly jako nevhodné. Letoun Stiletto byl vyvinut pro studium návrhu letounu trvale létajícího nad hranicí rychlosti zvuku. Avšak vybavení letounu motory J34 místo plánovaných motorů bylo pro pohon naprosto nedostatečné, takže letoun nedokázal překročit při vodorovném letu rychlost zvuku.
Motor byl vyvinut v době přechodu od letounů poháněných pístovými motory na letouny s proudovými motory. Proto byl motor J34 někdy používán jako podpůrný doplňkový pohon některých letounů, jako byly například letouny P-2 Neptune a Douglas Skyrocket.
Varianty editovat
Vybrané varianty (existují i další, např. J34-WE-46, J34-WE-48 atd.):
- J34-WE-17: tah 15,3 kN (3 370 lb), 22,2 kN (4 900 lb) s přídavným spalováním
- J34-WE-22: tah 13,6 kN (3 000 lb)
- J34-WE-36: tah 15,4 kN (3 400 lb)
Použití editovat
Motor J34 byl používán u následujících letounů:
- Fairchild C-119 Flying Boxcar (civilní verze letounu)
- Convair F2Y Sea Dart
- Douglas F3D Skyknight
- Douglas Skyrocket
- Douglas X-3 Stiletto
- Lockheed XF-90
- Lockheed P-2E/G/H Neptune
- McDonnell F2H Banshee
- McDonnell XF-85 Goblin
- McDonnell XF-88 Voodoo
- North American T-2 Buckeye (verze T-2A)
- Ryan FR Fireball
- Vought F6U Pirate
- Vought F7U Cutlass
Motor byl použit i k pohonu rychlostního člunu Spirit of Australia.
Specifikace (J34-WE-36) editovat
Data pocházejí z webu „flightglobal.com“.[2]
Technické údaje editovat
- Typ: proudový motor
- Délka: 2,84 m
- Průměr: 0,69 m
- Hmotnost: 547,5 kg
Součásti motoru editovat
- Kompresor: jednoduchý, jedenáctistupňový, axiální
- Spalovací komora: prstencový typ
- Turbína: dvoustupňová
Výkony editovat
- Maximální tah: 15,4 kN (3 400 lb)
- Celkové stlačení za kompresorem: 4,35
- Poměr tah/hmotnost: 2,82
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Westinghouse J34 na anglické Wikipedii.
- ↑ "F6U Pirate" na stránkách globalsecurity.org (anglicky)
- ↑ Westinghouse Turbojets (1953). Flight. 13. listopadu 1953, str. 642, citováno: 25.1.2011 (anglicky)
Literatura editovat
- GUNSTON, Bill. World Encyclopedia of Aero Engines, 5th Edition. Phoenix Mill, Gloucestershire, England, UK: Sutton Publishing Limited, 2006. ISBN 0-7509-4479-X. S. 240–241.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Westinghouse J34 na Wikimedia Commons - Motor J34 na stránkách Arkansas Air Museum (anglicky)
- Motor J34 na stránkách Globalsecurity.org (anglicky)
