Weiden in der Oberpfalz
Weiden in der Oberpfalz je německé město, ležící v Horní Falci v Bavorsku, 100 km východně od Norimberku a 35 km západně od České republiky. Ve spádové oblasti se svými téměř 300 000 obyvateli je město Weiden podle územního vývojového programu Bavorska „vrchním centrem“ a střediskem obchodu a služeb oblasti severního Falcka. Proslavené i za hranicemi města jsou: zásilkový obchod „Witt-Weiden“ (ložní prádlo, ošacení), porcelánky „Bauscher“ a „Seltmann“.
| Weiden in der Oberpfalz | |
|---|---|
 Horní náměstí | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°40′25″ s. š., 12°9′58″ v. d. |
| Nadmořská výška | 397 m n. m. |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Bavorsko |
| Vládní obvod | Horní Falc |
  Weiden in der Oberpfalz | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 70,5 km² |
| Počet obyvatel | 43 052 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 610,7 obyv./km² |
| Správa | |
| Primátor | Kurt Seggewiß (od 2007) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0961 |
| PSČ | 92637 |
| Označení vozidel | WEN |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poloha editovat
Weiden in der Oberpfalz leží na rozhraní přírodních území Oberpfalz Hügelland a Oberpfalz. V okolí města představují tyto nadregionální přírodní celky rozsáhlé zalesněné oblasti lesů Manteler Forst, Altenstädter Wald a Fischerberg, které jsou hustě proznačeny turistickými stezkami. Krajina je charakteristická údolím řeky Waldnaab, zasazeným mezi zvlněnými, borovicemi pokrytými vrchy Bruchschollenland na západě a drsnou vrchovinou starého krystalického podloží na východě. Lužní oblast řeky Waldnaab se rozprostírá jako přirozený zelený koridor od severu k jihu přes celé území města. Celkově se městská oblast nachází v přírodním parku Nördlicher Oberpfälzer Wald a je výchozím bodem mnoha turistických tras v rozmanité krajině. Ve Weidenu je devět chráněných krajinných oblastí a geotopů (od března 2017).
Sousední obce editovat
Městský okres Weiden in der Oberpfalz obklopuje zemský okres Neustadt an der Waldnaab se stejnojmenným okresním městem na severu. Od severu jsou v bezprostřední blízkosti hranic města obce Altenstadt an der Waldnaab, Störnstein, Schirmitz, Theisseil, Vohenstrauß, Pirk, Bechtsrieth, Luhe-Wildenau, Etzenricht, Weiherhammer, Mantel, Parkstein a Schwarzenbach (Horní Falc).
Historie editovat
Název města Weiden je odvozen buď od častého výskytu vrby (staroněmecky Wida, středoněmecky Wide), nebo od „Ort zum Weiden" tzn. místo k pastvě (staroněmecká Weida, středoněmecká Weitha).
V roce 1241 bylo místní jméno „bei den Weiden“ poprvé zmíněno jako „apud Weithaa“ ve sporu o dědictví mezi králem Konrádem IV. a Vohburgery, markrabaty z Nordgau. Předpokládá se, že první osídlení ve Weidenu jsou datovány rokem 1000. Nachází se na křižovatce dvou hlavních obchodních cest (Goldene Straße a Magdeburger Strasse).
Město bylo od 15. století sídlem jednoho ze sedmi soudů území Parkstein-Weiden, ve kterém rozhodoval v případech vysoké i nízké jurisdikce Parksteinský zemský soudce společně s dvanácti členy poroty .
V roce 1531 měl Weiden 2 200 obyvatel a brzy se stal významným obchodním centrem. Dva požáry města, třicetiletá válka a mor, přinesly městu katastrofy, ze kterých se vzpamatovalo až na konci 18. století. V letech 1634 až 1635 a znovu v letech 1648 až 1650 byl Weiden obsazen švédskými jednotkami, naposledy pod velením generála Königsmarcka. Od roku 1714 patřilo město Weiden k vévodství Falc-Sulzbach, v roce 1777 přešlo do majetku Bavorského kurfiřtství. Ekonomický rozmach města přišel v roce 1863, kdy byl Weiden připojen k železniční síti. Některé velké porcelánky a výroba průmyslového skla se usadily ve Weidenu a populace na přelomu 19. a 20. století čítala 10.000 obyvatel.
Během druhé světové války se vedle kasáren Wehrmachtu na západě města nacházel zajatecký a trestní tábor Stalag XIIIB. Francouzští a sovětští váleční zajatci a nuceně nasazení, kteří zde zemřeli v letech 1940 až 1945, byli pohřbeni v hrobovém komplexu na městském hřbitově v ulici Gabelsbergerstrasse.
Na konci druhé světové války, 5. dubna 1945, byl Weiden opakovaně napaden střemhlavými bombardéry. 15 letadel bombardovalo oblast mezi vodárnami a hřbitovem s 51 výbušninami a více než 1 000 zápalnými bombami. Válečný deník 8. letectva ukazuje, že v ten den zaútočilo na Weiden 30 „létajících pevností“ B-17 s 94,3 tunami bomb. 16. dubna 1945 v 8:30 americké posádky bombardovaly nádraží a nákladní vlak přepravující výbušniny explodoval. Při výbuchu bylo zabito 60 lidí. V noci 22. dubna 1945 se Wehrmacht stáhl z Weidenu a boje o město skončily.
V letech 1945 až 1955 se v důsledku přílivu uprchlíků a německých vysídlenců počet obyvatel zvýšil na více než 40 000. Řada příchozích ve Weidenu zůstala a rozšířila jeho ekonomickou sílu a infrastrukturu.
Od roku 1989 Weiden hospodářsky a kulturně těží ze znovusjednocení Německa a z otevření hranic s Českou republikou, což městu pomohlo od jeho okrajového umístění.
Doprava editovat
Silniční doprava editovat
Západní částí města prochází rychlostní silnice č. 93, která je paralelkou k dálnici A9 přibližně v úseku Rohrbach–Hof a poblíž Wernberg-Köblitzu křižuje významnou národní dálnici A6 z Waidhausu(CZ/D) přes Nürnberg a Mannheim do Goldene Bremmu(D/F).
Železniční doprava editovat
Weiden leží na hlavní trati č. 855 Hof–Regensburg, je obsluhován expresními vlaky ALX z Hofu do Mnichova společnosti Netinera Deutschland GmbH, dále zrychlenými vlaky RE z Hofu do Regensburgu společnosti DB Regio AG a zastávkovými vlaky VBG společnosti Vogtlandbahn GmbH. Dále městem prochází regionální trať č. 870 Nürnberg–Neustadt(Waldnaab), kde jezdí zrychlené vlaky RE společnosti DB Regio AG v hodinovém intervalu a zároveň je konečnou stanicí regionální tratě č. 867 Bayreuth–Weiden, která je obsluhována z Weidenu přes Bayreuth do Bad Rodachu vlaky kategorie ag společnosti Agilis Verkehrsgesellschaft mbH & Co. KG, které jsou buď zastávkové nebo zrychlené bez ohledu na kategorii.
Kultura a pamětihodnosti editovat
Muzea editovat
- Mezinárodní muzeum keramiky Weiden
- Městské muzeum v kulturním centru Hanse Bauera Tradiční název stará škola pochází ze skutečnosti, že od 16. století zde sídlila jak německá škola, tak i latinská škola. Kromě městského muzea a sbírky Maxe Regera, je zde umístěna galerie s měnícími se výstavami místních umělců. V této budově je také umístěn městský archiv.
- Tachauer Heimat muzeum - regionální muzeum českých vysídlenců z okolí Tachova je umístěno v Kulturním centru.
- Železniční muzeum modelové železnice ve Weidenu
- Galerie Hammer-Herzer
- Max-Bresele-Museum
Knihovny editovat
- Regionální knihovna ve Waldsassener Kasten V administrativní budově se sýpkou cisterciáckého řádu Waldsassenského kláštera z 18. století je nyní knihovna, která se světlem zaplavenou čítárnou dosahuje rozlohy 2260 m². Sousední, více než 400 let stará radniční věž, část bývalého městského opevnění, slouží jako další administrativní budova. Ve spádové oblasti přeshraniční regionální knihovny žije přibližně 300 000 lidí, včetně četných čtenářů z České republiky. Mediální inventář zahrnuje více než 120 000 knih, kazet, CD, videí, DVD, CD-ROM, novin a časopisů.
Stavební památky editovat
Náměstí editovat
Tržní náměstí se rozprostírá mezi horní a dolní branou. Mezi nimi leží stará radnice. Mezi horní branou a starou radnicí se rozprostírá Obere Markt s domy se sedlovými střechami z období po roce 1540. Mezi starou radnicí a dolní branou je dolní trh, na kterém se konají čtyři velké výroční trhy, které se pořádají od roku 1396, a týdenní trh, který se koná vždy ve středu a v sobotu. Mnoho městských domů má prvky renesančního stylu.
Stará radnice editovat
Starou radnici postavili stavitel Hans Nopl, tesařský mistr Hans Stieber a kameník Andreas Falk v letech 1539 až 1545. Byla přestavěna v letech 1914 až 1917. Zvonkohra byla darována městu v roce 1983. Stejně jako v dřívějších dobách byly v přízemí radnice od roku 1981 zřízeny obchody. Trámový strop ve velké zasedací místnosti je vynikajícím dílem z 16. století. Stará radnice bývala nejen administrativní budovou, ale také centrem společenského života ve městě. Konalo se zde mnoho divadelních a tanečních akcí. Dnes se tam jednou za rok koná zasedání městské rady. V této historické budově se také konají svatby a speciální recepce.
Horní brána editovat
Do starého města se vstupuje od západu Horní branou. Do roku 1840 měla tato brána půlkruhovou přední stěnu, rondel, se dvěma kulatými věžemi. Pro rozšíření ulice bylo v roce 1911 nutno zbořit bránu s dvojitou valbovou střechou, ta byla ve zjednodušené podobě přestavěna. Nalevo od brány začíná mohutná stavba Vestenova domu, oficiálního sídla komunitní kanceláře Parkstein-Weiden. Hrabě Palatin Friedrich von Parkstein žil v tomto pevnostním domě od roku 1585 do roku 1593; jeho dvě švagrové, princezny z Liegnitzu, jsou pohřbeny v místním evangelickém luteránském farním kostele sv. Michala.
Kostel svatého Michala editovat
Protestantský farní kostel sv. Michala je nejstarší a nejvýznamnější ve městě. Byl založen jako trojlodní gotická bazilika a král Jan Lucemburský jej roku 1341 převedl ke klášteru cisterciáků ve Waldsassenu. V době protireformace jej jezuité přestavěli a zařídili v barokním stylu a zavedli katolické bohoslužby V letech 1633-1899 kostel sloužil oběma konfesím, katolíkům i protestantům, nyní je pouze evangelický. Stal se známým jako působiště varhaníka a skladateleMaxe Regera.
Stará škola editovat
V kulturním centru Hanse Bauera ve staré školní budově se nachází městské muzeum, městský archiv, muzeum Maxe Regera, městská galerie a muzeum historie vlasti vysídlenců z Tachova se vzpomínkami na život v Čechách. Budova byla postavena v roce 1529 jako obilná sýpka výrobci sukna. Požár města v roce 1536 zničil dům až do základu. V nové budově z roku 1565 sídlila latinská a německá škola. Odtud pochází tradiční název staré školy. Budova byla kompletně zrekonstruována v letech 1975 až 1979.
Dolní brána editovat
Dolní brána a přední brána - vytvořené v dnešní podobě po švédském dobývání v roce 1635 - vedou na Schlörplatz. Průchod pro chodce byl vytvořen v roce 1955 poté, co bránu na konci druhé světové války poškodily americké tanky. Dolní brána je v současné době sídlem místní mládežnické organizace Marian Congregation (MC), která je podorganizací J-GCL.
Městské opevnění editovat
Při pohledu na městský potok z Kurt-Schumacher-Allee a z Nové radnice můžete vidět jihozápadní roh starého městského opevnění s hlavní zdí, Zwingermauer, rohovou baštou a mušlí. Nelze určit, kdy byl Weiden poprvé opevněn. V dokumentu z roku 1347 byl vydán pokyn pozdějšího císaře Karla IV., že by norimberští purkrabí měli vylepšit, postavit a opevnit pevnosti Floß a Parkstein a tržiště Weiden. V tomto okamžiku nejpozději Weiden obdržel svou první zeď, ale stávající městská zeď mohla být také zvýšena a posílena přidáním věží.
Kaple svatého Sebastiána editovat
Kaple Nového kláštera byla postavena v Sebastianstraße v roce 1486. Zničen bleskem a válkou, byl svatostánek přestavěn v roce 1692 a znovu zasvěcen sv. Sebastianovi v roce 1697. K západnímu chórovému oblouku je připevněn renesanční náhrobek hraběte Palatina Friedricha von Parkstein, který zemřel ve Weidenu v roce 1590. Vedle zdobené železné mřížky pod galerií je kopie obrazu Panny Marie darované v roce 1792 kapli sv. Staudy v původním rámu.
Max-Reger-Haus editovat
Poslední rezidence rodiny Regerů ve Weidenu, než se přestěhovali do Mnichova v roce 1901, leží v Bürgermeister-Prechtl-Straße. Skladatel Max Reger (1873–1916) strávil mládí ve Weidenu a vytvořil zde svá nejslavnější varhanní díla. Kromě mnoha dalších institucí ve městě ho připomíná také pamětní deska na domě.
Pomník Gustava von Schlöra editovat
Pomník Gustava von Schlöra stojí mezi dubem výročí z roku 1824, který byl vysazen k 25. výročí vlády krále Maxe I., a dubem míru z roku 1871. Připomíná posledního bavorského ministra obchodu Gustava von Schlöra (1820–1883). Jeho zásluhou byl Weiden připojen k železnici již v roce 1863. Vytvořil tak podmínky pro hospodářský rozmach města. Pomník navrhl mnichovský architekt Carl Hocheder, mramorová busta je od sochaře Theodora Hafa.
Waldsassenská sýpka editovat
Budova sýpky waldsassenského kláštera, postavená v letech 1739 až 1742 barokním stavitelem bratrem Philippem Muttoneem, je od roku 1990 sídlem Mezinárodního keramického muzea. Je zde stálá expozice bavorských státních muzeí a exponáty místního porcelánového průmyslu. V budově je také umístěna regionální knihovna.
Kostel svatého Josefa editovat
Katolický farní kostel sv. Josefa byl postaven v letech 1900/1901 za pouhých 18 měsíců a je největší církevní stavbou v řezenské diecézi od středověku.
Flurerturm editovat
Parkánová věž je posledním pozůstatkem staré předměstské zdi, která jako součást vnější městské hradby obepínala měst po rozšíření v roce 1585. Tato městská zeď měla kdysi čtyři brány a dvě kulaté věže (Rossturm a Flurerturm). Stavitelem předměstské zdi byl mistr Reicholt. Když bylo město v roce 1634 obklíčeno a bylo potřeba vyčistit palebné pole, byla předměstská zeď stržena. Parkánová věž byla jedinou částí, která byla v roce 1694 přestavěna a od té doby se jí říká Flurerturm, protože byla oficiálním sídlem radnice. Předtím se jí říkalo Karlsturm. Ve věži je dnes umístěno centrum prevence weidenské policie.
Max-Reger-Park editovat
U vchodu do parku Maxe Regera se nachází Nepomucká kaple. Mostní kaple svatého Jana Nepomuckého byla postavena v letech 1738-1756 na základě slibu polního maršála Fellnera z Feldeggu. Pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého vytvořil sochař Johann Franz Dult z Nabburgu. V parkustojí Památník Maxe-Regera, který v roce 1957 vytvořil místní sochař Josef Gollwitzer. Mohutný žulový blok představuje varhany. Skladatel Max Reger žil se svými rodiči ve Weidenu v letech 1874 až 1901. V parku je také fontána Triton, kterou vytvořil v roce 1953 stejný umělec. V letních měsících se v parku Maxe Regera konají letní serenády.
Max-Reger-Halle editovat
Jako pocta skladateli a varhaníkovi Maxi Regerovi bylo v letech 1989 až 1991 vybudováno Kulturní a kongresové centrum Max-Reger-Halle. Gustl-Lang-Saal (kapacita až 900 osob) byl pojmenován po bývalém bavorském ministru hospodářství, místním rodáku Augustu Langovi, Gustav-von-Schlör-Saal (až 360 osob) nese jméno posledního bavorského ministra obchodu, kterému Weiden vděčí za připojení k železniční síti. Tato hala je kulturním centrem města. Disponuje také řadou konferenčních místností a foyer.
Partnerská města editovat
Reference editovat
- ↑ register of German municipalities (2022). 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07]
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Weiden in der Oberpfalz na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města
