Wang Ken
Wang Ken (čínsky pchin-jinem Wáng Gěn, znaky 王艮; 1483–1541[1]) byl neokonfuciánský filozof v mingské Číně.
| Wang Ken | |
|---|---|
| Rodné jméno | Wang Jin |
| Jiná jména | Wang Žu-č’, Sin-čaj |
| Narození | 1483 Tchaj-čou, Ťiang-su |
| Úmrtí | 1541 |
| Země | říše Ming |
| Znám jako | filozof |
| Ovlivněný | Wang Jang-ming |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jména editovat
Wang Kenovo rodné jméno bylo Wang Jin (čínsky pchin-jinem Wáng Yín, znaky zjednodušené 王银, tradiční 王銀), používal zdvořilostní jméno Žu-č’ (čínsky pchin-jinem rǔzhǐ, znaky 汝止) a též přezdívku Sin-čaj (čínsky pchin-jinem Xīnzhāi, znaky zjednodušené 心斋, tradiční 心齋).
Život a myšlenky editovat
Narodil se v rodině chudých výrobců soli z Tchaj-čou nedaleko Jang-čou v provincii Ťiang-su.[1] Stal se učedníkem Wang Jang-minga, jeho myšlenky dále rozvinul, přičemž se stal zakladatelem nového myšlenkového proudu v rámci Wangovy neokonfuciánské školy srdce/mysli – tchajčouské školy (泰州學派).
Aktivně se účastnil veřejného života. V dobách hladomorů organizoval rozdělování potravin, během epidemií zajišťoval lékařskou pomoc. Roku 1538 prosadil rovnoměrnější rozdělení půdy ve prospěch těžce zkroušených výrobců soli.[2]
Se svými učedníky představoval levé křídlo konfucianismu. Základem jeho učení bylo zdůrazňování životních zkušeností a požadování jednoty znalostí a skutků. Učil, že každý, i obyčejný, člověk může dosáhnout moudrosti, a to i bez formálního vzdělání. Wang odmítal nadřazenost džentry – majetných konfuciánských vzdělanců, za základ správného sociálního řádu považoval dobrý život nižších vrstev. Jeho myšlenky se zejména mezi nižšími vrstvami společnosti rychle šířily. Vláda reagovala zákazy výuky a represemi.[3]
Reference editovat
- ↑ a b MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01212-7. S. 680. (anglicky)
- ↑ PERRY, Elizabeth J. Challenging the mandate of Heaven: social protest and state power in China. New York: M.E. Sharpe, 2002. Dostupné online. ISBN 0765604450, ISBN 9780765604453. S. 79.
- ↑ LUFRANO, Richard John. Honorable merchants: commerce and self-cultivation in late imperial China. Honolulu: University of Hawaii Press, 1997. 241 s. Dostupné online. ISBN 0824817400, ISBN 9780824817404. S. 43–44.
