Wikipedie

Vyučovací metody

Vyučovací metoda (nebo také výuková metoda či edukační metoda) je prostředek, který využívá učitel v procesu výuky k dosahování výukových cílů. Jedná se o jeden z prvků vyučovacího procesu a vychází z didaktického trojúhelníku: učitel - žák - obsah výuky. Mezi další funkce vyučovacích metod patří funkce aktivizační a komunikační. Aktivizační funkce osvojování postupů, úkonů, operací a myšlení žáků a také jejich motivaci. Komunikační funkce je předpokladem pedagogické interakce. Jednotlivé vyučovací metody mohou různým způsobem podněcovat k aktivitě a samostatnosti, ale současně také různým způsobem vedou k autoregulaci učení. Autoregulace učení je jeden z hlavních vyučovacích cílů a značí to schopnost jedince samostatně řídit své učení.

Výběr vyučovací metody editovat

Výběr vhodné vyučovací metody je jednou z klíčových kompetencí učitele. V současné době je na učitele v tomto ohledu vyvíjen velký tlak, protože se stále více zdůrazňuje zapojování žáků aktivně do výuky. Současně promyšlený výběr vyučovacích metod chrání učitele před stereotypem.

Hlavní faktory ovlivňující výběr vyučovací metody editovat

  • 1. Zákonitosti výukového procesu obecné i speciální. Zákonitosti logické, psychologické i didaktické.
  • 2. Cíle a úkoly výuky, které se vztahují k práci, interakci a jazyku.
  • 3. Obsah a metody daného oboru zprostředkovaného vyučovacím předmětem.
  • 4. Úroveň fyzického a psychického rozvoje žáků, jejich připravenost zvládat požadavky učení.
  • 5. Zvláštnosti třídy, skupiny žáků, např. hoši – dívky, různá etnika, formální a neformální vztahy v kolektivu
  • 6. Vnější podmínky výchovně – vzdělávacího práce, např. geografické prostředí, společenské prostředí, hlučnost okolí, technická vybavenost školy atd.
  • 7. Osobnost učitele, jeho odborná a metodická vybavenost, zkušenosti, pedagogické mistrovství atd.“ (Maňák, Švec, 2003, s. 50).

Mezi další faktory ovlivňující výběr vyučovací metody je konfrontace s vyučovacími cíli a učitel musí brát ohledy na postoje žáků a jejich subjektivní potřeby. Pro vhodný výběr vyučovací metody vznikají neustále snahy o jejich ideální utřídění. Z těchto důvodů by měl znát každý učitel škálu vyučovacích metod. Navíc jejich znalost mu umožňuje být adaptabilnější na různé situace v průběhu výuky.

Klasifikace výukových metod editovat

Snaha utřídit vyučovací metody je pro učitele značně významná, neboť toto utřídění kromě výběru vhodné vyučovací metody také Učitelovi usnadňuje orientaci ve vyučovacích metodách a jejich zvládnutí. Vyučovací metody lze dělit podle charakteru zdroje poznatků, míry vedení a samostatnosti studentů, fází výchovně vzdělávacího procesu, z hlediska myšlenkových operací aj. V současné době je v pedagogice nejpoužívanější kombinovaná klasifikace výukových metod.

  • 1. Klasické výukové metody
    • Metody slovní (vyprávění, vysvětlování, přednáška, práce s textem, rozhovor) - jsou zcela zásadní v edukačním procesu, protože mimo jejich využívání jako samostatných metod doplňují nebo doprovázejí všechny ostatní metody.
    • Metody názorně-demonstrační (předvádění a pozorování, práce s obrazem, instruktáž) - základem těchto metod je předvádění a pozorování.
    • Metody dovednostně praktické (napodobování, manipulování, laborování a experimentování, vytváření dovedností, produkční metody) - metody dovednostně-praktické přímo vycházejí z cíle školy a to přípravy na reálný život.
  • 2. Aktivizující metody - jsou spojené s novým pohledem a pozici žáka v edukačním procesu a předpokládají zájem žáků a současně respektují jejich individualitu.
    • Metody diskusní - se vyznačují aktivitou všech, nebo alespoň většiny účastníků, kteří se soustředí na dané téma a projevují o ně zájem.
    • Metody heuristické, řešení problémů - jedná se o kladení problémových otázek a ukázkou různých rozporů a problémů žáky silně motivujeme a podporujeme osvojování. vědomostí a dovedností.
    • Metody situační - se uplatňují především ve vzdělávání dospělých.
    • Metody inscenační - mají základ v simulaci skutečných událostí.
    • Didaktické hry - by si měly zachovávat většinu znaků hravých činností, aby si žáci příliš neuvědomovali usměrňování a cílovou orientaci. Současně by měla přispívat k rozvoji sociálních, kognitivních, kreativních, tělesných, volních a estetických kompetencí žáka.
  • 3. Komplexní metody

Literatura editovat

  • MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. 1. vyd. Brno: Paido, 2003, 219 s. ISBN 80-731-5039-5.
  • MOJŽÍŠEK, Lubomír. Vyučovací metody. 1. vyd. Praha: Stát. pedag. nakl., 1975, 324 s.
  • SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. 2., rozš. a aktualiz. vyd., [V nakl. Grada] vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7.
  • ZORMANOVÁ, Lucie. Výukové metody v pedagogice. 1. vyd. Praha: Grada, 2012.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vyučovací_metody&oldid=18670866“