Vilém z Champeaux
Vilém z Champeaux, fr. Guillaume de Champeaux, lat. Guillelmus Campellensis (kolem 1070, Champeaux – 18. ledna 1121, Châlons-en-Champagne) byl francouzský filozof a teolog, představitel scholastiky.
| Vilém z Champeaux | |
|---|---|
| Narození | 1070 Champeaux |
| Úmrtí | 1121 (ve věku 50–51 let) Châlons-en-Champagne |
| Povolání | filozof, teolog a kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | biskup z Châlons-en-Champagne (1113–1121) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Byl žákem Manegolda z Lautenbachu, Anselma z Laonu a Roscelina z Compiègne. Po skončení studií vyučoval na pařížské katedrální škole, kde k jeho posluchačům patřil Pierre Abélard. V roce 1108 se kvůli obtížím nejasného původu – snad kvůli sporům s Abélardem[1] – uchýlil do ústraní kláštera svatého Viktora. Brzy tu však obnovil své přednášky z rétoriky, filozofie a teologie a stal se pravděpodobně i podněcovatelem příklonu k mystice, která později ve svatoviktorské škole převládla (Vilém byl přítelem sv. Bernarda z Clairvaux, předního mystika té doby).[2] V roce 1113 byl ustanoven biskupem v Châlons-sur-Marne a působil v tomto úřadě až do konce života.
Učení editovat
Z Vilémova díla se dochovalo jen málo spisů, jeho názory o obecninách známe převážně z prací Abélardových.[3] Na rozdíl od svého nominalisticky orientovaného učitele Roscelina Vilém zastával ve sporu o univerzálie stanovisko krajního realismu. V prvních fázích své filozofické činnosti učil, že každá druhová všeobecnina existuje v individuích daného druhu jako jedna a tatáž podstata a že tato individua se liší od sebe jen tzv. akcidenty.
Pod vlivem Abélardových kritických námitek změnil později své učení a přiklonil se k tzv. „realismu indiference".[4] Tvrdil, že je třeba rozlišovat to, co je společné všem individuím a co je indiferentní (nerozlišitelné), od toho, co je každému individuu osobně vlastní. Individua jsou singulární bytí, numericky a akcidentálně odlišená, a v nich je pluralita podstat – avšak indiferentní substance je společná a je jedna.[5][6]
Později Vilém zastával ještě třetí teorii, tzv. teorii podobnosti. Podle ní přirozenost v různých lidech není totožná, ale pouze podobná, a to proto, že jsou lidé.[5]
Dílo editovat
- De eucharistia (O eucharistii)
- Sentantiae (Sentence)
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viliam zo Champeaux na slovenské Wikipedii.
- ↑ William of Champeaux | French philosopher [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.
- ↑ TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 5., Holbein–Itálie (sešity 131–151). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1930–1932. 448 s. [Viz str. 191.]
- ↑ KUŤÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník latinských spisovatelů. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1984. 718 s. [Viz str. 290.]
- ↑ LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2. [Viz str. 320.]
- ↑ a b ŠOKA, Silvester. Úvod do dejín filozofie. Stredovek. 3. vyd. Vydal Spolok sv. Vojtecha v Cirkevnom nakladateľstve, Bratislava, 1988. 188 s. [Viz str. 28.]
- ↑ BONDY, Egon a MACHOVEC, Martin, ed. Poznámky k dějinám filosofie. 4, Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha: Vokno, 1993. 254 s. ISBN 80-85239-24-8. [Viz str. 110.]
Literatura editovat
- BONDY, Egon a MACHOVEC, Martin, ed. Poznámky k dějinám filosofie. 4, Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha: Vokno, 1993. 254 s.ISBN 80-85239-24-8. [Viz str. 110.]
- DRTINA, František. Úvod do filosofie. Díl historický: základní úvahy, myšlenkový vývoj evropského lidstva. Část 1, Starověk a středověk. Praha: J. Laichter, 1914. 568 s. [Viz str. 469.]
- KACHNÍK, Josef. Dějiny filosofie. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1904. 380 s. [Viz str. 127.]
- KUŤÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník latinských spisovatelů. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1984. 718 s. [Viz str. 289–290.]
- ŠOKA, Silvester. Úvod do dejín filozofie. Stredovek. 3. vyd. Vydal Spolok sv. Vojtecha v Cirkevnom nakladateľstve, Bratislava, 1988. 188 s. [Viz str. 27–28.]
