Wikipedie

Videoherní simulátor

Videoherní simulátor (nebo též herní simulátor či simulační hra) je specifickou podkategorií videoher, jež jsou většinou navrženy takovým způsobem, aby věrně simulovaly činnosti v reálném světě.[1] Tyto činnosti se snaží zkopírovat a napodobit a předělat do formy her, které mohou sloužit ke trénování, analýze nebo čistě k zabavení hráče. V herních simulátorech obvykle nejsou striktně definované cíle, které hráči musí plnit, a ti tak mají možnost volně ovládat svou postavu nebo prostředí.[2]

Podžánry editovat

 
Budovatelská strategie SimCity (1989)
 
Letecký simulátor FlightGear

Stavební simulátor editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Stavební simulátor.

Stavební simulátor (zkratkou CMS z anglického construction and management simulation)[3] je typ simulační hry, ve které hráči budují, rozšiřují nebo řídí fiktivní komunity nebo projekty a disponují při tom omezenými zdroji.[4] Strategické videohry někdy zahrnují prvky stavebních simulátorů do své herní ekonomiky, protože hráči musí při rozšiřování svých projektů také dbát na správu zdrojů. Čisté stavební simulátory se od strategických her liší tím, že „cílem hráče není porazit nepřítele, ale něco vybudovat v rámci probíhajícího procesu“.[3]

Simulátor života editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Simulátor života.

Simulátor života[5] je podžánrem simulačních her, ve kterých hráč ovládá jednu či více umělých forem života. Tento druh simulátorů se může zabývat „jednotlivci a jejich vztahy, nebo rovnou celými ekosystémy“.[5]

Další typy editovat

Historie editovat

Textová raná mainframová hra The Sumerian Game (1964) navržená designérkou Mabel Addisovou, která byla založena na starověkém sumerském městském státě Lagaš, byla prvním obchodním simulátorem.[6] Další hrou tohoto žánru se stalo M.U.L.E. od programátorky Danielle Bunten Berryové, jež vyšlo v roce 1983.[7]

V 80. letech 20. století se u arkádových kabinetů rozšířilo používání hydraulických zařízení simulujících pohyb.[8][9] Stály za tím hry „taikan“ od společnosti Sega, přičemž „taikan“ v japonštině znamená „tělesný pocit“.[9] První hrou od Segy využívající simulační kabinet se stal vesmírný bojový simulár Space Tactics (1981), jenž měl kabinet upraven do podoby kokpitu.[8] V roce 1985 pak vyšla závodní arkáda Hang-On vývojářského týmu Ju Suzukiho, kterou hráči ovládali svým pohybem na replice motocyklu.[10] Jedním z nejpropracovanějších simulačních kabinetů byl R360 (1990) od Segy, který simuloval pohyb letadla a dokázal se otáčet o 360 stupňů.[8][11] Společnost od té doby pokračovala ve výrobě simulačních kabinetů pro arkády až do roku 2010.[8]

Ve druhé polovině 80. let vyvinula společnost Codemasters a dvojčata Oliverova řadu her se slovem „Simulator“ v jejich názvu, včetně BMX Simulator (1986), Grand Prix Simulator (1986) a Pro Boxing Simulator (1988).[12][13]

Ačkoli může být počátek herních simulátorů připisován Willu Wrightovi a jeho budovatelské hře SimCity (1989), skutečným předchůdcem žánru byl Fortune Builder, jenž byl roku 1984 vydán pro konzoli ColecoVision.[14][15]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simulation video game na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Next Generation 1996 Lexicon A to Z: Simulation (Sim). Next Generation. Imagine Media, březen 1996, čís. 15, s. 41. (anglicky) 
  2. ↑ JONES, Ken. Simulations: A Handbook for Teachers and Trainers. [s.l.]: Kogan Page, 1995. Dostupné online. ISBN 0-7494-1666-1. S. 21. (anglicky) 
  3. ↑ a b ROLLINGS, Andrew; ADAMS, Ernest. Andrew Rollings and Ernest Adams on Game Design. [s.l.]: New Riders Publishing, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1-59273-001-8. S. 417–441. (anglicky)  Archivováno 15. 9. 2008 na Wayback Machine.
  4. ↑ WOLF, Mark J. P. The Medium of the Video Game. [s.l.]: University of Texas Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-292-79150-3. (anglicky) 
  5. ↑ a b ROLLINGS, Andrew; ADAMS, Ernest. Fundamentals of Game Design. [s.l.]: Prentice Hall, 2006. Dostupné online. (anglicky)  Archivováno 31. 12. 2017 na Wayback Machine.
  6. ↑ ROLLINGER, Christian. Classical Antiquity in Video Games: Playing with the Ancient World. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2020-01-09. Dostupné online. ISBN 978-1-350-06664-9. S. 29. (anglicky) 
  7. ↑ SHARKEY, Scott. 1UP.com [online]. 2004-01-22 [cit. 2022-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-06. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d Sega's Wonderful Simulation Games Over The Years. Arcade Heroes [online]. 2013-06-06 [cit. 2022-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b HOROWITZ, Ken. The Sega Arcade Revolution: A History in 62 Games. [s.l.]: McFarland & Company, 2018-07-06. Dostupné online. ISBN 978-1-4766-3196-7. S. 96-99. (anglicky) 
  10. ↑ The Disappearance of Yu Suzuki: Part 1. S. 2. 1Up.com [online]. 2010 [cit. 2022-07-26]. S. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-02. (anglicky) 
  11. ↑ LENDINO, Jamie. Attract Mode: The Rise and Fall of Coin-Op Arcade Games. [s.l.]: Steel Gear Press, 2020-09-27. Dostupné online. S. 331. (anglicky) 
  12. ↑ WHITE, Jon. Classic Gaming Volume 3. [s.l.]: GamesRadar+, 2017. ISBN 978-1-78389-385-0. Kapitola Coding Back the Years, s. 116. (anglicky) 
  13. ↑ DARRAN, Jones. Codemasters. Retro Gamer [online]. 2016-12-30 [cit. 2022-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-03. (anglicky) 
  14. ↑ Colecovision Zone Fortune Builder. www.colecovisionzone.com [online]. [cit. 2022-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-03. (anglicky) 
  15. ↑ WEISS, Brett. Classic Home Video Games, 1972–1984: A Complete Reference Guide. [s.l.]: McFarland & Company, 2011-12-20. 316 s. Dostupné online. ISBN 9780786487554. S. 178. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Videoherní_simulátor&oldid=23614955“