Vicinální dráhy v Belgii

Vicinální dráhy (francouzsky Tramways vicinaux, nizozemsky Buurtspoorwegen) byla síť regionálních drah na pomezí tramvaje a železnice v Belgii. Největšího rozkvětu síť dosáhla v 1. polovině 20. století. Jelikož byl systém elektrifikován jen z poloviny, byly zde užívány rovněž dieselové a parní lokomotivy. Tato síť byla provozována společností Nationale Maatschappij Van Buurtspoorwegen – NMVB (nizozemsky) neboli Société Nationale des Chemins de fer Vicinaux – SNCV (francouzsky).

Logo společnosti SNCV provozující Vicinální dráhy

Historie editovat

V roce 1875 byla v Belgii přijata nová legislativa, která povolovala výstavbu venkovských tratí. V důsledku toho vznikla společnost NMVB/SNCV, která tyto tratě provozovala. První trať byla otevřena v roce 1885 mezi městy Ostende a Nieuwpoort. V roce 1894 začala tratě elektrifikovat a první elektrifikovaná trať se nacházela mezi Bruselem a obcí Kleine Hut. V období 2. světové války se počet spojů významně zvýšil a zároveň délka tratí dosáhla svého maxima. V 60. letech však docházelo k postupnému úpadku a od 70. let byly v provozu jen některé městské tratě jako součást městské hromadné dopravy. Nejdelší zachovalý úsek je „Kusttram“, tramvajová dráha dlouhá 68 km procházející kolem belgického pobřeží.

Tratě editovat

Graf zobrazující délku tratí sítě

Tratě se nacházely ve městech i mimo ně. Mimo města byly většinou stavěny podél silnic a přepravovaly jak cestující, tak i dřevo a zemědělské produkty. Síť byla od začátku budována s rozchodem koleje 1000 mm. V okolí Antverp byly tratě stavěny s rozchodem 1067 mm. V roce 1921 však byla zahájena přestavba těchto tratí na rozchod 1000 mm. Od počátku byly tratě elektrifikovány na 500 V ss. Největšího rozmachu zažily tratě neelektrifikované v roce 1925 – 3938 km, elektrifikované pak v roce 1950 – 1528 km a síť jako taková v roce 1945 – 4811 km.