Wikipedie

Verneřice

město v okrese Děčín v Ústeckém kraji
Tento článek je o městě na Děčínsku. O části města Hrob pojednává článek Verneřice (Hrob).

Verneřice (německy Wernstadt) jsou nejjižnější město okresu Děčín v Ústeckém kraji. Žije v něm přibližně 1 200[1] obyvatel. Ve Verneřicích začínal první textilní průmysl v tehdejší Habsburské monarchii.

Verneřice
Verneřice, Mírové náměstí
Verneřice, Mírové náměstí
Znak města Verneřice
znak
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecBenešov nad Ploučnicí
Obec s rozšířenou působnostíDěčín
(správní obvod)
OkresDěčín
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°39′40″ s. š., 14°18′4″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 157 (2023)[1]
Rozloha31,41 km²[2]
Nadmořská výška493 m n. m.
PSČ405 02, 407 25
Počet domů384 (2021)[3]
Počet částí obce6
Počet k. ú.7
Počet ZSJ7
Kontakt
Adresa městského úřaduMírové náměstí 138
407 25 Verneřice
vernerice@vernerice.cz
StarostaRoman Keznikl
Oficiální web: www.vernerice.cz
Verneřice na mapě
Verneřice
Verneřice
Další údaje
Kód obce562921
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

První písemná zmínka o obci s původním názvem Wernhersdorf pochází z roku 1352[4], respektive 1384. [5] [6] Veskrze německá obec založená na liběšickém panství se brzy vyvinula a v roce 1497 získala od Zikmunda Děčínského z Vartenberka městská práva. V roce 1522 pak král Ludvík Jagellonský městu udělil městský znak a městskou pečeť. V roce 1537 obdrželi své privilegium verneřičtí lučištníci. V 16. století vznikly také první cechy, nejstarší cechovní list byl vydán v roce 1547.

 
Farní kostel svaté Anny

Během třicetileté války v roce 1639 se do Verneřic uchýlil saský vévoda František Albrecht před svými švédskými pronásledovateli a podle tradice se tři dny skrýval na žlabu mezi domy 139 a 140 na rynku (dnešní Mírové náměstí), který tam stál až do počátku 20. století.

Verneřice byly opakovaně poškozeny požárem, zejména v roce 1709, dále 19. května 1743, dne 28. května 1774 a v roce 1841.

V dobách sedmileté války táhla v roce 1756 přes Verneřice pruská vojska. V roce 1776 byl zničený kostel sv. Anny přestavěn na popud Marie Terezie.[5][6] V roce 1778, během války o bavorské dědictví, město znovu napadli Prusové a mnoho místních obyvatel unesli jako rukojmí. V témže roce dne 13. října na verneřické faře přenocoval císař Josef II. V roce 1787 byla založena nemocnice pro chudé.

Průmyslový rozvoj editovat

Zdejší občané se živili především zemědělstvím a také výrobou obuvi, na konci 18. století se však obec začala industrializovat. Barvířský tovaryš Johann Josef Leitenberger zde v roce 1770 založil první kalikovou přádelnu a kartounku v Čechách. Byl to také Leitenberger, kdo v roce 1797 založil první mechanickou přádelnu bavlny, vybavenou anglickými spřádacími stroji, čímž položil základy textilního průmyslu v Habsburské monarchii. Později se podnik stal majetkem textilního továrníka Julia Léona von Wernburg (1842-1927), který v obci založil mateřskou školu. Pro radnici také nechal vyrobit i cenný velký portrét císaře Františka Josefa I. z hedvábí a bavlny.

 
Verneřická radnice

Dvacáté století editovat

Po první světové válce byly Verneřice v roce 1919 připojeny k nově vytvořenému Československu. V roce 1922 byl ukončen provoz největší městské tkalcovna a mnoho dělníků odešlo. Po Mnichovské dohodě byly Verneřice v letech 1938 až 1939 součástí okresu Tetschen-Bodenbach, vládního obvodu Ústí n. L. / Aussig, v německé říšské župě Sudety. V té době mělo město pouze 1397 obyvatel.

 
Verneřická škola

Po skončení druhé světové války a odsunu Němců z Československa město ztratilo městská práva. I přes začlenění pěti okolních vesnic po roce 1945 se počet obyvatel na polovinu oproti dřívějšku.

Dne 25. května 1978 byl zastaven provoz železniční trati z Velkého Března do Verneřic.

V dobách komunistické vlády byla vážně zanedbávána infrastruktura. Historické budovy, jako domy s podloubím na hlavním náměstí, byly zbořeny. V centru města bylo vybudováno kulturní centrum a obchodní centrum ve standardním stylu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Severozápadní stranu okruhu tvoří prázdné pozemky a bytový dům.

Od 10. října 2006 byl obci nedopatřením vrácen status městyse.[7] S účinností od 10. října 2006 bylo 17. října 2006 původní rozhodnutí revidováno a obci byl navrácen status města.[8]

Přírodní poměry editovat

Město se nachází v severních Čechách v údolí Bobřího potoka na severovýchodě Českého středohoří, asi čtrnáct kilometrů jihovýchodně od Děčína a devatenáct kilometrů východně od Ústí nad Labem.

Obyvatelstvo editovat

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Verneřice[4][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 839 2 006 2 074 1 989 2 078 1 688 1 587 750 708 776 812 848 880 858
Domy 264 243 244 249 265 263 268 268 248 143 132 163 164 181
Data z roku 1961 zahrnují domy z místních částí Čáslav, Loučky a Příbram.
Rok počet

obyvatel

Poznámky
1830 1 453 ve 251 domech [10] [11]
1844 1 500 ve 270 domech [12]
1850 asi 1 700 [13]
1900 1 989 německých obyvatel [14]
1921 1 688 z toho 1623 Němců [15]
1939 1 397 [16]

Části města editovat

  • Verneřice (k. ú. Verneřice)
  • Čáslav (k. ú. Čáslav u Verneřic)
  • Loučky (k. ú. Loučky u Verneřic)
  • Příbram (k. ú. Příbram pod Bukovou horou a Velké Stínky)
  • Rychnov (k. ú. Rychnov u Verneřic)
  • Rytířov (k. ú. Rytířov)

Vysídlením Němců v roce 1945 zanikly na dnešním území města dřívější vesnice Boží Vrch, Malé Loučky, Malé Stínky a Velké Stínky.[17]

Doprava editovat

 
Kamenný mostek přes Bobří potok

V letech 1890 až 1978 vedla do Verneřic železniční trať Velké Březno – Verneřice s odbočkou na Úštěk.

V roce 1930 byly zřízeny v této oblasti autobusové linky. První linka vedla z Verneřic přes Příbram, Rychnov, Fojtovice a Benešov nad Ploučnicí do Děčína. Druhá linka vedla z Verneřic přes Valkeřice (Algersdorf). V zimě se často pro vysoký sníh nedalo projet.

V roce 2007 vedla přes Verneřice autobusová linka č. 510041 z Děčína přes Benešov nad Ploučnicí, Františkov, Valkeřice, Verneřice a Příbram do Rychnova, a linka 510125 přes Žandov a Merboltice. Linka 592458 byla zavedena z Ústí nad Labem přes Verneřice do Úštěku, přibližně v trase zrušené železnice.

Pamětihodnosti editovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Verneřicích.
  • Mírové náměstí ve středu obce se mírně svažuje směrem k jihu. Na severní straně je řada domů s radnicí a budovou spořitelny, které byly po pádu komunismu obnoveny roce 1990. Souběžně je náměstí rozděleno velkou trachytovou terasou, z níž vede schodiště ke kašně se sochou svatého Floriána.
  • zdaleka viditelný římskokatolický kostel svaté Anny verneřické farnosti je dominantou Verneřic na východní straně Mírového náměstí. Kostel svaté Anny byl farním již v roce 1384.[6] Barokní stavba s mohutnou cibulovou kupolí byla postavena v roce 1709 na místě předchozí stavby z předhusitských dob. Vyhořel však při požáru města v roce 1774 a následně byl přestavěn. Ke konci 20. století byl kostel nevyužívaný a chátral. V roce 2005 spadly části střešní římsy ze severní strany lodi. Po roce 2010 proběhla celková rekonstrukce.
  • zanikly poutní kostel Nejsvětější Trojice. Kostel na Božím Vrchu západně od obce byl vystavěn ve třicátých letech 18. století a byl zbořen 16. ledna 1975.[18]
  • Kašna na náměstí
  • mariánský pomníček a kříž zničeny za normalizace
  • Městem protéká Bobří potok. Na východním okraji od obce nad částí Loučky se nachází Bobří soutěska, zakončená Bobřím vodopádem.[19] Na svazích nad roklí bývaly domy Malé Loučky a Malé Javorské.

Osobnosti města editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 372, 373. 
  5. ↑ a b Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Band 1: Leitmeritzer Kreis, Prag 1833, S. 339–340, Ziffer 23).
  6. ↑ a b c Jaroslaus Schaller: Topographie des Königreichs Böhmen. Band 5: Leutmeritzer Kreis, Wien 1787, S. 283–284, Ziffer 15).
  7. ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  8. ↑ Rozhodnutí č. 10 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obce Verneřice městem, Miloslav Vlček, 17. října 2006
  9. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 288. 
  10. ↑ Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Band 1: Leitmeritzer Kreis, Prag 1833, S. 339–340, Ziffer 23).
  11. ↑ Jahrbücher des böhmischen Museums für Natur- und Länderkunde, Geschichte, Kunst und Literatur. Band 2, Prag 1831, S. 198, Ziffer 2) oben.
  12. ↑ Friedrich Carl Watterich von Watterichsburg: Handbuch der Landeskunde des Königreichs Böhmen. Prag 1845, S. 1183
  13. ↑ Topographisches Lexikon von Böhmen. Prag 1852, S. 441, rechte Spalte.
  14. ↑ Meyers Großes Konversations-Lexikon 6. Auflage, Band 20, Leipzig und Wien 1909, S. 544.
  15. ↑ Genealogie Sudetenland
  16. ↑ Šablona:Verwaltungsgeschichte.de
  17. ↑ uir.cz
  18. ↑ VALENČÍK, Michal. Ohrožené památky. Praha: Baset, 2006. 296 s. ISBN 80-7340-082-0. S. 231. 
  19. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Kokořínsko, s. 57. 
  20. ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha 6: Regia, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98. 
  21. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Strobach, Josef Karl (1852–1905), Politiker und Geschäftsmann, s. 411. (německy) 

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Verneřice&oldid=23432551“