Václav Malý
Václav Malý (* 21. září 1950, Praha) je římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský.
| Jeho Excelence Mons. Václav Malý | |
|---|---|
| Pomocný biskup pražský Titulární biskup z Marcelliany | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Arcidiecéze | pražská |
| Jmenování | 3. prosince 1996 |
| Heslo | „Pokora a pravda“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 26. června 1976 světitel Jozef Feranec |
| Biskupské svěcení | 11. ledna 1997 světitel Miloslav Vlk 1. spolusvětitel Giovanni Coppa 2. spolusvětitel Jaroslav Škarvada |
| Osobní údaje | |
| Země |  Československo |
| Datum narození | 21. září 1950 (73 let) |
| Místo narození | Praha, Československo |
| Národnost | Česká |
| Známý díky | podepsal Chartu 77 |
| Podpis |  |
| Řády a ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka Cena Arnošta Lustiga Čestné občanství Prahy 5 účastník odboje a odporu proti komunismu Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance studoval v letech 1969–1976 na cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen 26. června 1976. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 byl zbaven státního souhlasu, od 22. května do 22. prosince 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–1989 pracoval jako topič a zeměměřický figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Rok byl mluvčím Charty 77 (13. ledna 1981 – 7. ledna 1982). Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru.
V širokou veřejnou známost vešel za sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni 25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra.
V letech 1990–1996 působil jako kněz v Praze. 1. prosince 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta, 3. prosince jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Vysvěcen byl 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.
Vyjma práce v církvi také jezdí po zemích, ve kterých se vyskytují političtí vězni. Navštěvuje jejich rodiny a snaží se je psychicky podpořit. Sepisuje petice a nenásilnou formou bojuje proti tamějším režimům. Do této chvíle navštívil Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu, Súdán a Írán.
Ocenění a členství editovat
Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy, je rovněž nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo v Sukově síni Rudolfina Masarykovo demokratické hnutí (14. září 1997). Dne 8. března 2012 se stal prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga. V roce 2019 mu Praha 5 udělila čestné občanství městské části. V listopadu 2021 převzal za osobní nasazení v prosazování lidských práv na francouzském velvyslanectví v Praze Řád čestné legie, nejvyšší francouzské státní vyznamenání.[1]
Václav Malý je zakládajícím členem a členem správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.
Bibliografie editovat
- Rozhovory, úvahy, komentáře. Praha : Portál, 2005. 211 s. ISBN 80-7367-034-8.
- Josef Beránek - Václav Malý. K hledání pravdy patří pokora. Praha : Portál, 2002. 200 s. ISBN 80-7178-702-7.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ ČTK. Biskup Malý obdržel francouzský Řád čestné legie. Vyznamenaní získal za boj za lidská práva. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 26. listopadu 2021 [cit. 26.listopadu 2021]. Dostupné online.
Literatura editovat
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 573.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 397.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 432.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 326.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Malý na Wikimedia Commons 
Osoba Václav Malý ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Malý
- Seznam prací Václava Malého v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Životopis
- Bishop Václav Malý na webu The Hierarchy of the Catholic Church (anglicky)
- Jakub Šmíd (10. března 2006) Mons. Václav Malý: Jen jako svobodná země bude Čína prospěšná světu! - Velká Epocha
- Dagmar Smolíková: Málo se mluví o naději (rozhovor s Václavem Malým). Sedmá generace. 2008, č. 3.
- Václav Malý, Ničeho nelituji, Nejen o návštěvě Číny a Osvětimské ceně (zodpovězené dotazy v online diskuzi) 26.10.2005, radiovaticana.cz
- Václav Malý v Impulsech Václava Moravce, interview pro rádio Impuls[nedostupný zdroj]
- Názory Václava Malého Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu
- Václav Malý na portálu Paměť národa
- Václav Malý na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Václav Malý v pořadu České televize 13. komnata
- Václav Malý hostem pořadu Osobnost Plus, Český rozhlas Plus, 22. 11. 2018 10:34
- Pět osobností převzalo čestné občanství Prahy 5, webové stránky MČ Praha 5, 11. 3. 2019
