Urban VI.

rodným jménem Bartolomeo Prignano, byl papežem od roku 1378 do 1389

Urban VI. (asi 1318, Neapol15. října 1389, Řím), vlastním jménem Bartolomeo Prignano, byl papežem od 8. dubna 1378 až do své smrti. Byl prvním papežem období západního schizmatu.

Jeho Svatost
Urban VI.
202. papež
Církevřímskokatolická
Zvolení8. dubna 1378
Uveden do úřadu18. dubna 1378 (intronizace)
Pontifikát skončil15. října 1389
PředchůdceŘehoř XI.
NástupceBonifác IX.
ZnakZnak
Svěcení
Biskupské svěcení21. března 1364
Osobní údaje
Rodné jménoBartolomeo Prignano
Datum narozeníasi 1318
Místo narozeníNeapol, Neapolské království Neapolské království
Datum úmrtí15. října 1389
Místo úmrtíŘím, Papežský stát Papežský stát
Místo pohřbeníGrotte Vaticane
Seznam papežů nosících jméno Urban
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Pocházel z Neapole, vzdělání získal v Avignonu, proslul jako učený, asketický a zbožný mnich, současně byl znám i svou vznětlivostí a podezíravostí. Německý církevní historik Ludwig Pastor popsal jeho povahu slovy: „Postrádal křesťanskou lásku a vlídnost, byl přirozeně despotický, krutý a nerozvážný.“

V době nepotismu se dokázal dostat do vysokých církevních postů i bez podpory příbuzných, v roce 1377 se stal arcibiskupemBari a po smrti francouzského papeže Řehoře XI. byl jednomyslně zvolen papežem na nátlak římského lidu, který se dožadoval papeže Itala. Byl podporován neapolskou královnou Johanou I.

Okamžitě po svém zvolení začal kritizovat chování kardinálů, vyžadoval, aby odmítali dary od světských hodnostářů, nežili v přílišném přepychu. Rychle si získal jejich nepřátelství. Kardinálové proto s podporou francouzského krále prohlásili jeho zvolení za neplatné a zvolili vzdoropapeže Klementa VII. Urban VI. Klementa a všechny jeho podporovatele v roce 1378 exkomunikoval, čímž potvrdil vznik západního schizmatu.

13. září téhož roku mimo jiné jmenoval pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi prvním českým kardinálem.

Ve vleklém papežském sporu se na Urbanovu stranu postavilo Německo, České země, Anglie, Flandry, Polsko, Uhry a některé země italské, zejména Neapolsko. Na stranu vzdoropapeže Klementa VII. se postavilo Skotsko, Španělsko, Francie a Portugalsko.

Složitá politická situace a Urbanovy chyby editovat

Politicky byl Urban zpočátku poměrně úspěšný, podařilo se mu ukončit válku mezi papežským státem a Florencií, které vypukla na konci pontifikátu Řehoře XI. Když se proti němu postavila jeho někdejší podporovatelka, neapolská královna Johana I., dopomohl k jejímu sesazení a pomohl neapolský trůn získat jejímu synovci Karlovi z Drače, který dal Johanu zavraždit. Nároky na neapolský trůn však současně vznesl i vévoda Ludvík z Anjou, který na podzim roku 1383 vytáhl s francouzskou a savojskou podporou na Neapol, ještě v průběhu tažení však zemřel, což přineslo dočasný mír. Neapolský král Karel ale nehodlal respektovat papežovy feudální nároky, což mělo za následek vážnou roztržku a Urban byl společně s ěkolika kardinály v Noceře obležen Karlovými vojáky. Během obléhání se část kardinálů obrátila proti Urbanovi ve snaze ho uznat za nepříčetného a sesadit. Urban je však nechal zajmout, uvěznit a mučit. Když se nakonec Urbanovi po půl roce obléhání podařilo uprchnout do Janova, odvlekl zajaté kardinály s sebou. V Janově Urban exkomunikoval Karla Neapolského z církve a pět ze šesti zatčených kardinálů nechal popravit. Pod vlivem spiknutí se Urbanova podezíravost stupňovala a přerůstala ve stihomam. Když se dal Karel Neapolský roku 1385 zlákat nabídkou uherského trůnu a následně byl v Uhrách zavražděn, Urban znovu obrátil pozornost na Neapolsko, z něhož vyhnal Karlova nezletilého syna Ladislava a udělil ho do správy svému synovci, kardinálovi Francescovi Moricottimu.

Závěr života a smrt editovat

V problémech a bojích, způsobených Urbanovou podezíravostí a svárlivostí, se Řím zmítal až do konce jeho života. Zemřel v důsledku zranění při pádu z muly v roce 1389.

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Papež
Předchůdce:
Řehoř XI.
13781389
Urban VI.
Nástupce:
Bonifác IX.