USS Halibut (SSGN-587)
USS Halibut (SSGN-587) byla jaderná ponorka námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Byla postavena jako nosič letounových střel s jadernou hlavicí. V letech 1960–1965 ponorka sloužila jako prostředek jaderného odstrašení. Od roku 1965 byla reklasifikována na útočnou ponorku (SSN-587).[1] Od roku 1966 sloužila k výzkumu a špionážním operacím, například roku 1968 nalezla vrak sovětské raketonosné ponorky K-129 a v 70. letech 20. století opakovaně odposlouchávala sovětskou komunikaci vedenou podmořským kabelem. Ponorka byla vyřazena roku 1976 a později byla sešrotována.
 USS Halibut (SSGN-587) vypouští střelu Regulus | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | radarová ponorka |
| Číslo trupu | 587 |
| Zahájení stavby | 11. dubna 1957 |
| Spuštěna na vodu | 9. ledna 1959 |
| Uvedena do služby | 4. ledna 1960 |
| Osud | vyřazena 1976 recyklována a sešrotována 1994 |
| Předchůdce | třída Grayback |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 3846 t(na hladině) 4895 t (pod hladinou) |
| Délka | 106,7 m |
| Šířka | 9 m |
| Pohon | 1× reaktor, 2× turbína |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 15,5 uzlu (pod hladinou) |
| Posádka | 111 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet (6×1) 5× Regulus I |
Jednalo se o první jadernou ponorku přímo zkonstruovanou pro nesení řízených střel.[2] Nosiče řízených střel se během služby neosvědčily a ve službě je jako prostředky jaderného odstrašení vytlačily mnohem praktičtější nosiče balistických raket (viz třída George Washington).[2][3]
Stavba editovat
Stavbu ponorky provedla loděnice Mare Island Naval Shipyard ve Vallejo ve státě Kalifornie. Stavba byla zahájena 11. dubna 1957, trup byl na vodu spuštěn 9. ledna 1959 a dne 4. ledna 1960 byla ponorka uvedena do služby.[4]
Konstrukce editovat
Hlavní výzbrojí ponorky bylo pět řízených střel Regulus I, které byly umístěny v podpalubním hangáru na přídi.[2] Později měla být vyzbrojena čtyřmi nadzvukovými střelami Regulus II, jejich vývoj však byl zrušen. Dále byla ponorka vyzbrojena šesti 533mm torpédomety (čtyři příďové a dva záďové). Pohonný systém tvořil jaderný reaktor S3W a dvě turbíny, pohánějící dva lodní šrouby. Pohonný systém měl na šroubu výkon 6600 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 15,5 uzlu pod hladinou.[1]
Operační služba editovat
_firing_a_Regulus_missile_next_to_USS_Lexington_(CV-16),_25_March_1960.jpg)
Ponorka Halibut byla nosičem letounových střel v letech 1960–1965. Během služby se však projevily některé nedostatky nosičů střel Regulus, např. se před útokem musely vynořit, aby byly jejich střely připraveny ke startu a poté je musely za letu navádět plujíc v periskopové hloubce, což je činilo zranitelnými.[2] Daleko praktičtějšími se nakonec ukázaly nosiče balistických raket, které je brzy zcela nahradily. Proto byla Halibut roku 1965 přestavěna na stíhací ponorku a od 8. srpna 1965 nesla označení (SSN-587).[4]
V roce 1966 byla ponorka upravena pro špionážní úkoly (oficiálně pro hlubokomořský výzkum), zejména vyhledávání sovětských balistických raket na dně Pacifiku (projekt Sand Dollar – písečný dolar). Byla vybavena moderní elektronikou včetně výkonného počítače Sperry UNIVAC 1224, senzory, kamerami, temnou komorou a mohla též nést dvě dálkově ovládané miniponorky schopné ponorů do hloubky až 6100 metrů.[5] Manévrovací schopnosti ponorky zlepšovalo několik dokormidlovacích zařízení. Pod trupem byly ližiny umožňující ponorce dosednutí na mořské dno. Speciální vybavení a jeho obsluha pracovali v bývalém hangáru střel Regulus II, přezdívaném Bat Cave (česky: netopýří jeskyně). Na zádi byla umístěna maketa hlubokomořského plavidla DSRV, ukrývající prostory pro potápěče, včetně přechodové komory.[6]
V srpnu 1968 takto upravená ponorka v rámci tajné operace projekt Azorian přes 3000 kilometrů severozápadně od Havajských ostrovů v hloubce 5053 metrů nalezla vrak sovětské raketonosné ponorky K-129 projektu 629 (třída Golf II). Při následném průzkumu vraku pořídila na 22 tisíc fotografií.[5] Sami Sověti přitom v té době přesnou polohu ponorky K-129 neznali. Za úspěšnou misi byla ponorka Halibut oceněna prezidentskou citací.[2]
Roku 1971 prováděla speciální operaci Ivy Bells, při které nalezla na dně Ochotského moře vedoucí podmořský kabel a odposlouchávala komunikaci mezi sovětskou ponorkovou základnou v Petropavlovsku na Kamčatce a námořním velitelstvím ve Vladivostoku. Akci znovu úspěšně opakovala v letech 1972, 1974 a 1975, za což byla celkem čtyřikrát oceněna citací „Navy Unit Citation“ (NUC).[2]
Vyřazení editovat
Ponorka byla ze služby vyřazena 30. června 1976. Poté se nacházela v rezervě. Z námořního registru byla vymazána 30. dubna 1986. Následně byla odtažena na základnu Puget Sound Naval Shipyard v Bremertonu ve státě Washington, kde čekala na recyklaci. Likvidace ponorky byla dokončena 9. září 1994.[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 134.
- ↑ a b c d e f SSGN-587 Halibut [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-24 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Regulus – America's First Sea-borne Nuclear Deterrent [online]. United States Navy [cit. 2016-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-27. (anglicky)
- ↑ a b c Halibut (SSGN-587) (SSN-587) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Rudou hvězdu vyzvedli Američané. Jak probíhala „krádež“ ponorky K-129 [online]. Technet.cz, rev. 2012-06-28 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online.
- ↑ Secret Sub - USS Halibut [online]. Covert Shores, rev. 2015-01-02 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu USS Halibut na Wikimedia Commons - Secret Sub - USS Halibut [online]. Covert Shores, rev. 2015-01-02 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
