Wikipedie

Turmalín

Turmalíny jsou skupina klencových minerálů, cyklické silikáty s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru AD3G6(BO3)3[T6O18]Y3Z, kde:

  • A = Ca2+, Na+, K+, nebo chybí ([ ]) [pozice není ve struktuře obsazena – vakantní]
  • D = Al3+, Fe2+, Fe3+, Li+, Mg2+, Mn2+
  • G = Al3+, Cr3+, Fe3+, V3+
  • T = Si4+, někdy s příměsí Al3+ a B3+
  • Y = O2− nebo OH−
  • Z = F−, O2− nebo OH−
Turmalín
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecproměnlivý
Identifikace
Barvarůzná podle odrůd
Vzhled krystaluprizmatické, jehličkovité
Soustavaklencová
Tvrdost7–7,5
Leskskelný
Štěpnostnedokonalá
Index lomunω=1,635 – 1.675
nε=1,610 – 1,650
Vrypbílý s barevným nádechem
Hustota2,9–3,2 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv kyselinách nerozpustný
Ostatníturmalín má často výrazný pleochroismus

Název pochází ze sinhálského slova tura-malí- „kámen, který je znečišťován částečkami popela“, kterým se označovaly krystaly dovážené do Evropy z Cejlonu.

Původ editovat

Magmatický, metamorfní, hydrotermální a v žilách alpského typu. Vzniká za velkého rozpětí tlaků a teplot, a to jak ve svrchním plášti Země (70–80 km), tak i v hloubce pouze několika kilometrů.[1] Je hlavním nositelem boru v zemské kůře.

Lze jej i poměrně snadno připravit v laboratorních podmínkách v mikrokrystalické podobě.

Morfologie editovat

Krystaly jsou prizmatické, jehličkovité, vždy podélně rýhované. Dále tvoří zrnité, kompaktní, stébelnaté až vláknité agregáty, uspořádané nepravidelně nebo paprsčitě (turmalínová slunce).

Vlastnosti editovat

 
Turmalín ze sbírek Národního muzea v Praze

Až na barvu a průhlednost má celá skupina turmalínů shodné vlastnosti.

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7–7,5, křehký, hustota 2,9–3,2 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle {1011}, lom lasturnatý, nerovný.
  • Optické vlastnosti: Barva: různá, podle odrůdy. Vyskytují se krystaly, které jsou v příčném nebo podélném směru vícebarevné. Lesk skelný, průhlednost: průhledný, průsvitný, neprůhledný (podle odrůdy), vryp bílý s barevným odstínem podle zabarvení odrůdy.
  • Chemické vlastnosti: Složení variabilní, nestálé, značné příměsi Fe3+, Mg, Mn, Ca, někdy také Ti, Cr, V, Li aj. V kyselinách nerozpustný. Tmavé odrůdy bohaté na hořčík a chudé na železo se před dmuchavkou taví, ostatní se netaví.
  • Elektrické vlastnosti: Pyroelektrický a piezoelektrický. Zahříváním a třením se konce krystalů nabíjejí opačným elektrickým nábojem.

Minerály skupiny turmalínu editovat

 
Elbait

GIA rozlišuje pět základních skupin podle obsahu stopových prvků:[2]

  1. Elbaity (barevné turmalíny). Tato skupina turmalínů je nejširší a tvoří ji nejznámější a nejoblíbenější šperkařské kameny. Mezi obvyklými stopovými prvky se objevuje sodík, lithium, hliník a příležitostně i měď. Nejčastěji se vyskytují ve vyvřelinách s obsahem žuly.
    • Elbait – Na(Li,Al)3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
    • Rubelit
    • Indigolit
    • Verdelit
    • Paraíba
    • Achroit
    • Melounový turmalín
    • Olenit – NaAl3Al6(BO3)3Si6O18(O,OH)4
    • Rossmanit – [ ](LiAl2)Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  2. Dravity. Dravity barví hlavně sodík, hořčík a hliník a objevují se především v dolomitech a mramorových horninách.
  3. Uvity. Uvity zbarvuje vápník, hořčík a hliník a vznikají ve vápencích a dolomitech. Často se mísí s dravity. Tato odrůda se podobá dravitům, ale tvoří spíše krátké a tabulkové krystaly. Mívá různé barvy, ale nepatří k nejbroušenějším kamenům. Z Myanmaru pocházejí syté zelené krystaly, ze Srí Lanky zlatohnědé valouny turmalínu.
    • Uvit – (Ca,Na)(Mg,Fe2+)3Al5Mg(BO3)3Si6O18(OH,F)4
    • Savana
    • Feruvit – Ca(Fe2+,Mg)3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  4. Skoryly. Obvykle černý a zcela neprůhledný skoryl může být vzácně i hnědočerný, modročerný nebo dokonce modrý. Skorylu dodává barvu železo a sodík. Nachází se v různých typech hornin.
    • Skoryl – NaFe2+3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
    • Buergerit – NaFe3+3Al6(BO3)3Si6O18(O,F)4
    • Foitit – [ ][Fe2+2(Al,Fe3+)]Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
    • Magneziofoitit – [ ](Mg2Al)Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
    • Povondrait – NaFe3+3Fe3+6(BO3)3Si6O18(O,OH)4
  5. Liddicoatity. Tato odrůda je bohatá na vápník, lithium a hliník. Nachází se v žulových vyvřelinách a nabízí širokou škálu barev.

Podobné minerály editovat

amfibol, aktinolit, riebeckit, ilvait, beryl, andalusit

Parageneze editovat

apatit, ortoklas, křemen, beryl, topaz

Využití editovat

Používá se v elektrotechnice, barevné odrůdy jako drahokamy. Pro klenotnické účely slouží hlavně elbaity, dravity, liddicoatity a některé barevné turmalíny, u kterých není ještě zřejmé jejich zařazení. Bezbarvé se dříve používaly také v optice – brousily se z nich čočky. Turmalín je jedním z možných materiálů, které se používají v žehličkách na vlasy.

Turmalíny se používají v léčitelství v Indii jako tlumiče bolestí, léčivé vody a ochranné talismany[zdroj?]. Dnes se turmalín někdy přidává jako prostředek pro snížení bolestivých stavů do krčních a bederních pásů při rehabilitacích. V tradičním hinduismu věří, že turmalín pomáhá najít rovnováhu mezi energiemi těla. V závislosti na barvě rovněž údajně ovlivňuje různé čakry.

Jako broušené se nejvíce cení paraiba turmalíny, indigolit a rubelit. Turmalíny jsou vícebarevné (melouny, mouřenínské hlavičky, řezy madagaskarských liddicoatitů). Pokrývají úplnou škálu barev.

Proslulé naleziště Dobrá Voda u Velkého Meziříčí poskytlo nový druh elbaitu, rossmanit. Povondrait byl pojmenován po profesoru Povondrovi, znalci turmalínů.

Turmalín je název z indického turamalí, „pokrytý prachem“. Turmalín je piezoelektrický a přitahuje tak částečky prachu a popela. Indové znali turmalíny z Hindukúše a Srílanky. Jedná se o nejsložitější silikát v přírodě. Japonští mistři zen-buddhismu ho pokládali za nepohyblivou živou bytost. Bráhmanismus ztotožňoval turmalín s šivalinga, sloupem absolutní záře Šivy, krále jogínů. Jak věhlasní mineralogové (Povondra, Hyrschl,…), i badatelé v historii a legendách o drahokamech (R. Nový, J. Bauer), věnovali a věnují turmalínu patřičnou pozornost. Pozoruhodná je jakási nadkvantově kybernetická teorie vycházející z Véd Roberta A. Nového o drahokamech jako databankách informačního pole nebo substance ákáši[zdroj?]. Turmalíny mají senzitivní osobě v meditaci nebo snění poskytovat poznatky o kosmologii a vícerozměrném pulsním čase (kálaspandana).[3]

V devadesátých letech různí myslitelé a umělci rozšířili indické znalosti o turmalínech v širší veřejnosti. Od té doby jak sběratelská, tak jakási metafyzikální, až psychotronická či léčitelská žádanost různých druhů a odrůd turmalínů nadále trvá. Nejproslulejší turmalíny českých zemí poskytla oblast pegmatitů Vysočiny. Skvostné byly krystaly velkých rubelitů z Dobré Vody u Velkého Meziříčí a Řečice.[4]

Naleziště editovat

Rozšířený horninotvorný minerál, který se vyskytuje v horninách vyvřelých (v granitech, dioritech, pegmatitech, syenitech), přeměněných (v granulitech) i usazených. Z České republiky turmalíny, skoryly, rossmanity, elbaity (verdelit, rubelit, indigolit, achroit) a dravity z pegmatitů na Žďársku a Velkomeziříčsku.

Ve světě se vyskytují největší naleziště turmalínů v Africe, Afghánistánu, Brazílii, Kanadě, na Madagaskaru, v Mexiku, USA a na Srí Lance.[5]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Turmalín, minerál mnoha podob. Časopis Vesmír [online]. [cit. 2023-11-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ Tourmaline Description. www.gia.edu [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ NOVÝ, Robert. Kosmologie starověké Indie a soudobá kosmologie. Praha : 2002.
  4. ↑ NOVÝ, Robert. Turmalíny, největší tajemství mezi drahokamy. Sborník Národního muzea o turmalínech, extra lapis, Turmalíny.
  5. ↑ What Is Tourmaline Gemstone | Tourmaline Stone – GIA. www.gia.edu [online]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Turmalín&oldid=23409178“