Wikipedie

Trubačovité

čeleď rostlin

Trubačovité (Bignoniaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Jsou to stromy nebo liány, řidčeji i byliny či keře, obvykle se vstřícnými složenými listy. Květy bývají nápadné, nálevkovité nebo zvonkovité. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropech, pouze některé rostou v mírném pásu. V Evropě čeleď není zastoupena. Některé druhy jsou v Česku pěstovány jako okrasné rostliny, zejména katalpa, křivouš a dvojostice. V tropech náleží mezi oblíbené okrasné stromy zejména žakaranda mimózolistá a spatodea zvonkovitá.

Jak číst taxoboxTrubačovité
alternativní popis obrázku chybí
Křivouš kořenující (Campsis radicans)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďtrubačovité (Bignoniaceae)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Trubačovité jsou nejčastěji liány nebo stromy, řidčeji keře a výjimečně i byliny. Stromy jsou často opadavé.

Stonky a listy editovat

Mladé stonky jsou oblé nebo hranaté, často se žlázkami nebo rýhou mezi bázemi řapíků. Stromy i liány jsou občas kauliflorní. Liány mají ojedinělý způsob druhotného tloustnutí stonku. Na příčném řezu stonkem tvoří xylém a floém charakteristickou křížovitou až hvězdicovitou strukturu se 4 až 32 rameny, vzniklou poruchami tvorby sekundárního xylému v kambiu. Tato struktura zřejmě dává stonkům lián pružnost. Listy jsou nejčastěji vstřícné, dlanitě nebo zpeřeně až vícenásobně složené, řidčeji jsou jednoduché (např. Crescentia) nebo střídavé (Catalpa). Koncový lístek je u lián často přeměněn v jednoduchý, rozdvojený až rozvětvený úponek, který může být přeměněný i v háky nebo přísavky. Palisty chybí, mohou je však připomínat modifikované šupiny kryjící původně pupen.[1][2]

Květy a plody editovat

Květenství jsou úžlabní nebo vrcholová, nejčastěji laty, vrcholíky nebo thyrsy, nebo jsou květy jednotlivé. U některých zástupců je vyvinuta kauliflorie. Květy jsou obvykle velké, dvoustranně souměrné a oboupohlavné. Kalich je obvykle miskovitý, trubkovitý, toulcovitý nebo baňkovitý, lístky často s nápadnými žlázkami. Koruna je často nápadná, srostlá z 5 lístků, nejčastěji nálevkovitá. Tyčinky jsou nejčastěji 4 (u rodů Catalpa a Pseudocatalpa jen 2). V květech je často přítomno 1 staminodium. Kolem báze semeníku bývá vyvinut nektáriový disk. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, s jednou čnělkou zakončenou dvouramennou bliznou. Placentace je axilární, výjimečně parietální (např. Crescentia). Plodem je nejčastěji suchá tobolka pukající 2 chlopněmi, občas i dužnatá bobule s tuhou slupkou. Semena bývají četná, plochá okřídlená nebo s chomáči chlupů, bez endospermu.[1][2][3]

Obsahové látky editovat

Mezi charakteristické obsahové látky náležejí zejména iridoidy a fenolické glykosidy.[3]

  •  
    Kauliflorní květy Amphitecna macrophylla
  •  
    List žakarandy mimózolisté (Jacaranda mimosifolia)
  •  
    Distictis buccinatoria
  •  
    Puklá tobolka tabebuji Tabebuia aurea

Rozšíření editovat

Čeleď zahrnuje asi 800 druhů ve 110 rodech. Největší rody jsou Adenocalymma (asi 78 druhů), tabebuja (Tabebuia, 70), Arrabidaea (69), žakaranda (Jacaranda, 50) a Anemopaegma (45 druhů). Většina ostatních rodů obsahuje jen několik druhů nebo jsou monotypické. Čeleď je rozšířena v tropech celého světa s přesahy do teplých oblasti mírného pásu. Asi 3/4 všech druhů se vyskytují v tropické Americe. V původní květeně Evropy trubačovité nejsou zastoupeny.[1][4]

Trubačovité se vyskytují na nejrůznějších stanovištích, nejvíce v nížinném deštném lese jako liány dosahující korunního patra, dále na savanách a v oblastech s periodickým obdobím sucha a také v horách. Až na několik výjimek nerostou ve velkých nadmořských výškách.[1]

Ekologické interakce editovat

 
Senzitivní blizna křivouše kořenujícího

Trubačovité jsou nejčastěji opylovány včelami, vosami, v tropické Americe také kolibříky a v tropech Starého světa strdimily, dále lišaji, motýli, netopýry a zřejmě i lemury. Květy některých druhů trubačovitých nemají nektar, jsou však většinou podobné květům jiných druhů rostoucích v téže oblasti a hmyz je také navštěvuje. Kolibříci a drvodělky často prorazí korunní trubku ze strany těsně nad kalichem a vysají nektar, aniž by přišli do kontaktu s bliznou či prašníky. Blizna je senzitivní a její ramena se po dotyku opylovače sevřou dočasně k sobě, čímž se předejde opylení vlastním pylem, když opylovač opouští květ. Semena jsou často křídlatá a jsou nejčastěji šířena větrem nebo vodou. Semena z dužnatých plodů šíří různí savci. Tobolky některých druhů se přichycují na srsti zvířat. Některé druhy trubačovitých mají specializované nektáriové žlázky na listech, stoncích, květech nebo plodech, která přitahují mravence chránící rostlinu před býložravci. Bylo také pozorováno, že mravenci čistí povrch rostliny např. od vajíček jiného hmyzu. Některé druhy rodů tabebuja a Stizophyllum mají duté kmeny, které mravenci obývají.[1]

Taxonomie editovat

Trubačovité jsou taxonomicky dobře vyhraněná skupina a s nástupem molekulární biologie (systém APG) došlo v jejím vymezení jen k drobným změnám. Rod Schlegelia byl přeřazen do čeledi Schlegeliaceae.[4] Podobně rod pavlovnie (Paulownia), tvořící po morfologické stránce jakýsi přechod mezi čeleděmi trubačovité (Bignoniaceae) a krtičníkovité (Scrophulariaceae) a řazený v minulosti do té či oné z obou čeledí, byl přeřazen do samostatné čeledi pavlovniovité (Paulowniaceae).[3][4] Naproti tomu na úrovni rodů je taxonomie této čeledi dosti neustálená a existuje mnoho synonym. V rozsáhlé studii vydané v roce 2014 byla publikována nová taxonomie největšího tribu Bignonieae, založená na analýze chloroplastové i nukleární DNA. Bylo zjištěno, že mnohé rody tohoto tribu nejsou monofyletické a jejich počet byl zredukován z téměř 50 na 21.[5][6]

Zástupci editovat

Význam editovat

 
Spatodea zvonkovitá (Spathodea campanulata)

Léčivé rostliny editovat

Kůra některých jihoamerických druhů rodu Handroanthus (dříve v rodu tabebuja) je známa jako lapačo. Odvar posiluje imunitní systém a je používán při léčbě rakoviny, zánětlivých onemocnění, cukrovky a mnohých jiných chorob a potíží.[8]

Okrasné rostliny editovat

Jako okrasné stromy jsou v ČR pěstovány některé druhy a kříženci katalpy (Catalpa),[9] vzácněji mezirodový kříženec katalpy obecné (Catalpa bignonioides) s mexickým druhem Chilopsis linearis, zvaný xChitalpa taskentensis.[10] V teplých oblastech lze pěstovat bohatě kvetoucí liány křivouš kořenující (Campsis radicans) a křivouš velkokvětý (Campsis grandiflora).[9] Jako trvalky okrasné velkými květy jsou pěstovány různé druhy dvojostice (Incarvillea).

Žakaranda mimózolistá (Jacaranda mimosifolia) je v subtropických zemích jedním z nejvíce pěstovaných okrasných stromů.[1] Pěstují se i jiné druhy, např. Jacaranda cuspidifolia, Jacaranda caerulea a Jacaranda jasminoides. Pocházejí vesměs z Jižní Ameriky.[11] Spatodea zvonkovitá (Spathodea campanulata), známá jako 'africký tulipánový strom', náleží k nejkrásnějších tropickým dřevinám.[8] Pro tmavě červené květy a nápadné plody je pěstována kigélie africká neboli salámový strom (Kigelia africana). Oba druhy pocházejí z Afriky.[11] Stromy rodu tabebuja a příbuzného rodu Handoanthus kvetou zpravidla v bezlistém stavu, kdy se celý strom obsype spoustou barevných květů. V tropech se pěstují zejména druhy tabebuja růžová (Tabebuia rosea) s růžovými květy a Handroanthus chrysanthus (syn. Tabebuia chrysantha) s květy žlutými.[8] Kujeta neboli kalabašový strom (Crescentia cujete, Crescentia alata) je pěstována pro zajímavé velké kulovité plody. Mezi další tropické okrasné keře a stromy náleží zejména tekoma (Tecoma), parmentiera (Parmentiera), Delostoma, Dolichandrone, Markhamia a Newbouldia laevis. Z lián se v tropech a subtropech pěstují zejména zástupci rodů pandora (Pandorea), tekomárie (Tecomaria), podranka (Podranea), trubatka (Pyrostegia), Adenocalymma, Arrabidaea, Clytostoma, Cydista, Distictis, Macfadyena, Mansoa a Tecomanthe.[11]

Technické rostliny editovat

Kvalitní a tvrdé dřevo stromů rodu Handroanthus (dříve v rodu Tabebuia), známé jako 'ipé', je vlivem konzervace obsaženým naftochinonem lapačolem velmi trvanlivé a je ceněné zejména na konstrukce a stavby. Jacaranda copaia je rychle rostoucí strom a je využívána v tropech k zalesňování. Z nápadných tykvovitých plodů Crescentia cujete jsou vyráběny různé nádoby.[1]

Přehled rodů editovat

Adenocalymma, Amphilophium (vč. Distictella), Amphitecna, Anemopaegma, Argylia, Astianthus, Bignonia, Callichlamys, Campsidium, Campsis, Catalpa, Catophractes, Chilopsis, Colea (vč. Ophiocolea), Crescentia, Cuspidaria, Cybistax, Delostoma, Deplanchea, Dinklageodoxa, Dolichandra, Dolichandrone, Eccremocarpus, Ekmanianthe, Fernandoa, Fridericia (vč. Arrabidaea) Godmania, Handroanthus, Heterophragma, Hieris, Incarvillea, Jacaranda (vč. Digomphia) Kigelia, Lamiodendron, Lundia, Manaosella, Mansoa, Markhamia, Martinella, Mayodendron, Millingtonia, Neojobertia, Neosepicaea, Newbouldia, Nyctocalos, Oroxylum, Pachyptera, Pajanelia, Pandorea, Paratecoma, Parmentiera, Pauldopia, Perianthomega, Perichlaena, Phyllarthron, Phylloctenium, Pleonotoma, Podranea, Pyrostegia, Radermachera, Rhigozum, Rhodocolea, Romeroa, Roseodendron Santisukia, Sparattosperma, Spathodea, Spirotecoma, Stereospermum, Stizophyllum, Tabebuia, Tanaecium (vč. Sphingiphila), Tecoma, Tecomanthe, Tecomaria, Tecomella, Tourrettia, Tynnanthus, Xylophragma, Zeyheria[12]


Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  2. ↑ a b Flora of China: Bignoniaceae [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  4. ↑ a b c STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  5. ↑ LOHMANN, Lúcia G.; TAYLOR, Charlotte M. A new generic classification of tribe Bignonieae (Bignoniaceae). Annals of the Missouri Botanical Garden. 2014, čís. 99(3). Dostupné online. 
  6. ↑ OLMSTEAD, Richard G. et al. A molecular phylogeny and classification of Bignoniaceae. American Journal of Botany. 2009, čís. 96(9). Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-07.  Archivováno 7. 8. 2011 na Wayback Machine.
  7. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  8. ↑ a b c VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  9. ↑ a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  10. ↑ Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. 
  12. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Trubačovité&oldid=23725319“